ECLI:CZ:US:2021:1.US.1665.21.1
sp. zn. I. ÚS 1665/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. Renaty Zachové, zastoupené JUDr. Ondřejem Kafkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 18 Co 7/2021-76 ze dne 26. 2. 2021, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a JUDr. Mgr. Pavla Škváry, Ph.D., MBA, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Soudní exekutorkou JUDr. Janou Tvrdkovou, Exekutorský úřad Praha 4, je na základě notářského zápisu pod sp. zn. 095 EX 229/20 vedena exekuce na majetek stěžovatelky k vymožení pohledávky vedlejšího účastníka ve výši 1 220 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, vzniklé z titulu poskytnuté a nesplacené půjčky. Stěžovatelka podala v souvislosti se snahou o částečné zastavení exekuce co do nepřiměřeného příslušenství návrh na její odklad, který Okresní soud Praha-západ (dále jen "exekuční soud") usnesením č. j. 206 EXE 5332/2020-113 ze dne 11. 11. 2020 zamítl. Krajský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") je napadeným usnesením jako věcně správné potvrdil.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadeného rozhodnutí pro porušení práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), kterého se obecné soudy měly dopustit tím, že nevypořádaly její námitku nepřiměřené výše vymáhané smluvní pokuty (100 000 Kč za každý měsíc prodlení, což při výši jistiny 1 220 000 Kč fakticky znamená smluvní pokutu ve výši 100 % z jistiny ročně) ve smyslu §2051 občanského zákoníku (dále též "o. z."). Podle stěžovatelky se obecné soudy vyslovily toliko k lichevní výši smluvní pokuty (§1796 o. z.), nikoli však k její nepřiměřenosti. Rozdílnost premis a podmínek uvedených ustanovení je přitom podle stěžovatelky evidentní a nelze zaměňovat jeden institut za druhý. Odůvodnění napadeného rozhodnutí tak vykazuje nedostatky dosahující intenzity porušení jejích základních práv.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Předmětem odvolacím soudem přezkoumávaného rozhodnutí exekučního soudu byl návrh stěžovatelky na odklad exekuce. Aby mohly obecné soudy takovému návrhu vyhovět, jak správně uvedly, musely by mít za splněný předpoklad očekávaného zastavení exekuce (viz §54 odst. 6 exekučního řádu a §266 odst. 2 občanského soudního řádu) - to se však stěžovatelce osvědčit nepodařilo.
5. V ústavní stížnosti brojí stěžovatelka výhradně proti výši vymáhané smluvní pokuty a vytýká obecným soudům nevypořádání této její námitky. Z odůvodnění jejich rozhodnutí je však patrno, že její dřívější argumentace byla vedena primárně jiným směrem, a to k zaplacení dluhu naturálním plněním (troje luxusní hodinky), které však podle obecných soudů neosvědčila věrohodným způsobem a které bude proto předmětem dokazování v řízení o návrhu na zastavení exekuce; obecné soudy tak neměly předpoklady potřebné pro odklad exekuce za splněné zejména z tohoto důvodu.
6. Odvolací soud se však vyjádřil i k namítané výši smluvní pokuty. V rámci úzce vymezeného předmětu posuzovaného řízení, kterým byl výhradně návrh na odklad exekuce, odvolací soud k rozporované smluvní pokutě v bodech 20 a 21 napadeného usnesení jednak poukázal na skutečnost, že stěžovatelka notářský zápis podepsala sama a dobrovolně (tvrdí-li stěžovatelka v ústavní stížnosti opak, činí tak pouze v obecné rovině a nekonkretizuje bližší podrobnosti, které nijak nevyplývají ani z přiložených částí exekučního spisu), a dále z něj citoval pasáž, v níž je uvedeno, že "povinná prohlásila, že výši úroků z prodlení i smluvní pokuty sama navrhla, stejně jako navrhla termín splatnosti jistiny a smlouvu uzavřela s náležitou pozorností a rozvahou". Odvolací soud proto uzavřel, že důvod pro odklad exekuce není dán, neboť sjednaná výše smluvní pokuty sama o sobě (bez přistoupení dalších rozhodných okolností) nepostačuje k závěru o naplnění podmínek zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Takové odůvodnění je z ústavního hlediska plně akceptovatelné.
7. Stěžovatelka upíná svoji pozornost k §2051 občanského zákoníku. Ústavnímu soudu však není zřejmé, jak by jí ustanovení o soudní moderaci výše smluvní pokuty mohlo být nápomocno v exekučním řízení vedeném na základě přímo vykonatelného notářského zápisu. Vlastním právním jednáním se stěžovatelka o meritorní projednání věci před soudem připravila, aplikace citovaného ustanovení proto v jejím případě nepřichází do úvahy; předmětem exekučního řízení je výkon exekučního titulu, nikoli meritorní posuzování vymáhaného plnění. Nabízí se eventuálně možnost částečného zastavení exekuce co do výše příslušenství, byla-li by obecnými soudy - za přihlédnutí ke všem skutkovým specifikům věci (okolnosti sjednání půjčky a jejího příslušenství, smluvní volnost a s ní související vzájemné postavení účastníků atp.) - shledána nemravnou [srov. nález sp. zn. II. ÚS 3194/18 ze dne 1. 4. 2019 (N 44/93 SbNU 119)]; to je však předmětem jiného řízení, jehož výsledek Ústavnímu soudu nepřísluší předjímat. Dlužno dodat, že výsledná výše smluvní pokuty z prodlení je závislá na délce doby prodlení dlužníka; stěžovatelkou vyzdvihovaná drakonická výše sjednané smluvní pokuty a nákladů exekučního řízení jsou tak jen důsledkem jejího prodlení se splněním dluhu, který na sebe vzala dobrovolně (což v ústavní stížnosti nezpochybnila).
8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. července 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu