ECLI:CZ:US:2020:4.US.42.20.1
sp. zn. IV. ÚS 42/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelů obchodní korporace V.D.KUKA, a. s., sídlem Vinohradská 1789/40, Praha 2 - Vinohrady, Ing. Jiřího Černého a PhDr. Václava Matuly, zastoupených Mgr. Barborou Gaveau, LL.M., advokátkou, sídlem Stroupežnického 525/20, Praha 5 - Smíchov, proti závaznému stanovisku Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 5. dubna 2019 č. j. MHMP 620508/2019, za účasti Magistrátu hlavního města Prahy, jako účastníka řízení, a Magdalény Šimkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhali, aby bylo zrušeno závazné stanovisko Magistrátu hlavního města Prahy označené v záhlaví, neboť jsou názoru, že jím byly porušeny jejich základní práva a svobody zaručené v čl. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Současně navrhli, aby Ústavní soud jejich ústavní stížnost projednal přednostně dle §39 zákona o Ústavním soudu.
2. Ústavní stížností napadeným závazným stanoviskem Magistrát hlavního města Prahy shledal z hlediska zájmů státní památkové péče jako přípustné provedení stavebních úprav a udržovacích prací (provedení jádrových omítek, staveništního rozvodu osvětlení, odstranění starého schodiště a zbudování nového, dokončení zděných příček, osazení vyrovnávacích stupňů a dalších úprav a prací specifikovaných v závazném stanovisku) na nemovitosti na adrese X, která je nemovitou kulturní památkou.
3. Stěžovatelé uvedli, že jsou majiteli nemovitostí sousedících s nemovitostí, která je ve vlastnictví vedlejší účastnice a jíž se týká napadené závazné stanovisko. Dle jejich tvrzení vedlejší účastnice provádí rozsáhlou rekonstrukci domu zahrnující mimo jiné zásadní změnu jeho konstrukční dispozice, rozšíření půdorysného a výškového ohraničení, vybourání stropů a vnitřních zdí a odstranění odvodňovacích štol. Dále uvedli, že si vedlejší účastnice ke své stavební činnosti přivlastnila nosné konstrukce sousedních budov včetně jejich budovy. Napadené závazné stanovisko je dle jejich názoru v rozporu s dříve vydanými závaznými stanovisky a povoluje zavěšení trámů na železobetonové stropy, které vedlejší účastnice nezákonně umístila do štítové zdi sousedního domu, čímž dochází k jejímu přetěžování. V ústavní stížnosti je obsáhle popisováno, jakého nezákonného jednání se vedlejší účastnice dle názoru stěžovatelů dopustila, a rovněž obsahuje výhrady proti postupu orgánů veřejné moci včetně rozhodnutí správních soudů a správních orgánů ve věci správního rozhodnutí z roku 2011, jímž bylo stěžovatelům nařízeno strpět, aby vedlejší účastnice prováděla udržovací práce na své nemovitosti v nezbytně nutném rozsahu.
4. Předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti ústavní stížnosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, což zahrnuje i posouzení, zda podání splňuje podmínku přípustnosti podle §43 odst. 1 písm. e) uvedeného zákona. V daném případě shledal, že tomu tak není.
5. Dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje.
6. Stěžovatelé ústavní stížností napadli závazné stanovisko vydané dle §149 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád"). Dle §149 odst. 1 správního řádu je závazné stanovisko úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Závazná stanoviska dle §149 správního řádu sama o sobě nezakládají, nemění, neruší nebo závazně neurčují práva nebo povinnosti (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2011, č. j. 2 As 75/2009-113, č. 2434/2011 Sb. NSS, bod 51; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z http://www.nssoud.cz). Zakládat, měnit či rušit práva či povinnosti jsou schopna až konečná správní rozhodnutí, pro jejichž obsah jsou závazná stanoviska určující a v jejichž podobě se závazné stanovisko projevuje, resp. může projevit.
