ECLI:CZ:US:2020:4.US.717.20.1
sp. zn. IV. ÚS 717/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného JUDr. Pavlem Marťánem, advokátem, sídlem Latrán 193, Český Krumlov, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. února 2020 č. j. 4 To 57/2020-1155 a usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2. prosince 2019 č. j. 4 T 124/2015-1142, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Litoměřicích, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť je toho názoru, že jimi byla porušena jeho základní práva, zejména čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel k ústavní stížnosti připojil návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
2. Z předložených podkladů se podává, že stěžovateli byl rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích (dále jen "okresní soud") ze dne 24. 11. 2016 č. j. 4 T 124/2015-1044 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ze dne 8. 2. 2018 č. j. 7 To 135/2017-1079 uložen trest odnětí svobody ve výměře tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Usnesením okresního soudu ze dne 2. 12. 2019 č. j. 4 T 124/2015-1142 bylo pak podle §83 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník") rozhodnuto tak, že stěžovatel uložený trest odnětí svobody ve výměře tří roků vykoná a podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
3. Bezprostředně po vyhlášení usnesení okresního soudu podal stěžovatel proti němu stížnost, kterou krajský soud usnesením ze dne 10. 2. 2020 č. j. 4 To 57/2020-1155 podle §148 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), zamítl.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že po vyhlášení usnesení okresního soudu hledal obhájce, který by podanou stížnost odůvodnil. Dne 24. 1. 2020 zaslal okresnímu soudu dopis, ve kterém ho o této skutečnosti informoval s tím, že ve lhůtě 5 pracovních dnů by se odůvodnění stížnosti ujal jím zvolený advokát. Dne 2. 2. 2020 byla pak podepsána plná moc, kterou stěžovatel zmocnil obhájce JUDr. Pavla Marťána k odůvodnění podané stížnosti. Dne 3. 2. 2020 zaslal jmenovaný obhájce okresnímu soudu plnou moc a požádal o zaslání protokolu z veřejného zasedání konaného dne 2. 12. 2019. Současně požádal o poskytnutí lhůty k odůvodnění stížnosti do konce měsíce února roku 2020, a to s ohledem na nutnost seznámení se s věcí a jeho dovolenou v době jarních prázdnin. Okresní soud přípisem ze dne 4. 2. 2020 obhájci sdělil, že spis spolu s žádostí postoupil krajskému soudu. Obhájce následně svoji žádost adresoval krajskému soudu, který mu podáním ze dne 13. 2. 2020 sdělil, že stížnost již není třeba odůvodňovat, neboť ve věci už rozhodl. Stěžovatel se domnívá, že tímto postupem mu bylo znemožněno tvrdit a prokazovat skutečnosti, které považoval za právně významné.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]; v řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
7. Ústavní soud úvodem připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v §43 odst. 2 písm. a) návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
8. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a postup obecných soudů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným.
9. Námitky stěžovatele směřují výhradně proti nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, k čemuž Ústavní soud předně poznamenává, že mu zásadně nepřísluší se vyjadřovat k výši a druhu uloženého trestu [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2008 sp. zn. II. ÚS 455/05 (N 74/49 SbNU 119)], protože rozhodování trestních soudů je v této oblasti zcela nezastupitelné (viz čl. 90 Ústavy a čl. 40 odst. 1 Listiny). Tento přístup je třeba vztahovat i k rozhodování o dalším výkonu trestu, a to včetně rozhodování o přeměně uloženého trestu na trest jiného druhu či o upuštění od dalšího výkonu určitého trestu. Ústavní soud by byl oprávněn zasáhnout pouze v případě extrémního vybočení ze zákonných kritérií stanovených pro takové rozhodnutí. K takové situaci však v daném případě nedošlo (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2020 sp. zn. I. ÚS 4013/19, veřejně dostupné na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná).
10. Jak plyne z ústavní stížností napadených usnesení i z ústavní stížnosti samotné, u veřejného zasedání konaného u okresního soudu dne 2. 12. 2019 podal stěžovatel bezprostředně po vyhlášení usnesení o tom, že vykoná trest odnětí svobody a že se pro jeho výkon zařazuje do věznice s ostrahou, proti němu stížnost. Podáním doručeným okresnímu soudu dne 24. 1. 2020 pak soudu sdělil, že v danou chvíli hledá advokáta pro vypracování odůvodnění a že do pěti pracovních dnů by se odůvodnění podané stížnosti ujal jeho advokát na základě plné moci. Dne 3. 2. 2020 byla okresnímu soudu předložena plná moc advokáta JUDr. Pavla Marťána spolu s žádostí o zaslání protokolu z veřejného zasedání a o poskytnutí lhůty k seznámení se s věcí do konce měsíce února 2020 s tím, že v únoru bude mít z důvodu jarních prázdnin dovolenou. Totožnou žádost zaslal okresnímu soudu i dne 7. 2. 2020. Okresní soud obhájci přípisem ze dne 4. 2. 2020 sdělil, že předmětný spis byl dne 3. 2. 2020 postoupen se stížností krajskému soudu spolu s jeho žádostí a plnou mocí. Obhájce následně svoji žádost adresoval krajskému soudu, jehož přípisem ze dne 13. 2. 2020 mu bylo sděleno, že stížnost stěžovatele již není třeba odůvodňovat, neboť o ní bylo dne 10. 2. 2020 rozhodnuto.
11. Z tohoto shrnutí vyplývá, že obviněný podal stížnost přímo u veřejného zasedání dne 2. 12. 2019, avšak obhájce pro odůvodnění stížnosti začal hledat, jak sám tvrdí, až koncem měsíce ledna roku 2020, tj. poté, co mu bylo doručeno usnesení okresního soudu ze dne 2. 12. 2019 č. j. 4 T 124/2015-1142. Podáním doručeným dne 24. 1. 2020 okresnímu soudu sdělil, že jím zvolený advokát by se ujal odůvodnění stížnosti do pěti pracovních dnů. Lhůta, kterou si sám stěžovatel stanovil, tak skončila dne 31. 1. 2020, avšak ani v tomto termínu plná moc obhájce okresnímu soudu doručena nebyla. K tomu došlo až dne 3. 2. 2020.
12. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu hodlá-li odsouzený svou stížnost podrobně odůvodnit, je na něm, aby byl dostatečně procesně aktivní a soudu včas odůvodnění dodal, nebo ho požádal o lhůtu k jeho vypracování (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2020 sp. zn. IV. ÚS 3483/19).
13. Je proto třeba uzavřít, že krajský soud postupoval správně, když vzhledem k výše uvedenému rozhodl o stížnosti stěžovatele dne 10. 2. 2020, ač do té doby nebyla odůvodněna. K porušení ústavních procesních práv stěžovatele tedy postupem krajského soudu nedošlo. Podle Ústavního soudu se krajský soud v napadeném usnesení zabýval věcí velmi pečlivě a vyhodnotil rozhodnutí nalézacího soudu v důvodech pro přeměnu trestu za správné.
14. Z napadených rozhodnutí okresního i krajského soudu zřetelně vyplývají racionální a logické důvody, na jejichž základě dospěly k přesvědčení, že stěžovatel ve zkušební době nevedl řádný život. Stěžovatel se v průběhu zkušební doby dopustil další trestné činnosti a dopouštěl se jí i v průběhu probíhajícího trestního řízení. Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že v posuzovaném případě byly splněny zákonné podmínky pro nařízení výkonu trestu odnětí svobody, zvláště když stěžovatel ani v ústavní stížnosti žádné relevantní skutečnosti směřující ke zpochybnění tohoto závěru neuvedl.
15. Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
16. Vzhledem k obsahu ústavní stížnosti a argumentaci stěžovatele, nerozhodl Ústavního soud o návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí samostatným usnesením, ale rozhodl přednostně přímo ve věci.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2020
Jan Filip v. r.
předseda senátu