ECLI:CZ:US:2021:1.US.1449.21.1
sp. zn. I. ÚS 1449/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Skupy, zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 3, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 335/2021-550 ze dne 24. 3. 2021 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 62 Co 270/2019-494 ze dne 1. 7. 2021, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem v Praze, Vyšehradská 16, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "nalézací soud") č. j. 26 C 42/2017-376 ze dne 21. 3. 2019 ve výroku I, jímž bylo stěžovateli přiznáno za průtahy v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 17/2011 podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, odčinění imateriální újmy ve výši 82 500 Kč. Ve výroku II byl rozsudek nalézacího soudu, jímž bylo stěžovateli přiznáno odčinění dalších 17 500 Kč, odvolacím soudem změněn tak, že se stěžovateli přiznává jen 187,50 Kč s příslušenstvím. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné ve smyslu §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť bylo podáno v tzv. bagatelní věci.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení práva na přístup k soudu a náhradu škody způsobené mu nesprávným úředním postupem ve smyslu čl. 36 odst. 1, 3 Listiny. Zjednodušeně řečeno stěžovatel především polemizuje s rozhodnutím odvolacího soudu o výši přiznaného zadostiučinění, které považuje za nepřiměřené; neztotožňuje se zejména se závěrem odvolacího soudu o celkové délce řízení (trvání průtahů) s ohledem na přerušení řízení, v němž průtahy vznikly. Dovolací soud se podle stěžovatele nesprávně odmítl věcí meritorně zabývat.
3. Ústavní soud se seznámil se všemi předcházejícími rozhodnutími i s ústavní stížností a dospěl k závěru, že není důvod zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů. Ústavní soud není jako strážce ústavnosti další přezkumnou instancí v rámci obecné justice - a stěžovatel se fakticky domáhá přezkumu rozhodnutí o výši přiznané imateriální újmy. Závěry odvolacího soudu jsou však v tomto ohledu podrobně odůvodněny, zřetelné jsou jeho úvahy o délce průtahů i výši nemateriální újmy, a pro stručnost lze proto odkázat na vyčerpávající odůvodnění napadeného rozsudku.
4. Při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud přihlíží také k tomu, jak intenzivně tvrzená pochybení zasahují do práv a svobod stěžovatelů. Z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní [usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04 ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)]. Je přitom veden úvahou, že tyto částky již s ohledem na svou výši, zpravidla nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny pro své obvykle nikoliv významné faktické dopady na osobu stěžovatele a jeho majetkové poměry. Obecné soudy v tomto případě rozhodovaly v řízení, jehož předmětem bylo zaplacení tzv. bagatelní částky 17 500 Kč (alespoň pro účely dovolacího řízení). Stěžovatel ani ve své stížnosti neodůvodnil, z jakého důvodu by mělo být napadené usnesení Nejvyššího soudu, které se zabývá pouze nepřípustností dovolání pro bagatelnost věci, protiústavní
5. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. července 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu