ECLI:CZ:US:2021:1.US.1422.21.1
sp. zn. I. ÚS 1422/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Milana Kwaczeka, zastoupeného JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova 1243/7, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Afs 228/2020-38 ze dne 25. 3. 2021 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 Af 17/2019-44 ze dne 4. 6. 2020, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Generálního ředitelství cel, se sídlem v Praze 4, Budějovická 7, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva. Stěžovatel konkrétně namítá porušení čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny.
2. Stěžovatel provozuje daňový sklad - zvláštní lihovar. Dne 5. 9. 2011 provedl Celní úřad Frýdek-Místek (dále jen "správce daně") v daňovém skladu místní šetření za účelem ověření dodržování povinností podle zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. V průběhu místního šetření byl certifikovaným vzorkařem celního úřadu proveden odběr tří půllitrových vzorků lihové tekutiny z podzemní skladovací nádrže, ve které bylo naměřeno celkem 430 litrů tekutiny. Stěžovatel v průběhu místního šetření předal pracovníkům správce daně fakturu vztahující se - podle jeho tvrzení - ke kontrolované šarži lihu; tuto fakturu vystavil MORAVSKÝ LIHOVAR KOJETÍN a. s. a podle jejího obsahu se jednalo o "líh kvasný, rafinovaný, velejemný, neutrální". Odebraný vzorek byl testován Celně technickou laboratoří (dále jen "CTL") vedlejšího účastníka a z protokolu o zkoušce vyplynulo, že vzorek obsahoval kromě etanolu i metanol a 2-propanol, který je běžně používaným denaturačním činidlem; obsah 2-propanolu ve vzorku byl 8,1 % hm.
3. Rozhodnutím č. j. 10920/2012-046100-024 ze dne 27. 8. 2012 vydal správce daně dodatečný platební výměr, kterým stěžovateli doměřil spotřební daň z lihu za zdaňovací období září 2011 ve výši 104 025 Kč. Správce daně totiž dospěl k závěru, že provedená zkouška CTL svědčí o tom, že stěžovatel skladoval líh, který má znaky denaturačního činidla, pročež se nemohlo jednat o líh nakoupený podle předložené faktury. Stěžovateli proto vznikla povinnost přiznat a zaplatit z těchto vybraných výrobků spotřební daň z lihu. Proti uvedenému rozhodnutí správce daně podal stěžovatel odvolání. Následovala série rozhodnutí odvolacího správního orgánu (poznámka pod čarou č. 1), která byla v první větvi zrušena pro vady rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") č. j. 22 Af 8/2013-31 ze dne 27. 11. 2014 a v následující větvi rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále též "NSS") č. j. 7 Afs 259/2017-30 ze dne 12. 4. 2018. Posledně citovaným rozhodnutím NSS věc vrátil vedlejšímu účastníkovi k dalšímu řízení s tím, že na něm bude, aby unesl důkazní břemeno ohledně prokázání přítomnosti 2-propanolu v odebraném lihu, a to kupříkladu tím, že zadá vypracování znaleckého posudku týkajícího se chemického složení lihu (za využití třetího vzorku odebraného při místním šetření), čímž relevantním způsobem zpochybní výsledky analýzy rezervního vzorku, kterou provedla laboratoř OVALAB na popud stěžovatele, přičemž z protokolu o této zkoušce vyplynulo, že hodnota 2-propanolu ve vzorku činila pouze 0,02 %.
4. Po doplnění dokazování vedlejší účastník rozhodnutím č. j. 46-2/2019-900000-315 ze dne 8. 2. 2019 změnil rozhodnutí správce daně ze dne 27. 8. 2012 tak, že dodatečně vyměřil z úřední povinnosti stěžovateli spotřební daň z lihu ve výši 104 025 Kč, neboť stěžovateli vznikla povinnost spotřební daň přiznat a zaplatit podle §9 odst. 3 písm. e) zákona o spotřebních daních (základ daně a výši spotřební daně z lihu vedlejší účastník stanovil dokazováním). Podle vedlejšího účastníka byla skutečnost, že odebraný vzorek obsahoval denaturační prostředek 2-propanol, v řízení prokázána jednak zkouškou CTL, jednak laboratorní analýzou znaleckého ústavu Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, Fakulty potravinářské a biochemické technologie (dále též "znalecký ústav"). V obou případech byl 2-propanol zjištěn v totožném množství (8,1 % hm.). Stěžovatelem předložený protokol o zkoušce OVALAB a v něm uvedené závěry tak byly podle vedlejšího účastníka provedenou analýzou znaleckého ústavu vyvráceny.
5. Krajský soud následně správní žalobu stěžovatele směřující proti posledně citovanému rozhodnutí vedlejšího účastníka ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl. Krajský soud se neztotožnil s námitkami, jimiž stěžovatel zpochybňoval obsah znaleckého posudku i jeho formální náležitosti; přisvědčil naopak závěrům vedlejšího účastníka, že skladovaný líh nebyl lihem oficiálně nakoupeným od označeného dodavatele, neboť provedené laboratorní zkoušky (zkouška CTL i analýza znaleckého ústavu) shodně potvrdily přítomnost denaturačního činidla. Nejvyšší správní soud následně kasační stížnost stěžovatele směřující proti napadenému rozsudku krajského soudu ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou.
6. Argumentaci stěžovatele předestřenou v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatel tvrdí, že rozhodnutí správních orgánů a soudů je sice možné považovat za zákonná, nikoliv však za spravedlivá. S ohledem na průběh celého řízení má stěžovatel za to, že jeho pozice občana proti státním orgánům je zjevně slabší, čímž je narušena rovnost stran a právo na spravedlivý proces. Stěžovatel v zásadě brojí proti laboratorní analýze třetího vzorku lihoviny, kterou provedl znalecký ústav. Podle stěžovatele měl správní orgán třetí vzorek ve svém držení po celou dobu. Samotný rozbor třetího (rozhodného) vzorku provedený znaleckým ústavem je zaznamenán v dokumentu označeném jako znalecký posudek, který je však bez znalecké doložky. Stěžovatel přitom poukázal na zjevné nesprávnosti tohoto třetího rozboru, jednak po stránce provedení, jednak po stránce obsahové (na základě toho, že stěžovatel studoval předmětný obor na vysoké škole). Byť měl podle stěžovatele rozbor lihového vzorku provedený znaleckým ústavem svými výsledky validovat rozbor provedený CTL, výsledek třetího rozboru naopak zcela vyloučil, že by šlo o stejné posuzované vzorky, čímž vyloučil i možnost srovnání těchto vzorků, jakož i výsledků rozboru CTL a rozboru znaleckého ústavu, a to především v otázce lihovitosti.
7. Stěžovatel dále poukazuje na skutečnost, že samotný lihový vzorek nebyl před rozborem zvážen, a proto nebyla ani známa jeho specifická váha, což vylučuje následnou možnost takovou váhu vypočíst a stanovit objem 2- propanolu; s tímto tvrzením se podle stěžovatele správní soudy žádným způsobem nevypořádaly. Nejvyšší správní soud se podle stěžovatele zabýval kasačními důvody pouze formálním způsobem, aniž by se blíže zabýval rozhodnutím krajského soudu. Revizní laboratorní rozbor podle stěžovatele představuje důkaz, který popírá závěry správních orgánů, protože rozdílnost výsledku rozborů laboratoří CTL a znaleckého ústavu vylučuje, že se jedná o identické vzorky, které by se za normálního stavu měly navzájem potvrzovat. Za této situace je proto podle stěžovatele nepostačující vysvětlení správních soudů, že došlo ke špatnému seřízení přístrojů nebo špatnému navážení vzorku. Stěžovatel konečně uzavírá, že postup správních soudů vybočil z rozhodovacích mezí tím, že bagatelizoval nedostatky třetího revizního laboratorního rozboru a v jeho hodnocení a závěrech postupoval ryze formalisticky.
8. Ústavní stížnost byla oprávněnou osobou podána včas [§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, nebyl-li z jejich strany dodržen ústavní rámec. Naopak Nejvyšší správní soud je orgánem, jemuž přísluší výklad podústavního práva v oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury správních soudů (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1172/19 ze dne 26. 6. 2019, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. bod 12 nálezu sp. zn. II. ÚS 1722/20 ze dne 24. 9. 2020).
10. Jedním z principů, představujících neopominutelnou součást práva na spravedlivý proces a vylučujících libovůli při rozhodování, je nezbytná návaznost mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. V případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 90 Ústavy a s čl. 36 odst. 1 Listiny. Stejně tak nutno považovat za rozpor s principy řádného a spravedlivého procesu situaci, jsou-li v soudním rozhodování skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy. Ústavní soud ve své judikatuře k právu na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny stojí na stanovisku, že důvodem k jeho zásahu je až stav, kdy soudy očividně a neodůvodněně vybočily ze zákonných standardů dokazování, nebo jestliže hodnocení důkazů a tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), případně jsou založeny na zcela neúplném (nedostatečném) dokazování (bod 51 nálezu sp. zn. III. ÚS 2480/20 ze dne 16. 3. 2021)
11. Jak vyplývá z výše shrnuté argumentace, stěžovatel v nyní projednávaném případě v jádru rozporuje pouze způsob, jakým správní soudy zhodnotily rozbor třetího vzorku lihoviny, který provedl znalecký ústav. Ústavní soud nicméně dospěl k závěru, že se správní soudy s námitkami stěžovatele rozporujícími předmětný třetí rozbor znaleckého ústavu pečlivě a ústavně konformním způsobem vypořádaly. Co se týče formálních nedostatků (absence znalecké doložky) na "znaleckém posudku", NSS v bodech 25-27 napadeného rozhodnutí uvedl, že byť posudek znaleckého ústavu nemá veškeré zákonné náležitosti, vypovídací hodnota dokumentu není formálními vadami popřena, protože není pochyb o tom, kým, kdy, pro koho a za jakým účelem byl posudek znaleckým ústavem vypracován; požadovaná odbornost i formální způsobilost autora posudku pak podle NSS z okolností vzniku posudku vyplývá. Nejvyšší správní soud se zároveň ztotožnil s postupem vedlejšího účastníka, který s ohledem na uvedenou skutečnost hodnotil vypracovaný "posudek" a v něm obsažená zjištění a závěry nikoli jako důkaz znaleckým posudkem ve smyslu §95 daňového řádu, ale jako tzv. odborné vyjádření, ze kterého lze rovněž zjistit skutečný stav věci a ověřit skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně. V tomto ohledu nepředstavuje hodnocení důkazu rozboru provedeného znaleckým ústavem exces či neúplné a nedostatečné dokazování ve výše uvedeném smyslu, které by vůči požadavkům práva na spravedlivý proces neobstálo.
12. Obdobně pak Ústavní soud dospěl k závěru, že obsahové námitky stěžovatele rozporující totožnost a srovnatelnost zkoumaných vzorků správní soudy v napadených rozsudcích řádně vypořádaly. Nejvyšší správní soud v bodě 18 jednak poukázal na odůvodnění krajského soudu a vedlejšího účastníka, že rozdíl v naměřených hodnotách lihovitosti [mezi rozborem CTL (s výsledkem 84,9 % obj.) a rozborem znaleckého ústavu (s výsledkem 89,81 % obj.)] mohl být způsoben např. odlišnou kalibrací přístrojů, navážením zkoumaného vzorku apod., jednak NSS zdůraznil, že stěžovatel v kasační stížnosti s těmito závěry vyslovil toliko obecný nesouhlas, který není způsobilý bližšího soudního přezkumu. NSS však zároveň v bodě 19 napadeného rozsudku uvedl, že podstata závěrů učiněných na základě provedených laboratorních zkoušek nespočívá v prokázaném množství lihovitosti, ale v tom, že zkoumaný líh měl být podle tvrzení stěžovatele lihem velejemným, neutrálním, tzn. "čistým", bez jakýchkoliv přídavků denaturačního činidla; obě laboratorní analýzy však v lihu přítomnost denaturačního činidla potvrdily. Nejvyšší správní soud konečně zdůraznil, že bez ohledu na rozdíl mezi naměřenými hodnotami lihovitosti je zřejmé, že se o líh velejemný, neutrální, jehož existenci stěžovatel deklaroval, v posuzované věci zjevně jednat nemohlo, neboť ani jedna z naměřených hodnot množství etanolu 96,0 % nedosáhla; podle přílohy č. 3 k vyhlášce č. 141/1997 Sb., upravující kvalitativní znaky jednotlivých druhů lihu, je však pro líh velejemný neutrální určeno množství etanolu v procentech objemových nejméně 96,0 %. Jde-li konečně o stěžovatelovu námitku, že se správní soudy nezabývaly jeho tvrzením, že samotný lihový vzorek nebyl před rozborem zvážen, což vylučuje následnou možnost takovou váhu vypočíst a stanovit objem 2- propanolu, jde pouze odkázat na bod 22 napadeného rozsudku krajského soudu, kde se krajský soud možností dopočtu množství přítomného 2-propanolu zabýval. Z právě uvedeného je zřejmé, že NSS se stěžovatelovou námitkou o nesrovnatelnosti pečlivě vypořádal, přičemž hodnocení věrohodnosti třetího rozboru provedeného znaleckým ústavem zjevně nepředstavuje faktický či logický exces, který by dosahoval ústavněprávní roviny.
13. Lze uzavřít, že správní soudy rozbor vzorku lihu provedený znaleckým ústavem zhodnotily ústavně konformním způsobem. Protože Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavní práva stěžovatele, ústavní stížnost směřující proti napadeným rozhodnutím správních soudů odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. června 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu
------------------------------
1) Rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava č. j. 5313- 2/2012-140100-21 ze dne 31. 12. 2012 a rozhodnutí vedlejšího účastníka č. j. 31725-4/2015-900000-304.5 ze dne 17. 7. 2015.