ECLI:CZ:US:2021:1.US.2029.21.1
sp. zn. I. ÚS 2029/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti J. B., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Karviná, zastoupeného Václavem Kokošínským, advokátem, sídlem Na Hradbách 18, Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 6 To 33/2021-3459 ze dne 19. 5. 2021 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 30 T 1/2014-3448 ze dne 23. 4. 2021, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 30 T 1/2014-2881 ze dne 10. 3. 2014 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 To 20/2014-3044 ze dne 10. 6. 2014 uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 2, odst. 3 písm. a), j) trestního zákoníku, zločinem omezování osobní svobody podle §171 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 trestního zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, jež spáchal ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku. Za tyto sbíhající se trestné činy byl stěžovatel odsouzen k úhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání 27 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Dne 13. 11. 2020 podal stěžovatel ke Krajskému soudu v Ostravě návrh na povolení obnovy řízení v dané trestní věci, který byl v záhlaví označeným usnesením tohoto soudu zamítnut. Následnou stížnost proti tomuto rozhodnutí Vrchní soud v Olomouci v záhlaví citovaným usnesením rovněž zamítl jako nedůvodnou.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že trestní zákoník, na jehož základě byl odsouzen k výjimečnému trestu odnětí svobody a omezen na svobodě, je v rozporu s Listinou. Stěžovatel má za to, že založil-li soud odsuzující rozsudek na zákoně, který byl přijat "Parlamentem České republiky", který však Listina dle jeho názoru za zákonodárný orgán nepovažuje, jde o chybu státu, která zásadně nemůže jít k tíži občana. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti dále rozvedl.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Soudy nepochybily, pakliže ve svých rozhodnutích uvedly, že stěžovatel se v návrhu na povolení obnovy trestního řízení se svojí argumentací, jež byla shodná s tou, již nyní uplatnil v ústavní stížnosti, ocitl zcela mimo zákonem vymezený účel mimořádného opravného prostředku obnovy řízení podle §278 trestního řádu. Rozpor trestního zákoníku s Listinou jako součástí ústavního pořádku České republiky mohl stěžovatel namítat v řízení před soudy o podané obžalobě, z nichž nakonec vzešel výše citovaný odsuzující rozsudek Krajského soudu v Ostravě a na něj navazující usnesení odvolacího soudu o zamítnutí jeho (a dalších) odvolání. Stěžovatel tak mohl efektivně učinit zejména v řízení o ústavní stížnosti proti těmto původním rozhodnutím trestních soudů. Ústavnímu soudu je však z jeho úřední činnosti (z projednání věci sp. zn. I. ÚS 1438/15 týkající se ústavní stížnosti jednoho ze spoluobviněných v téže trestní věci) známo, že stěžovatel proti tehdejšímu rozhodnutí odvolacího soudu nepodal ani dovolání. V případě právních argumentů stěžovatele se zjevně nejedná o skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině, trestu či náhradě škody. Rozvahám o povaze, právní síle Listiny a (ne)souladu trestního zákoníku s ní není řízení o povolení obnovy trestního řízení otevřeno, a tím pak ani toto řízení o ústavní stížnosti.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu