ECLI:CZ:US:2020:Pl.US.8.19.1
sp. zn. Pl. ÚS 8/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského, soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), Radovana Suchánka, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu Okresního soudu v Litoměřicích, za nějž jedná předseda senátu JUDr. Vlastimil Nedvěd, podaného podle čl. 95 odst. 2 Ústavy, na zrušení §158d odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Litoměřicích (dále též "navrhovatel") navrhl podle čl. 95 odst. 2 Ústavy a §64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), aby Ústavní soud odpověděl na otázku, ve kterých případech se jedná o obydlí ve smyslu §158d odst. 3 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), a "případně zda ustanovení §158d odst. 2 tr. řádu je v souladu s ústavním pořádkem, či zda by nemělo být zrušeno či zda by nemělo dojít k jeho změně".
2. Ústavní soud k takové formulaci návrhu podotýká, že podle §64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat též soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Ústavnímu soudu však nepřísluší na návrh kohokoliv zaujímat stanoviska k rozhodovací činnosti soudů nebo provádět výklad ustanovení podústavního práva, nýbrž rozhodovat o tom, zda má být zákon či jeho jednotlivé ustanovení zrušeno. Návrh podaný podle čl. 95 odst. 2 Ústavy, který by nesměřoval ke zrušení zákona či jeho části, ale pouze k vyřešení otázky, zda či které ustanovení má být v konkrétní věci aplikováno, by musel být odmítnut podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný (srov. např. sp. zn. Pl. ÚS 25/16).
3. Proto tu část návrhu, v níž se požaduje zodpovězení otázky, ve kterých případech jde o obydlí a kterou lze - přes značně nezřetelné vyjádření - zřejmě považovat za petit, Ústavní soud odmítl jako návrh, k jehož projednání není příslušný. Nicméně ve snaze vyhnout se přílišnému formalismu, Ústavní soud posoudil tu část návrhu ("petitu"), zda by ustanovení §158d odst. 2 trestního řádu nemělo být zrušeno, jako návrh na zrušení §158d odst. 2 trestního řádu, k jehož projednání již příslušný je.
4. Navrhovatel uvedl, že vede trestní řízení proti skupině obviněných, v jehož rámci jeden z důkazů představují záznamy o sledování osob a věcí pořízených v pracovní místnosti (kanceláři) jednoho z obžalovaných, přičemž toto sledování povolil podle §158d odst. 2 trestního řádu pouze příslušný státní zástupce, nikoli soudce. Navrhovatel původně dospěl k závěru, že tyto záznamy jsou procesně použitelným důkazem, neboť při sledování podle jeho názoru nedocházelo k narušení nedotknutelnosti obydlí. Krajský soud v Ústí nad Labem však svým usnesením ze dne 21. 3. 2018 č. j. 4 To 476/2017-2703 zrušil odsuzující rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13. 6. 2017 č. j. 4 T 134/2011-2561 a věc vrátil soudu prvního stupně. V tomto usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem vysvětlil, že závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 se sice nevztahují výslovně k ustanovení §158d odst. 3 trestního řádu, ale je nutno je aplikovat i na daný případ, tudíž uvedené záznamy o sledování procesně použitelným důkazem nejsou.
5. Ústavní soud nejprve hodnotil otázku, zda navrhovatel je oprávněn podat návrh na zrušení §158d odst. 2 trestního řádu. Podle čl. 95 odst. 2 Ústavy dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu k projednání. Tuto úpravu dále rozvádí ustanovení §64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle kterého návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. K tomu, aby obecný soud mohl zpochybnit ústavnost konkrétního zákona, resp. jeho jednotlivého ustanovení, a věc předložit Ústavnímu soudu, je přitom nezbytná jeho reálná aplikace, a nikoli jen jeho hypotetické použití, resp. jiné širší souvislosti (srov. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 33/09, Pl. ÚS 11/10 a Pl. ÚS 14/15 a usnesení sp. zn. Pl. ÚS 12/08).
6. Klíčovou otázkou se proto v tomto kontextu jeví, zda skutečně bylo či mělo být ustanovení §158d odst. 2 trestního řádu napadené navrhovatelem v jím řešené právní věci použito. Podle citovaného usnesení sice bylo v přípravném řízení povoleno pořizování záznamů o sledování osob a věcí v kanceláři jednoho z obžalovaných, nicméně odvolací soud, tj. Krajský soud v Ústí nad Labem, ve výše citovaném usnesení jednoznačně uvedl, že právní názor obsažený v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 je třeba vztahovat nejen k příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků podle §83a trestního řádu, ale i ke sledování osob a věcí podle §158d trestního řádu. Z toho následně vyvodil, že pojem "obydlí" ve smyslu §158d odst. 3 trestního řádu je třeba vykládat v širším pojetí, přičemž kancelář je prostorem, který pod tento pojem spadá (srov. č. l. 18 citovaného usnesení). Jinak řečeno, Krajský soud v Ústí nad Labem zřetelně deklaroval, že v daném případě mělo být postupováno podle §158d odst. 3 trestního řádu, nikoli podle §158d odst. 2 trestního řádu. Ústavní soud k tomu nad rámec věci dodává, že tento výklad Krajského soudu v Ústí nad Labem plně koresponduje obsahu a smyslu nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 a rovněž se na něm shoduje i odborná literatura (srov. např. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2006 či DRAŠTÍK, A., FENYK, J. či kol. Trestní řád. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 1195).
7. V projednávané věci, tedy v případě §158d odst. 2 trestního řádu, k jehož zrušení návrh směřuje, nešlo o ustanovení, které by přímo tvořilo přímý právní podklad pro rozhodování soudu, ani přímo neovlivňovalo řízení vedené navrhovatelem. Ani při extenzivním výkladu podmínky "použití zákona při řešení věci" (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 33/09) tedy uvedené ustanovení v předmětném řízení nemá být použito. Z rozhodnutí odvolacího soudu totiž vyplýval závazný právní názor, podle něhož je na daný problém (tj. na posouzení důkazu v podobě záznamů o sledování osob a věcí prováděných v kanceláři jednoho z obžalovaných) třeba aplikovat §158d odst. 3 trestního řádu. Skutečnost, že v průběhu přípravného řízení bylo chybně postupováno podle §158d odst. 2 trestního řádu, sama o sobě neznamená, že by soud měl toto ustanovení aplikovat.
8. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci Okresní soud v Litoměřicích nemůže v souvislosti se záznamy o sledování osob a věcí pořízených v kanceláři jednoho z obžalovaných aplikovat ustanovení §158d odst. 2 trestního řádu, jehož zrušení Ústavnímu soudu navrhuje. Navrhovatel proto nesplňuje podmínky aktivní legitimace k podání návrhu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Ústavní soud proto podle §43 odst. 1 písm. d) a §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s čl. 2 odst. 2 písm. b) rozhodnutí pléna Ústavního soudu č. Org. 24/14, o atrahování působnosti (publikované pod č. 52/2014 Sb.), rozhodl, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2020
Pavel Rychetský, v. r.
předseda Ústavního soudu