ECLI:CZ:US:2021:1.US.1152.21.1
sp. zn. I. ÚS 1152/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Tomáše Matouška, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 10, Baškirská 1404/1, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 29 UL 10/2021-6 ze dne 16. 4. 2021, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jím bylo porušeno jeho základní právo na účinné vyšetřování vyplývající z čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel dále namítá porušení čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 11 odst. 1, čl. 23, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3, čl. 38 odst. 2 Listiny, čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 6 Úmluvy a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie.
2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") ústavní stížností napadeným usnesením zamítl podle §174a odst. 7 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, jako nedůvodný návrh stěžovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu - nařízení soudního roku - ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "nalézací soud") pod sp. zn. 43 C 23/2021. Dospěl k závěru, že ze spisu nalézacího soudu sp. zn. 43 C 23/2021 vyplývá, že stěžovatel podal dne 17. 2. 2021 návrh na zahájení řízení, jímž se domáhá nároku na zaplacení částky 10 000 000 Kč s příslušenstvím jako škody způsobené nesprávným úředním postupem státu. Nesprávný postup má spočívat v tom, že nebylo vydáno a doručeno rozhodnutí v přiměřené lhůtě; zároveň blíže nespecifikované řízení před Obvodním soudem pro Prahu 10, řízení před Městským soudem v Praze (sp. zn. 42 Cm 10/1999) a před Vrchním soudem v Praze (sp. zn. 11 Cmo 85/2011) měla být postižena průtahy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb.
3. Nalézací soud prostřednictvím asistentky soudce usnesením ze dne 19. 2. 2021 stěžovatele vyzval k odstranění vad žaloby; proti tomuto usnesení podal stěžovatel námitky. Usnesením nalézacího soudu ze dne 25. 3. 2021 bylo usnesení asistentky soudce ze dne 19. 2. 2021 potvrzeno; spis byl následně předložen městskému soudu k rozhodnutí o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Městský soud dospěl k závěru, že stěžovatel navrhuje provedení procesního úkonu podle §174a zákona o soudech a soudcích podáním ze dne 8. 3. 2021 v řízení zahájeném dne 17. 2. 2021. Z obsahu návrhu je podle městského soudu zřejmé, že stěžovatel nesouhlasí s postupem nalézacího soudu, učiněné procesní úkony považuje za nedůvodné a z uvedeného presumuje existenci samotného průtahu, který však městský soud neshledal. Městský soud dospěl k závěru, že mu nepřísluší ani přezkum správnosti procesního postupu nalézacího soudu, s nímž však souhlasí v tom, že skutkový děj, na němž stěžovatel staví svůj žalobní nárok, není vylíčen dostatečně.
4. Rozsáhlou argumentaci stěžovatele lze shrnout následovně: Stěžovatel předně žádá Ústavní soud, aby projednal věc přednostně, neboť je podle něj naléhavá. Podle stěžovatele je porušování jeho základních práv úmyslné, organizované, systémové a hrozí nebezpečí definitivního zmaření jeho práv a pokračování v trestné činnosti pracovníků české justice. Na doložení naplnění podmínky naléhavosti stěžovatel tvrdí, že je orgány státu dlouhodobě perzekuován jak v profesním, tak osobním životě. V tomto ohledu stěžovatel popisuje tvrzený nezákonný postup soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 ve věcech vedených pod sp. zn. 20 D 1442/2003 a pod sp. zn. 20 D 1288/2003 (resp. sp. zn. 20 D 387/2012 a sp. zn. 20 D 388/2012). Zadruhé stěžovatel popisuje řízení ve věci žaloby na náhradu nemajetkové újmy ve věci nalézacího soud vedené pod sp. zn. 22 C 38/2017. Zatřetí, stěžovatel tvrdí nezákonný postup ze strany notářky ve věci vedené pod sp. zn. Nd 111/2011. Stěžovatel dále v ústavní stížnosti uvádí řadu skutečností týkajících se jiných řízení u nalézacího soudu, městského soudu, Obvodního soudu pro Prahu 8 i jiných orgánů; popisuje jednak odůvodnění své původní žaloby v řízení u nalézacího soudu, dále výše shrnutý postup nalézacího soudu i své dřívější vyjádření k němu.
5. K návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu, který podal v projednávané věci u městského soudu, stěžovatel toliko uvádí, že napadené rozhodnutí obsahuje v návětí výroku nesprávný údaj, neboť je zde uveden Obvodní soud pro Prahu 9, namísto Obvodního soudu pro Prahu 2. Stěžovatel dále uvádí, že pracovníci justice se pokoušejí o promlčení stěžovatelova nároku, a porušují tak jeho právo na spravedlivý proces a rovnost stran soudního sporu. Stěžovatel znovu opakuje výše uvedené informace týkající se jiných řízení, které podle něj dokazují, že je orgány státu dlouhodobě perzekuován. Stěžovatel cituje body 17 a 18 nálezu sp. zn. III. ÚS 3439/17 ze dne 2. 4. 2019 (N 47/93 SbNU 143) a obecně tvrdí, že soud nezohlednil judikaturu Evropského soudu pro lidská práva týkající se legitimního očekávání. Stěžovatel konečně tvrdí, že činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou v České republice znemožněny ve smyslu práva na odpor podle čl. 23 Listiny.
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je advokátem, tudíž nemusí být zastoupen jiným advokátem [srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 42/15 ze dne 8. 10. 2015 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.)]; ústavní stížnost je přípustná [§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a contrario].
7. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh. Byť stěžovatel formálně odkazuje na řadu ustanovení Listiny a Úmluvy, jeho podání neobsahuje srozumitelnou právní argumentaci, natož pak argumentaci kvalifikovanou v ústavněprávní rovině. Jak je zřejmé z výše uvedeného shrnutí, stěžovatelovo podání se absolutně míjí s předmětem projednávané věci, tj. rozhodnutím městského soudu o návrhu stěžovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu - nařízení soudního roku. Stěžovatel ve stížnosti popisuje řadu skutečností, které se týkají jiných řízení, vyjadřuje nesouhlas s postupem státních orgánů, avšak vůbec netvrdí, jak mělo napadené usnesení porušit jeho základní práva.
8. Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona o soudech a soudcích se soud zabývá výlučně otázkou, zda v konkrétní věci nedochází k průtahům v řízení. Účelem ustanovení není umožnit účastníkovi řízení, aby přiměl rozhodující soudce k provedení úkonů v souladu s jeho přáním, a to i bez vazby na existenci průtahů v řízení. Příslušný soud může podle citovaného usnesení stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, který zapadá do procesního postupu rozhodujícího soudu, avšak není oprávněn tento procesní postup měnit nebo dokonce přezkoumávat právní závěry soudu, vůči němuž jsou namítány průtahy v řízení (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3432/20 ze dne 19. 1. 2021).
9. Stěžovatel se v nyní projednávané věci domáhá nejen přezkumu právních závěrů nalézacího soudu ve věci sp. zn. 43 C 23/2021, nýbrž se snaží dosáhnout "přezkumu" postupu státních orgánů ve věcech s projednávaným případem nesouvisejících. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a do rozhodovací činnosti městského soudu by mohl zasáhnout výhradně tehdy, nebyl-li by z jeho strany dodržen ústavní rámec, což se však v projednávané věci zjevně nestalo. Napadené usnesení městského soudu je srozumitelné a pečlivě odůvodněné. K průtahům v dané věci zjevně nedochází, podal-li stěžovatel žalobu dne 17. 2. 2021 a učinil-li od té doby nalézací soud procesní úkony tak, jak je popsáno výše. Namítá-li stěžovatel, že napadené usnesení obsahuje v návětí výroku chybné označení soudu, jde o chybu v psaní, která nemohla porušit základní práva stěžovatele; v tomto smyslu přichází v úvahu oprava podle §164 ve spojení s §167 odst. 2 o. s. ř. Odkaz stěžovatele na sp. zn. III. ÚS 3439/17 není relevantní, neboť v bodech 17 a 18 daného nálezu Ústavní soud toliko v obecné rovině popisuje právo jednotlivce na přístup k soudu.
10. Protože Ústavní soud nezjistil, že by napadeným usnesením městského soudu byla porušena ústavní práva stěžovatele, ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. května 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu