ECLI:CZ:US:2021:1.US.2139.21.1
sp. zn. I. ÚS 2139/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti CZ IZOLACE s.r.o., Blanická 834/140, Ostrava, zastoupené Mgr. Štěpánem Šťastníkem, advokátem se sídlem Olomoucká 153/25, Opava, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2021 č. j. 3 As 38/2021-39, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž bylo zastaveno řízení o její kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2021 č. j. 11 A 28/2021-15. Tvrdí, že uvedeným rozhodnutím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomu mělo podle stěžovatelky dojít v důsledku nesprávného postupu kasačního soudu, který zastavil řízení o její kasační stížnosti z důvodu opožděného zaplacení soudního poplatku. Stěžovatelka uvádí, že zaplatila soudní poplatek před vypršením stanovené lhůty formou poštovní poukázky České pošty, a Nejvyšší správní soud již před vydáním napadeného rozhodnutí věděl, že soudní poplatek je devět dnů zaplacený. V tomto postupu kasačního soudu spatřuje stěžovatelka přepjatý formalismus, který odporuje principu spravedlnosti.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze výše citovaným rozhodnutím odmítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 18. 11. 2020 č. j. ČTÚ-25 843/2019-603. Stěžovatelka proti tomuto usnesení podala včasnou kasační stížnost, v níž požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Nejvyšší správní soud žádostem nevyhověl a usnesením ze dne 29. 4. 2021 č. j. 3 As 38/2021-27 je výrokem I zamítl. Výrokem II pak stěžovatelku vyzval k úhradě soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů a ve stejné lhůtě výrokem III rovněž k předložení plné moci udělené advokátovi k jejímu zastupování v řízení o kasační stížnosti. Usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku a předložení plné moci bylo stěžovatelce doručeno do její datové schránky dne 8. 5. 2021. Poslední den patnáctidenní lhůty připadl na neděli 23. 5. 2021. Patnáctidenní lhůta k zaplacení soudního poplatku tak uplynula v pondělí dne 24. 5. 2021. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka zaplatila soudní poplatek až dne 25. 5. 2021, tj. po marném uplynutí stanovené lhůty, kasační soud napadeným usnesením podle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona a §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen "zákon o soudních poplatcích") řízení zastavil (výrok I). Kasační soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok II).
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že pro zastavení řízení o kasační stížnosti byly ze strany Nejvyššího správního soudu splněny zákonem stanovené podmínky. Není porušením práva na spravedlivý (řádný) proces podle čl. 36 Listiny, zastaví-li soud řízení, bylo-li řádně zjištěno a odůvodněno, že pro takový postup jsou splněny podmínky.
Ústavní soud nezjistil žádná pochybení Nejvyššího správního soudu, pro která by měl zrušit jeho rozhodnutí. Kasační soud své závěry srozumitelně a logicky odůvodnil. Z ust. §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplývá, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. V daném případě byly podmínky uvedené v citovaném ustanovení splněny, neboť stěžovatelka soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatila. Nejvyššímu správnímu soudu pak nelze - z pohledu ústavní konformity jeho rozhodnutí - vytýkat, že řízení o kasační stížnosti zastavil.
Ústavní soud opakovaně judikuje, že povinnost hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je standardní podmínkou řádného vedení soudního řízení, a proto bylo na stěžovatelce, aby lhůty stanovené soudem v přiměřené délce dodržela a své povinnosti splnila (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1286/16).
K tomu Ústavní soud dodává, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku představuje do jisté míry beneficium, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a stěžovatelce v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnila již při podání kasační stížnosti. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem její pasivity.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. září 2021
JUDr. Tomáš Lichovník, v. r.
předseda senátu