ECLI:CZ:US:2021:1.US.1407.21.1
sp. zn. I. ÚS 1407/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele V. Š., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, zastoupeného Mgr. Tomášem Zárazem, advokátem se sídlem v Plzni, U Radbuzy 429/4, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 8 Tdo 103/2021-1384 ze dne 17. února 2021 a rozsudkům Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 79/2020 ze dne 29. září 2020 a Krajského soudu v Plzni č. j. 33 T 13/2019-1171 ze dne 5. června 2020, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Plzni, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Plzni (dále jen "nalézací soud") uznal stěžovatele vinným ze spáchání zločinu vraždy podle §140 odst. 1 a 3 písm. i) trestního zákoníku, a uložil mu výjimečný trest odnětí svobody v trvání dvaceti tří let ve věznici se zvýšenou ostrahou a povinnost zaplatit poškozené zdravotní pojišťovně 146 905 Kč s příslušenstvím. Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání stěžovatele zrušil rozsudek nalézacího soudu v celém rozsahu a znovu rozhodl tak, že stěžovatele uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy podle §140 odst. 1 trestního zákoníku, uložil mu trest odnětí svobody v trvání šestnácti let ve věznici se zvýšenou ostrahou a povinnost zaplatit poškozené zdravotní pojišťovně 146 905 Kč s příslušenstvím. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele jako podané z jiných než z dovolacích důvodů.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tvrdí, že obecné soudy neprovedením navržených důkazů nesprávně vyhodnotily jeho příčetnost v době spáchání skutku.
3. Stěžovatel namítá, že již u hlavního líčení před nalézacím soudem navrhoval výslech svého německého praktického lékaře, který nejlépe zná jeho zdravotní stav, jeho konkrétní reakce na užívaný lék a dokáže posoudit jeho interakci s vypitým alkoholem lépe, na rozdíl od znalců slyšených před soudem, kteří nemají příslušnou specializaci. Nebyl-li německý lékař vyslechnut a nebyl-li proveden ani revizní znalecký posudek, a tuto vadu řízení nenapravily ani odvolací soud nebo Nejvyšší soud v řízeních o opravných prostředcích, zasáhly tak obecné soudy do jeho práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
4. Z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel byl po požití předepsaného léku i alkoholu nalezen v přítomnosti své těžce zraněné matky, která následně zraněním podlehla. Ohledáním těla a znaleckým zkoumáním byla zjištěna aktivní účast stěžovatele na vzniku smrtelných zranění. Stěžovatel s odkazem na užitý lék v kombinaci a vypitým alkoholem zpochybňoval svoji příčetnost v době jednání a domáhal se vypracování revizního znaleckého posudku a výslechu lékaře.
5. Nalézací soud se potřebností stěžovatelem navržených důkazů pro závěr o jeho příčetnosti podrobně zabýval a pečlivě (odst. 35 rozsudku) vysvětlil, proč neshledal důvod provést je. Přitom vycházel i z důkazů poskytnutých navrženým svědkem - k posouzení příčetnosti v době spáchání trestného činu však nebyl jeho výslech nezbytný, neboť to vyplynulo nejen ze znaleckých posudků (jejichž validitu stěžovatel zpochybňoval), ale rovněž ze svědectví přítomných osob a ze záznamu pořízeném přivolanými policisty.
6. Odvolací soud konstatoval, že uplatněné námitky jsou opakováním obhajoby; hodnocení provedených důkazů i vysvětlení, proč jiné důkazy provedeny nebyly, považuje za dostatečné - s tím, že i příčetnost stěžovatele byla zjištěna dostatečně. Důvodem pro změnu výroku byla pouze skutečnost, že znalci definované příčiny smrtelných zranění a aplikace zásady in dubio pro reo nesvědčí o zvláště surovém nebo trýznivém způsobu vraždy [§140 odst. 3 písm. i) trestního zákoníku].
7. Nejvyšší soud se zabýval dovoláním v potřebném rozsahu a konstatoval, že stěžovatel brojí výhradně proti správnosti skutkových zjištění a úplnosti dokazování - jím vznesené námitky jsou jen nesouhlasem s vyslovenými závěry; tvrzené opomenutí důkazů nezjistil.
8. Z rozhodnutí obecných soudů je patrné, že stěžovatel opakuje svoji obhajobu a rovněž v ústavní stížnosti dovozuje zásah do svých základních práv ve skutečnosti, že jím navržený důkaz nalézací soud vyloučil jako nadbytečný za situace, kdy k posouzení příčetnosti existovaly i další bezprostřední důkazy. Ústavní soud není povolán zjišťovat a hodnotit skutkový stav, tato činnost přísluší obecným soudům; jeho úkolem je posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nebyla porušena ústavně základní práva a svobody, nebo nejsou-li vyslovené závěry hrubě nepřiléhavé, nevykazují-li znaky svévole. Takovou skutečnost v projednávané věci Ústavní soud nezjistil.
9. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl nic, co by svědčilo o zásahu do práva na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny), které umožňuje stěžovateli domáhat se zákonem předvídaným postupem svých práv. Nebylo porušeno ani právo vyslýchat svědky [čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy], neboť to nezaručuje možnost nechat vyslechnout každou osobu, kterou za svědka označí účastník řízení, ale jen takové osoby, které mohou pomoci objasnit konkrétní okolnosti šetřeného jednání. Obecné soudy v řízení postupovaly v souladu s procesními předpisy, svá rozhodnutí řádně a úplně odůvodnily a vyslovily jednoznačný závěr o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu.
10. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný; v části směřující proti dříve zrušenému rozsudku nalézacího soudu není Ústavní soud podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu příslušný (není povolán jej zrušit podruhé).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. července 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu