ECLI:CZ:US:2021:1.US.1734.21.1
sp. zn. I. ÚS 1734/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti I. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Brno, zastoupeného JUDr. Michaelem Bartončíkem, advokátem se sídlem Brno, Koliště 55, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 2021 č. j. 1 To 33/2020-8420 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2019 č. j. 50 T 5/2017-7850, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se s odvoláním na čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 36, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Brně, jímž byl uznán vinným ze spáchání zločinu dotačního podvodu podle §212 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních korporací na dobu pěti let. Dále navrhuje zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci, kterým byl rozsudek Krajského soudu v Brně zrušen ve výrocích o náhradě škody, přičemž v ostatních částech zůstal tento rozsudek nezměněn.
Stěžovatel byl v napadeném usnesení Vrchního soudu v Olomouci poučen o možnosti podání dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku. V ústavní stížnosti uvádí, že procesní pochybení, které trestním soudům vytýká, není subsumovatelné pod dovolací důvody podle §265b trestního řádu. Nezmiňuje, že by dovolání podal, ústavní stížnost ani proti žádnému rozhodnutí Nejvyššího soudu nesměřuje. Lze tedy vycházet z toho, že stěžovatel v dané věci dovolání nepodal.
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.
V daném případě stěžovatel mohl podle ustanovení §265a tr. řádu podat proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci mimořádný opravný prostředek - dovolání; o této možnosti byl v tomto usnesení řádně poučen, avšak nevyužil jí.
Jak již bylo uvedeno, stěžovatel má za to, že jím vytýkané procesní pochybení nelze podřadit pod dovolací důvody podle §265b trestního řádu, a za poslední opravný prostředek ve své věci považuje odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Proto se domnívá, že jím podaná ústavní stížnost je přípustná. Ústavní soud však tomuto názoru nemůže přisvědčit, neboť ve svém stanovisku Pl. ÚS-st. 38/14, publikovaném pod č. 40/2014 Sb., vyslovil, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání. Tento závěr platí i tehdy, pokud má stěžovatel za to, že v daném případě není naplněn žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Tuto otázku totiž musí posuzovat Nejvyšší soud, neboť kdyby tak Ústavní soud učinil bez tohoto posouzení, nepřípustně by zasahoval do činnosti Nejvyššího soudu a potažmo i obecné justice.
Z tohoto důvodu byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. července 2021
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj