ECLI:CZ:US:2020:Pl.US.8.20.1
sp. zn. Pl. ÚS 8/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaje), Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka v řízení o návrhu Petry Štěrbové, zastoupené Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1922/3, proti usnesení vlády ze dne 12. 3. 2020 č. 194, o vyhlášení nouzového stavu, zveřejněnému pod č. 69/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 15. 3. 2020 č. 215, o přijetí krizového opatření, zveřejněnému pod č. 85/2020 Sb., mimořádnému opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 23. 3. 2020 č. j. MZDR 12745/2020-1/MIN/KAN, mimořádnému opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 30. 3. 2020 č. j. MZDR 12745/2020-4/MIN/KAN, a mimořádnému opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 6. 4. 2020 č. j. MZDR 15190/2020-4/MIN/KAN, za účasti vlády a Ministerstva zdravotnictví, jako účastníků řízení, takto:
Soudce Jaroslav Fenyk není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 8/20.
Odůvodnění:
1. Podáním označeným jako ústavní stížnost (dále jen "návrh"), doručeným Ústavnímu soudu dne 26. 3. 2020, se fyzická osoba - Petra Štěrbová (dále jen "navrhovatelka") domáhá zrušení usnesení vlády ze dne 12. 3. 2020 č. 194, o vyhlášení nouzového stavu, zveřejněného pod č. 69/2020 Sb. (dále jen "usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu"), usnesení vlády ze dne 15. 3. 2020 č. 215, o přijetí krizového opatření, zveřejněného pod č. 85/2020 Sb. (dále jen "usnesení vlády o přijetí krizového opatření"), mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 23. 3. 2020 č. j. MZDR 12745/2020-1/MIN/KAN (dále též "první mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví"), mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 30. 3. 2020 č. j. MZDR 12745/2020-4/MIN/KAN (dále jen "druhé mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví"), a konečně mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 6. 4. 2020 č. j. MZDR 15190/2020-4/MIN/KAN (dále jen "třetí mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví"). Navrhovatelka je přesvědčena, že v důsledku vyhlášení nouzového stavu a navazujících opatření vydaných z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaným jako SARS CoV-2) na území České republiky bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na svobodný pohyb a pobyt podle čl. 14 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Navrhovatelka v podání, doručeném Ústavnímu soudu dne 17. 4. 2020, prohlásila - ve smyslu §37 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") - že odmítá soudce, který se obrátil na ministryni spravedlnosti s podnětem týkajícím se advokáta stěžovatelky Mgr. Davida Záhumenského, protože onoho soudce považuje za podjatého; totožnost konkrétního soudce má být zjištěna šetřením ze strany Ústavního soudu.
3. Navrhovatelka tvrdí, že její advokát rozeslal dne 20. 3. 2020 e-mailem výzvu nazvanou "Nouzový stav jinak a lépe: bez Babišova ega", která byla adresovaná řadě osobnostní české politiky, významným právníkům a ústavním činitelům a rovněž několika soudkyním a soudcům Ústavního soudu (jmenovitě: Pavlu Rychetskému, Kateřině Šimáčkové, Miladě Tomkové, Jaroslavu Fenykovi, Janu Filipovi, Vojtěchu Šimíčkovi a Davidu Uhlíři). Dne 25. 3. 2020 byl podle navrhovatelky na webu Advokátního deníku online zveřejněn text "Slovo předsedy ČAK Vladimíra Jirouska: Život, zdraví, svoboda a čest" (text dostupný na https://advokatnidenik.cz/2020/03/25/slovo-predsedy-cak-vladimira-jirouska-zivot-zdravi-svoboda-a-cest/).
4. Z právě citovaného textu je podle navrhovatelky patrné, že se určitý soudce Ústavního soudu obrátil s podnětem na ministryni spravedlnosti, aby jako oprávněný orgán posoudila vhodnost jednání advokáta stěžovatelky s ohledem na výše uvedenou výzvu. Navrhovatelka je přesvědčena, že jednání soudce Ústavního soudu, který vyhodnotil výzvu týkající se nouzového stavu způsobem, že podal podnět ministryni spravedlnosti ke kárnému postihu advokáta navrhovatelky, vzbuzuje oprávněné pochybnosti o možnosti nestranného posouzení jak vůči věci samotné (vyhlášení nouzového stavu), tak vůči navrhovatelce a jejímu advokátovi. Navrhovatelka proto navrhuje, aby se soudci, kteří byli adresáty předmětné výzvy a kteří jsou s ohledem na formulaci zveřejněného textu muži (tj. Pavel Rychetský, Jaroslav Fenyk, Jan Filip, Vojtěch Šimíček a David Uhlíř) z hlediska subjektivního vyjádřili k předmětnému kárnému podnětu a případně i k námitce jejich podjatosti. Dále je podle navrhovatelky nutné zkoumat, zda podání kárného podnětu neporušuje požadavky na nestrannost soudce ve smyslu objektivním.
5. Soudce Jaroslav Fenyk plénu Ústavního soudu podal vyjádření, ve kterém uvádí, že tvrzený podnět ohledně jednání advokáta navrhovatelky ministryni spravedlnosti skutečně podal, neboť považuje jeho jednání minimálně za neetické; necítí se být podjatý.
6. Podle ustanovení §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
7. Splnění kritéria nestrannosti vyžaduje absenci podjatosti či předpojatosti, která se určuje dvěma způsoby: 1) subjektivním testem, v jehož rámci je třeba vzít v potaz osobní přesvědčení a chování konkrétního soudce, tedy zda soudce měl jakýkoliv osobní předsudek či zaujetí v dané věci; a 2) objektivním testem, v jehož rámci je nutné mezi jinými aspekty zohlednit, zda samotný senát a jeho složení poskytovalo dostatečné záruky pro vyloučení jakékoliv legitimní pochybnosti ve vztahu k jeho nestrannosti (viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 6. 6. 2000 ve věci Morel proti Francii, č. stížnosti 34130/96). Aby byly založeny legitimní pochybnosti o podjatosti soudce, musí existovat racionálně opodstatněná obava, že soudce není zcela nestranný; pouhé osobní přesvědčení účastníka řízení sice nepostačí, na druhé straně se soudce jako nestranný také musí veřejně "jevit", resp. nesmí zde být relevantní námitka, že tomu tak není (avšak i ta předpokládá existenci "objektivní" základny) [viz např. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 40/06 ze dne 12. 8. 2008]. Jinými slovy, při posuzování námitky podjatosti nelze vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, ani pouze ze subjektivních pocitů příslušného soudce, nýbrž i z právního rozboru objektivních skutečností, které k těmto pochybnostem vedou [srov. například nález sp. zn. II. ÚS 105/01 ze dne 3. 7. 2001 (N 98/23 SbNU 11)].
8. Při subjektivním testu je nestrannost soudce presumována, dokud není prokázán opak, přičemž mezi relevantní faktory posouzení může kromě jiného být skutečnost, jestli se soudce vůči účastníkovi (resp. jeho advokátovi) choval nepřátelsky nebo projevoval nesnášenlivost z osobních důvodů (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27. 6. 2017 ve věci Ramljak proti Chorvatsku, č. stížnosti 5856/13, §26). Naopak objektivní test se zejména týká hiearchálních a jiných vazeb mezi soudcem a ostatním subjekty řízení (viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 12. 2000 ve věci Wettstein proti Švýcarsku, č. stížnosti 33958/96, §47). Rozhodné přitom je, zda lze obavy osoby považovat za objektivně odůvodněné a v každém individuálním případě je třeba rozhodnout, zda vztah, o který jde, má takovou povahu a intenzitu, že by mohl nasvědčovat nedostatku nestrannosti na straně soudu (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 10. 2009 ve věci Micallef proti Maltě, č. stížnosti 17056/06, §97).
9. Plénum Ústavního soudu vzalo v úvahu vyjádření soudce Jaroslava Fenyka a dospělo k závěru, že podmínky pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodování vzhledem k okolnostem případu nejsou splněny.
10. Pro posouzení rozporovaného jednání soudce Fenyka (tj. podání kárného podnětu ministryni spravedlnosti) je zejména rozhodné, že předmětný podnět se týkal jednání advokáta, které se událo ještě před samotným zahájení řízení o návrhu navrhovatelky. Výzvu ve formě e-mailu zaslal advokát navrhovatelky soudci Fenykovi dne 20. 3. 2020; řízení o návrhu stěžovatelky bylo zahájeno dne 26. 3. 2020. Předmětná výzva advokáta navrhovatelky nadto neměla (jak advokát navrhovatelky sám zdůrazňuje) přímou a konkrétní spojitost s návrhem stěžovatelky - jednalo se o obecnou výzvu směřující vůči širšímu okruhu adresátů.
11. Ústavní soud dospěl k závěru, že předmětné podání kárného podnětu ministryni spravedlnosti týkající se jednání advokáta, které nemělo (a ani nemohlo) mít přímou spojitost s návrhem navrhovatelky není projevem nepřátelského či nesnášenlivého postoje vůči advokátovi navrhovatelky.
12. Z uvedených důvodů plénum Ústavního soudu dospělo postupem dle §38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu k závěru, že zde nejsou dány důvody pro vyloučení soudce Jaroslava Fenyka z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 8/20.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2020
Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu