ECLI:CZ:US:2021:1.US.1975.21.1
sp. zn. I. ÚS 1975/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti P. J., zastoupeného JUDr. Liborem Koňaříkem, advokátem, sídlem Novosadský dvůr 765/6, Nové Sady, Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 17. 10. 2019 sp. zn. 72 A 14/2018 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2021 sp. zn. 8 As 324/2019, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 22. 7. 2021 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů státní moci, a to pro jejich rozpor s čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se začal Ústavní soud věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje všechny formální náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Krajský úřad Olomouckého kraje rozhodnutím ze dne 23. 3. 2016 zamítl návrh stěžovatele (žalobce) na přezkoumání posudku, kterým mu Fakultní nemocnice Olomouc, Klinika pracovního lékařství, neuznala zjištěné onemocnění (astma bronchiale) jako nemoc z povolání a ani jako ohrožení nemocí z povolání, a daný posudek potvrdil.
Stěžovatel podal v souladu s ustanovením §100 a násl. s. ř. návrh na obnovu řízení ve věci přezkoumání daného posudku, ale jeho žádost Krajský úřad v Olomouci zamítl. Dospěl k závěru, že stěžovatelem nově předložený lékařský posudek posuzoval jeho zdravotní stav v jiných souvislostech než z hlediska toho, zda trpí nemocí z povolání. K odvolání stěžovatele Ministerstvo zdravotnictví zrušilo rozhodnutí krajského úřadu a řízení zastavilo, neboť dospělo k závěru, že obnova není přípustná v případě rozhodnutí, kterým byl potvrzen lékařský posudek. Postup správního orgánu při přezkumu lékařského posudku není správním řízením a jeho výsledkem není rozhodnutí v materiálním ani formálním smyslu.
V podané správní žalobě poukázal stěžovatel na posudek Vojenské nemocnice v Olomouci, podle něhož je schopen vykonávat vojenskou činnou službu. Tyto skutečnosti považoval stěžovatel za dříve neznámé a najevo vyšlé teprve dodatečně. Posudky Fakultní nemocnice v Olomouci a Vojenské nemocnice v Olomouci jsou v hodnocení žalobcova onemocnění rozporné. Na proces, při kterém jsou vydávány lékařské posudky, je třeba podle stěžovatele přiměřeně použít ustanovení upravující správní řízení. O žalobě stěžovatele bylo ústavní stížností napadeným rozsudkem krajského soudu rozhodnuto tak, že se zamítá. Následně podaná kasační stížnost byla ústavní stížností napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu zamítnuta.
Stěžovatel v ústavní stížnosti replikoval své námitky vznesené před obecnými soudy, přičemž je toho názoru, že v rámci některých správních řízení se lze domáhat přezkumu lékařského posudku, což je mu v jeho pracovněprávní věci upíráno.
III.
Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi.
V projednávané věci nelze přes celou řadu námitek stěžovatele ztrácet ze zřetele podstatu celého případu, v němž se stěžovatel domáhal obnovy řízení v případě přezkoumání lékařského posudku. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že se obecné soudy podstatou námitek stěžovatele zabývaly a své závěry řádně a logicky odůvodnily. Za přiléhavý považuje Ústavní soud závěr obecných soudů, podle něhož vydání lékařského posudku není rozhodnutím vydaným ve správním řízení a z toho důvodu nelze ve věci povolit obnovu řízení, či přistoupit ke správnímu přezkumu takového rozhodnutí. Lékařský posudek je toliko podkladem pro přijetí rozhodnutí. O rozhodnutí samotné se však nejedná. Stěžovateli lze dát za pravdu v tom smyslu, že lékařský posudek může mít stěžejní vliv na vydání konečného rozhodnutí, jímž je zasahováno do jeho práv a povinností, nicméně v takovém případě je třeba napadnout přímo toto rozhodnutí. Samotným lékařským posudkem nedochází k autoritativnímu zásahu do práv a povinností účastníka řízení. To ostatně vyplývá i ze stěžovatelem odkazované právní úpravy, týkající se rozhodnutí přijímaných Českou správou sociálního zabezpečení. V souvislosti s uvedeným považuje Ústavní soud za přiléhavý odkaz krajského soudu na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Ads 81/2005 a v něm uvedené závěry.
Ústavní soud je toho názoru, že se obecné soudy námitkami stěžovatele ústavně konformním způsobem vypořádaly, přičemž tento staví Ústavní soud toliko do role další přezkumné instance, která mu však nenáleží.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. října 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu