ECLI:CZ:US:2021:1.US.1260.21.1
sp. zn. I. ÚS 1260/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., nyní ve výkonu zabezpečovací detence Brno, zastoupeného Mgr. Adamem Hrabovským, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 57/142a, proti usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 5 To 53/2021-254 ze dne 10. března 2021 a Městského soudu v Brně č. j. 0 Dt 2/2018-236 ze dne 4. února 2021, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Brně (dále jen "soud prvního stupně") rozhodl, že u stěžovatele nadále trvají důvody zabezpečovací detence uložené mu usnesením Okresního soudu v Litoměřicích č. j. 1 Nt 34/2017-73 ze dne 30. srpna 2017, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 7 To 454/2017-98 ze dne 16. ledna 2018 a zamítl žádost na změnu zabezpečovací detence na ochranné léčení sexuologické ve formě ústavní. Stížnost stěžovatele Krajský soud v Brně (dále jen "stížnostní soud") napadeným usnesením zamítl.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá nepřesvědčivost závěrů obecných soudů o nutnosti ponechat jej v detenci.
3. Stěžovatel uvádí, že si je vědom závažnosti svého jednání, pro které byl dříve odsouzen, trest odnětí svobody v trvání dvaceti let vykonal, a následně se podrobil sexuologické ústavní léčbě, z níž byl pro své chování umístěn do detence. Tvrdí, že nyní má kontrolu nad svým chováním, což stvrzuje i znalec, který navrhl jeho umístění do ústavní léčby (jde o znalce, který dříve navrhl jeho detenci), a to i s ohledem na skutečnost, že jeho nebezpečnost je minimalizována kastrací v roce 1998. Přesto soud prvního stupně rozhodl o ponechání stěžovatele v detenci, především na základě komplexní zprávy o výkonu detence vypracované komisí Ústavu pro výkon zabezpečovací detence (dále jen "komise").
4. Stěžovatel je přesvědčen, že soud prvního stupně nerespektoval nález sp. zn. I. ÚS 497/18 ze dne 18. července 2018 (N 126/90 SbNU 109, všechna rozhodnutí též na http://nalus.usoud.cz), podle kterého má soud při rozhodování o detenci vycházet i z jiných důkazů, nezávislých na zprávě komise. Existuje-li rozpor znaleckého posudku a zprávy komise, měl soud prvního stupně provést další důkaz (například revizní posudek). Soud prvního stupně tak neučinil a své závěry dovodil ze spekulace, že stěžovatel se nedopustil žádné fyzické agrese proto, že detenční zařízení je připraveno takovým situacím předcházet. Naproti tomu znalec i při svém výslechu uvedl, že "[n]ebezpečnost posuzovaného z hlediska recidivy dalšího sexuálního deliktu je minimální. Je minimalizovaná chirurgickým výkonem. Je to spolehlivější než některé medikamentózní postupy ... tak si myslím, že odsouzený není nebezpečný pro společnost. Není nebezpečný v tom sexuálním smyslu určitě." Podle stěžovatele ani změnou detence na ústavní léčbu nedojde k jeho propuštění, bude nadále izolován a v případě neosvědčení se ústavní léčby by mohla být opět nařízena detence. Proto navrhuje, aby Ústavní soud zrušil napadená usnesení, jimiž měla být porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
5. Z usnesení soudu prvního stupně se podává, že ústavní ochranné sexuologické léčení bylo stěžovateli změněno na detenci pro nespolupráci s lékaři a psychology, vyšetřovacích a léčebných výkonů a negativního postoje k léčbě, které znemožňovaly účel ústavní léčby. Podle slyšeného znalce se nyní stěžovatel nechová kolizně, tvrdí sociální kontakty, a proto je znalec přesvědčen o jeho nápravě a motivaci k léčbě. Naopak komise opakovaně navrhuje zachování detence i ohledem na komplexnost poruchy stěžovatele a na jeho přizpůsobení se pobytu v zařízeních omezujících jeho osobní svobodu (posledních 25 let). Soud prvního stupně vycházel rovněž ze spisů Krajského soudu v Praze sp. zn. 6 T 81/1996 a Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 1 Nt 34/2017, z nichž je patrné, že stejný znalec navrhl v roce 2017 detenci, v nynějším vyjádření se však zaměřil jen na minimální nebezpečí sexuální recidivy a zcela pominul nebezpečí agresivity stěžovatele, která byla důvodem vraždy. Stížnostní soud závěry soudu prvního stupně zcela akceptoval.
6. Z napadených rozhodnutí je patrné, že obecné soudy nevycházely jen ze zprávy komise, ale i ze znalcem pominuté stránky agresivity stěžovatele. Zpráva komise nebyla jediným provedeným důkazem, nebyla ve svém hodnocení osamocena a korelovala i s dalšími důkazy, a proto Ústavní soud nepovažuje za relevantní odkaz na citovaný nález. Osobní svobody zaručené v čl. 8 odst. 1 Listiny může být osoba zbavena jen z důvodů a způsobem, který stanoví zákon (čl. 8 odst. 2 Listiny). Stěžovatel ani nebrojí proti omezení své svobody, není jen spokojen se způsobem jejího omezení, respektive s rozhodnutím o něm, které považuje za nesprávné.
7. Právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) poskytuje účastníkovi řízení záruku postupu obecných soudů podle předem zákonem stanovených pravidel a nikoliv rozhodnutí odpovídající očekávání účastníka. Jak soud prvního stupně, tak i stížnostní soud konstatovaly, že primárním účelem trvání zabezpečovací detence u stěžovatele je podle §100 odst. 2 trestního zákoníku zajištění bezpečnosti společnosti. Stěžovatel pouze nesouhlasí s umístěním v detenci, což nezakládá důvodnost ústavní stížnosti.
8. Ústavní soud nespatřuje v postupu obecných soudů stěžovatelem v ústavní stížnosti tvrzená pochybení, jejich rozhodnutí jsou srozumitelně a jasně odůvodněna, je z nich patrné, že zohlednily relevantní okolnosti a postupovaly v souladu s procesními předpisy.
9. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. června 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu