ECLI:CZ:US:2020:Pl.US.22.17.1
sp. zn. Pl. ÚS 22/17
Usnesení
Předseda Ústavního soudu rozhodl v rámci řízení o návrhu skupiny senátorů, zastoupené JUDr. Petrem Svobodou, Ph.D., advokátem, sídlem Aranžérská 166, Praha-Klánovice, na zrušení jednotlivých ustanovení zákona č. 183/2006 Sb. a zákona ČNR č. 114/1992 Sb., obou ve znění zákona č. 225/2017 Sb., vedeném pod sp. zn. Pl. ÚS 22/17, o námitce podjatosti proti asistentovi soudce Tomáši Grygarovi, takto:
Asistent soudce Tomáš Grygar není vyloučen z provádění úkonů ve věci sp. zn. Pl. ÚS 22/17.
Odůvodnění:
1. Navrhovatelka - skupina senátorů, zastoupená advokátem JUDr. Petrem Svobodou, Ph.D., podala dne 22. srpna 2017 Ústavnímu soudu návrh na zrušení ustanovení §70 odst. 3 věta první ve slovech "podle tohoto zákona" zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 225/2017 Sb., a ustanovení §4 odst. 9 až 11 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 225/2017 Sb. V souladu s rozvrhem práce na rok 2017 byl soudcem zpravodajem určen Radovan Suchánek.
2. Dne 10. května 2020 obdržel Ústavní soud přípis navrhovatelky, jež touto cestou uplatnila námitku podjatosti proti asistentovi soudce Tomáši Grygarovi. Navrhovatelka prohlašuje, že odmítá asistenta soudce Tomáše Grygara pro podjatost ve věci sp. zn. Pl. ÚS 22/17 a svoji námitku opírá o tvrzení, že asistent soudce Tomáš Grygar radí soudci zpravodaji v této plenární věci a připravuje mu podklady pro rozhodnutí; dále že aktivně působil v politickém hnutí Trikolóra a že na svém profilu na sociální síti Facebook publikoval negativní prohlášení o spolku Děti Země v souvislosti s přípravou stavby dálnice D1 u Přerova. Z toho navrhovatelka dovozuje, že asistent soudce zpravodaje má k věci vyhraněný poměr a lze pochybovat o jeho nepodjatosti.
3. Asistent soudce Tomáš Grygar ve svém vyjádření k námitce uvedl, že námitku podjatosti shledává nedůvodnou, neboť se nepodílí na přípravě podkladů v této věci. Dále uvedl, že od okamžiku jmenování do funkce asistenta soudce Ústavního soudu veřejně neprezentuje své politické názory, má pozastaveno členství v politickém hnutí a dokáže oddělovat soukromé zájmy od rozhodovací činnosti, na které se podílí.
4. Podle ustanovení §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, přičemž tento předpoklad podle §38 odst. 2 zákona o Ústavním soudu platí přiměřeně i pro vyloučení asistenta soudce. Rozhoduje-li věc plénum, je k rozhodnutí o vyloučení asistenta soudce příslušný předseda Ústavního soudu.
5. Splnění kritéria nestrannosti soudce vyžaduje absenci podjatosti či předpojatosti, která se určuje dvěma způsoby: 1) subjektivním testem, v jehož rámci je třeba vzít v potaz osobní přesvědčení a chování konkrétního soudce, tedy zda soudce měl jakýkoli osobní předsudek či zaujetí v dané věci, a 2) objektivním testem, v jehož rámci je nutné mezi jinými aspekty zohlednit, zda samotný senát a jeho složení poskytovalo dostatečné záruky pro vyloučení jakékoli legitimní pochybnosti ve vztahu k jeho nestrannosti (viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 6. 6. 2000 ve věci Morel proti Francii, č. 34130/96). Při subjektivním testu je nestrannost soudce presumována, dokud není prokázán opak, přičemž mezi relevantní faktory posouzení patří kromě jiného skutečnost, zda se soudce vůči účastníkovi (resp. jeho právnímu zástupci) choval nepřátelsky nebo projevoval nesnášenlivost z osobních důvodů (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27. 6. 2017 ve věci Ramljak proti Chorvatsku, č. 5856/13, bod 26). Naopak objektivní test se zejména týká hierarchálních a jiných vazeb mezi soudcem a ostatními subjekty řízení (viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 12. 2000 ve věci Wettstein proti Švýcarsku, č. 33958/96, bod 47). Rozhodné přitom je, zda lze obavy osoby považovat za objektivně odůvodněné, a v každém individuálním případě je třeba rozhodnout, zda vztah, o který jde, má takovou povahu a intenzitu, že by mohl nasvědčovat nedostatku nestrannosti na straně soudce (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 10. 2009 ve věci Micallef proti Maltě, č. 17056/06, bod 97).
6. Pro posouzení možné podjatosti asistenta soudce je však určující, do jaké míry se asistent podílí na rozhodovací činnosti ve věci samé. Věc, ať již senátní nebo plenární, je v řízení před Ústavním soudem vždy přidělována soudci, nikoli asistentovi. Úkony asistenta soudce podle §41 zákona o Ústavním soudu jsou jedinými procesními úkony, které je asistent soudce oprávněn činit navenek, a i tak je činí na základě pověření soudcem. Tím se postavení asistenta soudce Ústavního soudu odlišuje od postavení asistentů soudců obecných soudů, kteří mohou činit samostatné procesní úkony, včetně rozhodovacích úkonů (§36a odst. 5 zákona o soudech a soudcích) v rozsahu, který je stanoven pro činnost vyšších soudních úředníků V řízení před Ústavním soudem jedná za soud konkrétní soudce zpravodaj, a to na svoji odpovědnost, svým jménem a postupem stanoveným zákonem. Zákon o Ústavním soudu ani vnitřní předpisy Ústavního soudu neupravují konkrétní rozsah spolupráce soudce a jeho asistenta, ani formu či zaměření přidělování dílčích pracovních úkolů. Jelikož za návrh rozhodnutí odpovídá soudce zpravodaj, nemá ani předseda Ústavního soudu možnost či příležitost vykonávat dohled nad tím, s kým ze svého odborného týmu, nebo s kým z odborného aparátu Ústavního soudu soudce svůj návrh konzultoval. Ani při aplikaci shora uvedeného testu není doložena namítaná podjatost asistenta soudce, neboť asistent soudce se subjektivně podjatým být necítí a neexistují ani jakékoli hierarchické vazby mezi ním a jinými subjekty či účastníky tohoto řízení. Stejně tak nebylo namítáno ani zjištěno, že by se osoba, o jejíž podjatosti je rozhodováno, podílela před vznikem pracovního poměru asistenta soudce na předchozím řízení ve věci, a to jako účastník, vedlejší účastník, právní zástupce nebo jiný subjekt na předchozím řízení zúčastněný.
7. Pro výrok rozhodnutí v této věci je však klíčové, že se asistent soudce neúčastní a ani nemůže účastnit projednání věci před Ústavním soudem, neboť - v případě plenárních řízení - věc projednává plénum Ústavního soudu, tedy všech patnáct soudců. Nezávislost projednávání a rozhodování soudu je tak garantována neveřejnou deliberací jeho patnácti členů, a to bez přítomnosti dalších osob.
8. Lze tedy uzavřít, že namítaná podjatost asistenta soudce Ústavního soudu, která se vztahuje k jeho činnosti či názorům projeveným před vznikem pracovního poměru k Ústavnímu soudu, nemůže bez dalšího založit přímou souvislost s projednávanou věcí nebo účastníky řízení, a to už proto, že asistent soudce není součástí ani členem rozhodujícího orgánu. Skutečnost, že se v konkrétním případě asistent soudce nepodílí ani na přípravě podkladů v namítané věci, je pak již jen zdůrazněním samotného závěru o jeho nevyloučení. Jen pro úplnost je vhodné dodat, že není-li asistent soudce z principu součástí procesu projednávání a rozhodování věci, nelze jej usnesením z projednávání a rozhodování věci vyloučit, ale lze jej toliko vyloučit či nevyloučit z provádění úkonů v konkrétním řízení.
9. Ze shora uvedených důvodů předseda Ústavního soudu podle §38 odst. 2 ve spojení s §36 odst. 1 a §37 zákona o Ústavním soudu rozhodl, že asistent soudce Tomáš Grygar není vyloučen z provádění úkonů ve věci sp. zn. Pl. ÚS 22/17.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 2020
JUDr. Pavel Rychetský, dr. h. c. v. r.
předseda Ústavního soudu