ECLI:CZ:US:2021:1.US.220.21.1
sp. zn. I. ÚS 220/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, zastoupenou Mgr. et Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou se sídlem 8. pěšího pluku 2380, 738 01 Frýdek-Místek, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 234/2019-26 ze dne 19. 11. 2020 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 25 A 108/2018-27 ze dne 29. 5. 2019, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Náhrada nákladů řízení o ústavní stížnosti se stěžovatelce nepřiznává.
Odůvodnění:
Včas uplatněnou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí správních soudů s odůvodněním, že jimi byla porušena její základní práva garantovaná čl. 4 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka se žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále také "krajský soud") domáhala zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje č. j. MSK 87668/2018 ze dne 8. 8. 2018. Tímto rozhodnutím Krajský úřad Moravskoslezského kraje zamítl odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí sp. zn. MUFO_S 1938/2017 ze dne 28. 2. 2018, kterým bylo podle §66 odst. 1 písm. a) správního řádu zastaveno společné územní a stavební řízení pro změnu stavby pro rodinnou rekreaci, stavbu hospodářské budovy, stavbu skladu nářadí, stavbu kanalizační přípojky, stavbu odběrného elektrického zařízení a stavbu dešťové kanalizace včetně vsaku na pozemcích parc. č. st. X1X2X3 v k. ú. Nová Ves u Frýdlantu nad Ostravicí. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byla její žaloba zamítnuta (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.). Kasační stížnost stěžovatelky byla rubrikovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu rovněž zamítnuta (výrok I) a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (výroky II., III., IV.).
Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti postupu krajského soudu, který nevyhověl její námitce, týkající se neposkytnutí lhůty v délce alespoň 10 dnů před jednáním, vznesené u ústního jednání dne 29. 5. 2019, a jednání tak podle §49 odst. 1 neodročil. Stěžovatelce byla totiž dne 13. 5. 2019 doručena 4 předvolání na 4 jednání ve stejný den, a to pouze 16 dní před termínem těchto jednání. Tímto postupem krajského soudu tak bylo dle stěžovatelky porušeno ustanovení §49 odst. 1 soudního řádu správního, přičemž Nejvyšší správní soud se s tímto postupem ztotožnil. Stěžovatelka však nesouhlasí s argumentací a odůvodněním zamítavého rozsudku Nejvyššího správního soudu a je přesvědčena, že postupem správních soudů došlo k porušení shora označených základních práv stěžovatelky.
Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí správních soudů zvážil námitky stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že postup ve správním a soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí správních orgánů a posléze pak správních soudů. Je to právě Nejvyšší správní soud, jemuž přísluší výklad jednoduchého práva v oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury správních soudů, k čemuž slouží i mechanismus předvídaný v §12 soudního řádu správního (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1172/19 ze dne 26. 6. 2019, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3624/15 ze dne 26. 1. 2016).
Ústavní soud konstatuje, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky shledáno nebylo, neboť závěry krajského soudu i Nejvyššího správního soudu jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné. Oba soudy se náležitě a podrobně vypořádaly s námitkami stěžovatelky ohledně lhůty k přípravě jednání podle ustanovení §49 odst. 1 soudního řádu správního (viz bod 7 rozsudku krajského soudu a bod 14 rozsudku Nejvyššího správního soudu), přičemž argumentaci správních soudů ohledně toho, že stěžovatelka mohla již po obdržení předvolání požádat o odročení jednání, pokud nebyla schopna se relevantně na nařízená jednání připravit; navíc za situace, kdy mezi podáním žaloby a nařízením jednání uplynulo několik měsíců, které mohla stěžovatelka využít k zevrubné přípravě na jednání, kdy ve věci nebyla na poslední chvíli činěna žádná podání ani důkazní návrhy, nelze než přisvědčit. Úvahy jmenovaných soudů se tak zakládají na ústavně souladné racionální argumentaci a jsou reflexí kautely nezávislého soudního rozhodování vyjádřené v čl. 82 odst. 1 Ústavy, a to včetně náležitého odůvodnění ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny i odkazované judikatury Ústavního soudu (nálezu sp. zn. III. ÚS 119/14).
Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl (výrok I.). S ohledem na výsledek tohoto řízení nemohlo být vyhověno ani návrhu stěžovatelky, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení podle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu (výrok II.).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. února 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu