ECLI:CZ:US:2020:Pl.US.100.20.3
sp. zn. Pl. ÚS 100/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a ze soudců a soudkyň Ludvíka Davida, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), Milady Tomkové a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Pavla P. (jedná se o pseudonym), advokáta, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, takto:
Soudce Jaroslav Fenyk není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 100/20.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel brojí ústavní stížností proti usnesení vlády České republiky ze dne 30. 9. 2020 č. 957 (č. 391/2020 Sb.), kterým vyhlásila na dobu od 00:00 hodin dne 5. 10. 2020 na dobu 30 dnů z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru na území České republiky nouzový stav, a dále proti usnesení vlády České republiky ze dne 30. 9. 2020 č. 958 (č. 392/2020 Sb.) o přijetí krizového opatření. Petitem svého návrhu se stěžovatel domáhá vyslovení konstatování, že vláda citovaná usnesení vydala bez splnění podmínek podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, a tím neústavně zasáhla do jeho základních práv a svobod. Stěžovatel rovněž požaduje, aby Ústavní soud vyslovil porušení čl. 1, čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a zakázal vládě, Ministerstvu zdravotnictví, ministerstvům a dalším státním orgánům České republiky pokračovat v porušování těchto práv, k němuž dochází "v důsledku jejich činnosti i nečinnosti v souvislosti s výskytem koronaviru".
2. Podáním ze dne 2. 10. 2020 stěžovatel podal Ústavnímu soudu návrh na vyloučení soudce Jaroslava Fenyka ve smyslu §37 odst. 1 zákona č. 182/1993, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Toto podání stěžovatel doplnil dne 2. 11. 2020 o repliku, kterou reaguje na vyjádření soudce Jaroslava Fenyka.
3. Stěžovatel uvádí, že soudce Jaroslav Fenyk byl dlouholetým blízkým spolupracovníkem ministryně spravedlnosti Marie Benešové a v červnu 2019 napsal článek "Kdo se bojí Marie Benešové", v čemž stěžovatel spatřuje potvrzení skutečnosti, že jmenovaný soudce ministryni dobře zná a také ji brání před kritikou. Dále stěžovatel obsáhle cituje z časopisů Respekt, ze zpravodajského portálu novinky.cz, z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 14 A 41/2020, a ze zpravodajství České televize. Stěžovatel je přesvědčen, že ministryně spravedlnosti se svými mediálními výroky dopustila zásahu do výkonu justice a nezávislosti soudů, což dokazuje jejími výroky pronesenými v pořadu Interview ČT24 dne 5. 5. 2020 a obsáhle polemizuje se správností jejích tvrzení. Je přesvědčen, že ministryně těmito výroky, které byly následně převzaty řadou médií, zasáhla do nezávislosti justice ve prospěch exekutivy. Z uvedeného stěžovatel v širším kontextu dovozuje, že pokud podává ústavní stížnost proti zásahům zejména v důsledku postupu vlády, nemůže ve věci rozhodovat soudce, který je dobrým známým ministryně spravedlnosti, která je jejím členem. Jako další důvod podjatosti soudce Fenyka pak stěžovatel zmiňuje skutečnost, že to byl právě on, kdo na stěžovatele podal kárný podnět ministryni spravedlnosti, což jednak svědčí o nepřátelském nastavení vůči stěžovateli, ale je to také důkazem o přátelských vztazích mezi jmenovaným soudcem a ministryní spravedlnosti.
4. Soudce Jaroslav Fenyk ve vyjádření k této námitce podjatosti uvedl, že podnět ohledně jednání stěžovatele ministryni spravedlnosti skutečně podal, neboť považuje toto jednání minimálně za neetické. Neučinil tak ale jako soudce Ústavního soudu a ve věci se necítí být podjatý. Ve vztahu k námitce stran blízkého vztahu k ministryni spravedlnosti Marii Benešové a výrokům na její adresu pouze uvádí, že po dobu 6 let působil jako její náměstek na Nejvyšším státním zastupitelství a z titulu tohoto postavení měl možnost ji důkladně poznat. Jejich vzájemný vztah byl vždy pracovní a kolegiální. V momentě, kdy se na Marii Benešovou snášela vlna kritiky obsahující informace, které byly zcela v rozporu s tím, jak měl možnost ji poznat a jak se v minulosti ve funkci nejvyšší státní zástupkyně zachovala, považoval za nutné se jí veřejně zastat. Pokud se však někdy k osobě aktuálně ministryně Benešové mediálně vyjádřil, vždy to bylo k podobě jejího působení u státního zastupitelství, což je doba minulá.
5. Podle §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
6. Tyto podmínky v posuzovaném případě naplněny nejsou.
7. Ústavní soud konstatuje, že námitkami podjatosti soudce Jaroslava Fenyka, podávanými osobou stejného stěžovatele (byť někdy v postavení zástupce stěžovatelů) a s obdobným odůvodněním, se zdejší soud již opakovaně zabýval a neshledal je důvodnými (viz např. usnesení ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 8/20, ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 10/20 a sp. zn. Pl. ÚS 12/20 a ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 90/20; veškerá judikatura Ústavního soudu je dostupná na http://nalus.usoud.cz). Za této situace proto Ústavní soud nepovažuje za nezbytné znovu opakovat důvody, pro které v minulosti těmto námitkám stěžovatele nevyhověl, přičemž v nyní posuzované věci není dán žádný rozumný důvod, pro který by se měl od svého dříve vysloveného názoru jakkoliv odchýlit.
8. Stejně jako v citovaných předchozích usneseních proto i nyní Ústavní soud uvádí, že namítané jednání Jaroslava Fenyka nemá přímou spojitost s ústavní stížností stěžovatele a není ani projevem nepřátelského či nesnášenlivého postoje vůči stěžovateli.
9. Z těchto důvodů plénum Ústavního soudu podle §38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu rozhodlo, že soudce Jaroslav Fenyk není z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 100/20 vyloučen.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2020
Pavel Rychetský v. r.
předseda soudu