ECLI:CZ:US:2021:1.US.1489.21.1
sp. zn. I. ÚS 1489/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky 1. společnosti A a stěžovatele 2. J. K., oba zastoupeni JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem, sídlem Marie Steyskalové 62, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 29 Cdo 633/2019, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 9 Cmo 4/2018 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 4 Cm 441/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 4. 6. 2021 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to z důvodu zásahu do práv garantovaných jim čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se začal Ústavní soud věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje všechny formální náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně byl zamítnut návrh stěžovatele 1) na vyloučení nemovitostí z konkurzní podstaty úpadce B (jednalo se o blíže určené nemovitosti v katastrálním území Chrlice). Dále byl zamítnut návrh stěžovatele 2) na vyloučení nemovitosti z konkurzní podstaty úpadce B (jednalo se o blíže určenou nemovitost v katastrálním území Mnichov pod Pradědem).
Ústavní stížností napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Následně podané dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.
Na základě kupní smlouvy ze dne 7. 3. 2001 nabyli stěžovatelé sporné nemovitosti, a to od společnosti C, do jeho základního kapitálu byly nemovitosti vloženy prohlášením vkladatele B ze dne 10. 2. 1995. Vklad nemovitostí do základního kapitálu C byl předmětem trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 1/2007.
V průběhu řízení bylo zjištěno, že nemovitosti byly z C prodány stěžovatelům za cenu obvyklou, nicméně v důsledku odsuzujícího trestního rozsudku M. K., byl vklad nemovitostí do C neplatný. Jmenovaná společnost tak nemohla na stěžovatele převést více práv, než sama měla. Stěžovatelé namítají, že z odsuzujícího trestního rozsudku není znatelné, za které konkrétní skutky byl M. K. odsouzen, když byl uznán vinným toliko ze spáchání trestného činu zpronevěry v "základní" skutkové podstatě dle ustanovení §248 odst. 1 a 2 tr. zák. s tím, že škoda dosáhla nejméně 215 624 Kč.
Podle stěžovatelů se obecné soudy ve věci náležitě nevěnovaly obsahu odsuzujícího trestního rozsudku. Předmětem trestního řízení byly tři dílčí skutky (převody), za něž byl M. K. odsouzen tzv. un bloc, když soudy spočítaly škodu jako součet administrativních cen všech dotčených nemovitostí. Při stanovení způsobené škody ve výši 215 624 Kč nevzal podle stěžovatelů Vrchní soud v Olomouci v potaz úhradu ve výši 100 000 Kč za převod obchodního podílu ve společnosti C. Způsobená škoda je tak nečinila 215 624 Kč, nýbrž 115 624 Kč. Nepřiznání ochrany stěžovatelům ze strany obecných soudů považují tito za rozporné s principem proporcionality - stěžovatelům je způsobována vyšší, než nezbytná újma. Odsuzující trestní rozsudek nebyl vydán vůči žádnému ze stěžovatelů, kteří tak neměli možnost skutkově a právně argumentovat, jakož i činit důkazní návrhy. Obecné soudy se měly věnovat okolnostem, které byly zjišťovány v trestním řízení, a které byly zároveň podstatné i pro posouzení tohoto sporu o vyloučení nemovitostí z konkurzní podstaty. Stěžovatelé se dovolávají toho, aby obecné soudy vyhodnotily, v případě převodu, kterých konkrétních nemovitostí M. K., byla způsobena škoda. V případě převodu, kterým škoda způsobena nebyla, nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěry. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedli, že podle trestního rozsudku byla převodem nemovitosti v k. ú. Chrlice způsobena škoda ve výši 25 624 Kč a v případě převodu nemovitostí v k.ú. Mnichov pod Pradědem v hodnotě 190 000 Kč. Převod nemovitostí v k. ú. Slatina byl škody prostý.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Zákon o Ústavním soudu vymezuje zvláštní kategorii návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné [viz §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], o kterých je zpravidla přípustné rozhodnout bez dalšího pouze na základě obsahu napadených soudních rozhodnutí a sdělení obsažených v ústavní stížnosti. Pokud Ústavní soud dospěje k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, je bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů z hlediska porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Přestože ústavní stížnost zmiňuje ústavněprávní rozměr, staví Ústavní soud do role další přezkumné instance v soustavě obecného soudnictví. Takovou pravomoc však Ústava České republiky Ústavnímu soudu nedává. Hodnocení důkazů a právní posouzení věci spadá do pravomoci obecných soudů a Ústavní soud smí realizovat svou pravomoc pouze v případě zásahu do základních práv a svobod, pokud důkazní řízení bylo zcela mimo limity kladené ústavním právem, případně, pokud právní hodnocení vykazuje takové vady, které porušují základní práva a svobody stěžovatelů.
Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelů s tím, jak obecné soudy posoudily jejich návrh na vyloučení sporných nemovitostí z konkurzní podstaty úpadce B. Stěžovatelé se ve své podstatě domáhají toho, aby obecné soudy přehodnotily obsah trestního rozsudku, jímž byl M. K. uznán vinným dle §248 odst. 1 a 2 tr. zák. Případně, aby proporcionálně vyvážily výši škody, která byla jednáním M. K. způsobena úpadci, ve vztahu ke "škodě", která rozhodnutím soudu vznikne stěžovatelům.
K uvedenému je třeba uvést, že neplatnost jednání převodu sporných nemovitostí se neodvíjí od výše škody, kterou K. způsobil, ale od podstaty samotného převodu. Jinými slovy řečeno, v případě, že K. svým jednáním naplnil shora uvedenou podstatu trestného činu, je z hlediska platnosti takového právního jednání bezpředmětné, jaká konkrétní škoda byla tímto jednáním způsobena. Podstatná je samotná neplatnost takového právního jednání. Není úkolem civilního soudu, aby přehodnocoval závěry soudu trestního. Namítají-li stěžovatelé, že se měly obecné soudy zabývat tím, v případě převodu, kterých konkrétních nemovitostí došlo ke vzniku škody, lze uvést, že stěžovatelé sami v ústavní stížnosti poukázali na skutečnost, že škoda byla způsobena převodem nemovitostí v k. ú. Chrlice a v k. ú. Mnichov pod Pradědem. Převod nemovitostí v k. ú. Slatina byl škody prostý. Je tedy zřejmé, že obecné soudy rozhodovaly o vyloučení těch nemovitostí, jejichž převodem měla vzniknout škoda.
Podle náhledu Ústavního soudu nelze též přehlédnout, že se obecné soudy v souvislosti s převodem sporných nemovitostí zevrubně zabývaly osobním a majetkovým propojením stěžovatelů a všech dotčených společností, a to včetně M. K. Na základě závěrů obecných soudů nelze dospět k závěru, že by jejich rozhodnutími byli stěžovatelé jakkoliv zkráceni na svých právech. Z odůvodnění je patrná jasná linie mezi stěžovateli a odsouzeným M. K., v důsledku jehož jednání bylo na sporné převody nemovitostí nahlíženo jako na neplatné právní jednání. Obecné soudy své závěry řádně odůvodnily a z ústavněprávního hlediska jim tak není čeho vytknout.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. července 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu