ECLI:CZ:US:2020:4.US.489.20.1
sp. zn. IV. ÚS 489/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Mgr. Ivany Quittové, LL.M. a 2. Ing. arch. Zdeňka Quitta, zastoupeného Mgr. Ivanou Quittovou, LL.M., advokátkou, sídlem Msgr. Šrámka 1183/20, Nový Jičín, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě dne 29. listopadu 2019 č. j. 66 Co 524/2019-46 a usnesení soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 20. června 2019 č. j. 203 Ex 02622/19-38, za účasti Krajského soudu v Ostravě a soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, sídlem Komenského 1294/38, Přerov, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Českomoravská stavební spořitelna, a. s., sídlem Vinohradská 3218/169, Praha 10 - Strašnice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhají zrušení shora označených rozhodnutí, neboť mají za to, že jimi došlo k porušení jejich základního práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Napadeným usnesením soudního exekutora byla podle §55 odst. 3 a 4 exekučního řádu (dále jen "e. ř.") částečně, a to co do částky 2 522 000 Kč, zastavena exekuce nařízená proti stěžovatelům (jako povinným) k uspokojení pohledávky vedlejší účastnice (jako oprávněné) v částce 2 217 008,06 Kč s příslušenstvím.
3. Proti tomuto usnesení podali stěžovatelé odvolání, které však Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") shora označeným usnesením podle §218 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") odmítl z důvodu nedostatku aktivní legitimace stěžovatelů, protože napadené usnesení vyznělo v jejich prospěch a nebyla jim způsobena újma na jejich právech.
II.
Argumentace stěžovatelů
4. Stěžovatelé v ústavní stížnosti tvrdí, že splnili všechny podmínky přípustnosti ústavní stížností, neboť mj. vyčerpali všechny opravné prostředky, které právní řád připouští. Napadené usnesení soudního exekutora je nepřezkoumatelné, protože není zřejmé, jaká částka z celkové jimi zaplacené částky ve výši 2 522 000 Kč připadne na jistinu, na úroky z prodlení a náklady řízení a pro jakou částku a z jakého titulu by měla být exekuce dále vedena. Krajskému soudu vytýkají, že se jejich námitkami nezabýval, ač měl usnesení soudního exekutora pro nepřezkoumatelnost zrušit. Současně tvrdí, že jim byla způsobena vážná újma, neboť dlužná částka byla v celém rozsahu zaplacena ještě před doručením vyrozumění o zahájení exekuce, a přesto je tato exekuce dále vedena a oni nemohou nakládat se svým majetkem.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná [§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], neboť stěžovatelé nevyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
6. Podle §52 odst. 1 e. ř. platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
7. Podle §254 odst. 1 věty první o. s. ř. se na výkon rozhodnutí užije ustanovení předcházejících částí, není-li v této části uvedeno jinak.
8. Podle §254 odst. 2 věty druhé o. s. ř. lze při výkonu rozhodnutí podat žalobu pro zmatečnost (pouze) z důvodu uvedeného v §229 odst. 4 téhož zákona.
9. Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost může účastník řízení napadnout mj. pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání.
10. Z ústavní stížnosti přitom není patrno, že by stěžovatelé žalobu pro zmatečnost proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo odmítnuto jejich odvolání (proti usnesení soudního exekutora o zastavení exekuce), podali, natož že by tento mimořádný opravný prostředek vyčerpali, tj. dosáhli rozhodnutí o něm (viz §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). Jde přitom dle názoru Ústavního soudu o procesní prostředek, který stěžovatelé mají (či měli) v daném případě k ochraně svých práv k dispozici (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1336/2013).
11. Z uvedeného důvodu Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2020
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj