ECLI:CZ:US:2020:Pl.US.11.20.1
sp. zn. Pl. ÚS 11/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti Pavly Thurnvaldové, zastoupené Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti usnesení vlády ze dne 12. 3. 2020 č. 194, o vyhlášení nouzového stavu, zveřejněnému pod č. 69/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 18. 3. 2020 č. 247, o přijetí krizového opatření, zveřejněnému pod č. 106/2020 Sb. a proti mimořádnému opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 30. 3. 2020 č. j. MZDR 13894/2020-1/MIN/KAN, za účasti vlády a Ministerstva zdravotnictví jako účastníků řízení, takto:
Soudce Jaroslav Fenyk není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 11/20.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 30. 3. 2020 a doplněnou podáními ze dne 31. 3. 2020 a 2. 4. 2020 domáhá zrušení usnesení vlády ze dne 12. 3. 2020 č. 194, o vyhlášení nouzového stavu, zveřejněného pod č. 69/2020 Sb. (dále jen "usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu"), usnesení vlády ze dne 18. 3. 2020 č. 247, o přijetí krizového opatření, zveřejněného pod č. 106/2020 Sb., (dále jen "usnesení vlády o přijetí krizového opatření") a mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 30. 3. 2020 č. j. MZDR 13894/2020-1/MIN/KAN.
2. Dne 21. 4. 2020 obdržel Ústavní soud další podání stěžovatelky, která ve smyslu §37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu uvedla, že odmítá soudce, který se obrátil na ministryni spravedlnosti s podnětem týkajícím se jejího právního zástupce, advokáta Mgr. Davida Záhumenského, protože onoho soudce považuje za podjatého. Totožnost konkrétního soudce má být zjištěna šetřením ze strany Ústavního soudu.
3. Stěžovatelka tvrdí, že uvedený advokát rozeslal dne 20. 3. 2020 e-mailem výzvu nazvanou "Nouzový stav jinak a lépe: bez Babišova ega", která byla adresována řadě osobností české politiky, významným právníkům a ústavním činitelům a rovněž několika soudkyním a soudcům Ústavního soudu (jmenovitě Pavlu Rychetskému, Kateřině Šimáčkové, Miladě Tomkové, Jaroslavu Fenykovi, Janu Filipovi, Vojtěchu Šimíčkovi a Davidu Uhlíři). Dne 25. 3. 2020 byl na internetových stránkách Advokátního deníku online zveřejněn text s názvem "Slovo předsedy ČAK Vladimíra Jirouska: Život, zdraví, svoboda a čest" (text dostupný na https://advokatnidenik.cz/2020/03/25/slovo-predsedy-cak-vladimira-jirouska-zivot-zdravi-svoboda-a-cest/).
4. Z právě citovaného textu je podle stěžovatelky patrné, že se určitý soudce Ústavního soudu obrátil s podnětem na ministryni spravedlnosti, aby jako oprávněný orgán posoudila vhodnost jednání tohoto advokáta s ohledem na výše uvedenou výzvu. Stěžovatelka je přesvědčena, že jednání soudce Ústavního soudu, který vyhodnotil výzvu týkající se nouzového stavu způsobem, že podal podnět ministryni spravedlnosti ke kárnému postihu, vzbuzuje oprávněné pochybnosti o možnosti nestranného posouzení jak vůči věci samotné (vyhlášení nouzového stavu), tak vůči stěžovatelce a jejímu právnímu zástupci. Dále je podle stěžovatelky nutné zkoumat, zda podání kárného podnětu neporušuje požadavky na nestrannost soudce ve smyslu objektivním.
5. Soudce Jaroslav Fenyk plénu Ústavního soudu podal vyjádření, ve kterém uvedl, že tvrzený podnět ohledně jednání právního zástupce stěžovatelky ministryni spravedlnosti skutečně podal, neboť považuje jeho jednání minimálně za neetické. Ve věci se necítí být podjatý.
6. Podle ustanovení §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
7. Splnění kritéria nestrannosti vyžaduje absenci podjatosti či předpojatosti, která se určuje dvěma způsoby: 1) subjektivním testem, v jehož rámci je třeba vzít v potaz osobní přesvědčení a chování konkrétního soudce, tedy zda soudce měl jakýkoliv osobní předsudek či zaujetí v dané věci, a 2) objektivním testem, v jehož rámci je nutné mezi jinými aspekty zohlednit, zda samotný senát a jeho složení poskytovalo dostatečné záruky pro vyloučení jakékoliv legitimní pochybnosti ve vztahu k jeho nestrannosti (viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 6. 6. 2000 ve věci Morel proti Francii, č. 34130/96). K tomu, aby byly založeny legitimní pochybnosti o podjatosti soudce, musí existovat racionálně opodstatněná obava, že soudce není zcela nestranný. Pouhé osobní přesvědčení účastníka řízení sice nepostačuje, na druhé straně se soudce jako nestranný musí také veřejně "jevit", resp. nesmí zde být relevantní námitka, že tomu tak není (avšak i ta předpokládá existenci "objektivní" základny) [viz např. usnesení ze dne 12. 8. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 40/06]. Jinými slovy, při posuzování námitky podjatosti nelze vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, ani pouze ze subjektivních pocitů příslušného soudce, nýbrž i z právního rozboru objektivních skutečností, které k těmto pochybnostem vedou [srov. například nález ze dne 3. 7. 2001 sp. zn. II. ÚS 105/01 (N 98/23 SbNU 11)].
8. Při subjektivním testu je nestrannost soudce presumována, dokud není prokázán opak, přičemž mezi relevantní faktory posouzení patří kromě jiného skutečnost, zda se soudce vůči účastníkovi (resp. jeho právnímu zástupci) choval nepřátelsky nebo projevoval nesnášenlivost z osobních důvodů (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27. 6. 2017 ve věci Ramljak proti Chorvatsku, č. 5856/13, bod 26). Naopak objektivní test se zejména týká hierarchálních a jiných vazeb mezi soudcem a ostatními subjekty řízení (viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 12. 2000 ve věci Wettstein proti Švýcarsku, č. 33958/96, bod 47). Rozhodné přitom je, zda lze obavy osoby považovat za objektivně odůvodněné, a v každém individuálním případě je třeba rozhodnout, zda vztah, o který jde, má takovou povahu a intenzitu, že by mohl nasvědčovat nedostatku nestrannosti na straně soudu (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 10. 2009 ve věci Micallef proti Maltě, č. 17056/06, bod 97).
9. Pro posouzení rozporovaného jednání soudce Jaroslava Fenyka (tj. podání kárného podnětu ministryni spravedlnosti) je určující, že předmětný podnět se týkal jednání advokáta, které se událo ještě před samotným zahájením řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky. Výzvu ve formě e-mailu zaslal tento advokát soudci Jaroslavu Fenykovi dne 20. 3. 2020, zatímco řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky bylo zahájeno až dne 30. 3. 2020. Předmětná výzva advokáta nadto neměla (jak stěžovatelka sama zdůrazňuje) přímou a konkrétní spojitost s ústavní stížností. Šlo o obecnou výzvu směřující vůči širšímu okruhu adresátů.
10. Ústavní soud proto zhodnotil, že předmětné podání kárného podnětu ministryni spravedlnosti týkající se jednání advokáta, které nemělo (a ani nemohlo mít) přímou spojitost s ústavní stížností stěžovatelky, není projevem nepřátelského či nesnášenlivého postoje vůči právnímu zástupci stěžovatelky.
11. Z těchto důvodů plénum Ústavního soudu podle §38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu rozhodlo, že soudce Jaroslav Fenyk není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 11/20.
12. Pro úplnost se dodává, že stejným způsobem byla obdobná námitka podjatosti jiných stěžovatelů zastoupených stejným advokátem posouzena usnesením ze dne 21. 4. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 8/20 a ze dne 5. 5. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 10/20.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. května 2020
Pavel Rychetský
předseda Ústavního soudu