7. Závazné stanovisko napadené ústavní stížností se vyjadřuje z hlediska zájmů státní památkové péče k přípustnosti provedení blíže vymezených stavebních úprav a udržovacích prací na nemovitosti, která je kulturní památkou. Z §103 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že udržovací práce či stavební úpravy na stavbě, která je kulturní památkou, vyžadují stavební povolení nebo souhlas stavebního úřadu s provedením ohlášeného stavebního záměru.
8. Až případně vydané stavební povolení nebo zmíněný souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru jsou způsobilé zasáhnout práva a povinnosti jednotlivců. Teprve na jejich základě by totiž byla vedlejší účastnice oprávněna provést stavební úpravy a udržovací práce uvedené v závazném stanovisku. Aby mohl být kterýkoli z těchto správních aktů vydán, musí to umožňovat obsah závazného stanoviska (§149 odst. 4 správního řádu), které musí stavebník předložit, jak pro získání zmíněného souhlasu, tak pro získání stavebního povolení [§105 odst. 2 písm. c) a §110 odst. 2 písm. c) stavebního zákona ve spojení s §14 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů].
9. Jak proti souhlasům s provedením ohlášeného stavebního záměru, tak proti rozhodnutím o odvolání proti rozhodnutí o žádosti o stavební povolení je zajištěna soudní ochrana ve správním soudnictví, a to prostřednictvím žaloby proti rozhodnutí správního orgánu (§65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "s. ř. s."). K soudní ochraně proti souhlasům vydávaným stavebním úřadem srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2019 č. j. 1 As 436/2017-43 (3931/219 Sb. NSS).
10. Dle §75 odst. 2 s. ř. s. platí, že byl-li závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není-li jím sám vázán a neumožňuje-li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním soudnictví. Tímto způsobem je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu zajištěn i přezkum závazných stanovisek dle §149 správního řádu, která byla závazným podkladem žalobou napadeného správního rozhodnutí (viz zmíněné usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 75/2009-113, bod 48).
11. Z výše uvedeného vyplývá, že samotným závazným stanoviskem nemohli být stěžovatelé na svých právech či povinnostech dotčeni. K takovému dotčení může dojít až prostřednictvím případného souhlasu s prováděním ohlášeného stavebního záměru či stavebního povolení, pokud by jimi byla umožněna realizace stavebního záměru, jež je schopný zasáhnout je v právech či povinnostech. Proti stavebnímu povolení mohou účastníci podat odvolání, přičemž §149 odst. 5 správního řádu pamatuje i na situace, kdy odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska. Právní řád stěžovatelům poskytuje možnost obrany prostřednictvím žaloby proti rozhodnutí správního orgánu (§65 a násl. s. ř. s.) pro případ, že by se obsah ústavní stížností napadeného závazného stanoviska projevil ve správním aktu, který je způsobilý zasáhnout do jejich práv či povinností. V takové žalobě pak lze vznášet i námitky proti závaznému stanovisku. Rozhodnutí správního soudu o této žalobě je možno napadnout kasační stížností (§102 s. ř. s.).
12. Lze proto shrnout, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu (§65 a násl. s. ř. s.) a kasační stížnost představují procesní prostředky, které stěžovatelům zákon k ochraně jejich práva poskytuje. Stěžovatelé tyto procesní prostředky nevyčerpali, jejich ústavní stížnost je proto dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
13. Podanou ústavní stížnost nelze připustit ani dle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jelikož svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelů. Argumentace v ústavní stížnosti je totiž vázána na konkrétní okolnosti věci a nemá zobecňující přesah. Připustit ústavní stížnost nelze ani dle §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, neboť to je vázáno na existenci průtahů v řízení o podaném procesním prostředku k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Takový prostředek stěžovatelé vůbec nepodali, nelze tak uvažovat o průtazích v řízení o něm.
14. Ústavní stížnost z důvodu její nepřípustnosti soudce zpravodaj odmítl dle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
15. O návrhu na přednostní projednání věci podle §39 zákona o Ústavním soudu nebylo samostatně rozhodováno, neboť mu bylo vyhověno fakticky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. ledna 2020
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj