ECLI:CZ:US:2021:1.US.2394.21.1
sp. zn. I. ÚS 2394/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Radoslava Seidla, zastoupeného Mgr. Milanem Vaňkátem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plaská 623/5, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 1901/2019-164 ze dne 22. 6. 2021 a rozsudkům Městského soudu v Praze č. j. 22 Co 25/2018-134 ze dne 31. 5. 2018 a Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 98 C 297/2016-107 ze dne 30. 11. 2017, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a Petra Hanáka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel a vedlejší účastník jsou členy téhož společenství vlastníků jednotek (dále též jen "SVJ"). V řízení před obecnými soudy se stěžovatel žalobou domáhal proti vedlejšímu účastníkovi písemné omluvy za tvrzení, že je parazit, neplatič a že dluží dotčenému společenství vlastníků jednotek, dále žádal, aby soud uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zdržet se uvedeného tvrzení, jakož i obtěžování stěžovatele a užívání vulgárních výrazů na jeho adresu. Všechny tři žalobní nároky byly nadepsaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "nalézací soud") zamítnuty a stěžovateli bylo uloženo nahradit vedlejšímu účastníku vzniklé náklady řízení. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") meritorní výroky nalézacího soudu potvrdil, upravil pouze (zvýšil) výši vedlejšímu účastníku přiznaných nákladů nalézacího řízení a uložil stěžovateli nahradit náklady řízení odvolacího. Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") dovolání stěžovatele odmítl napadeným usnesením jako nepřípustné a rovněž jej zavázal k náhradě nákladů dovolacího řízení.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Obecným soudům vytýká vady dokazování, opomenutí důkazních návrhů, a dále také nedostatky odůvodnění napadených rozhodnutí.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Článek 36 odst. 1 Listiny nezaručuje jednotlivci právo na úspěch ve věci či na výrok soudu podle vlastních představ; zaručuje mu nestranné a nezávislé posouzení věci, rovné postavení vůči ostatním účastníkům řízení, možnost jednat před soudem a vyjádřit se k věci. Současně je třeba neztrácet ze zřetele, že spravedlivost řízení (ve smyslu jeho férového vedení) se posuzuje jako celek a ne každé pochybení soudu je s to odůvodnit zásah Ústavního soudu pro porušení základních práv stěžovatele.
5. V projednávaném případě byla napadená soudní rozhodnutí podrobně a srozumitelně odůvodněna; splňují tak požadavek, aby dostatečně uváděla důvody, na nichž jsou založena. Věc stěžovatele byla posouzena shodně soudy všech tří instancí. Důvody, pro které neakceptovaly jím vznesené námitky, jsou v jejich rozhodnutích přehledně a srozumitelně vyloženy. Skutková zjištění a o ně se opírající právní závěry dotčených soudů jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné; nenesou znaky protiústavní nepřezkoumatelnosti, nepředvídatelnosti, svévole, extrémního interpretačního vykročení, iracionality či jiného porušení zásad spravedlivého řízení.
6. Stěžovatel například vytýká obecným soudům vydání rozhodnutí na podkladě skutkového stavu nemajícího oporu v provedeném dokazování. Dospěly-li obecné soudy k závěru o pravdivostním základu tvrzení o pohledávce SVJ za stěžovatelem, jež vedlo k subjektivnímu hodnocení stěžovatele ze strany vedlejšího účastníka, postupovaly podle stěžovatele přehnaně formalisticky a v podstatě tím sofistikovaně odůvodnily zřejmou nespravedlnost. Vzápětí však stěžovatel sám přiznává, že nehradí část záloh a nedoplatky na vyúčtování, jen podle něj není možné současně ignorovat, proč tomu tak je. Jeho procesní obrana je tedy, jak vidno, zaměřená na prokazování skutečností, které pro předmět řízení nemají relevanci, a jako taková je mimoběžná s podstatou projednávané věci, kterou je žaloba na ochranu osobnosti, nikoli vyčíslování konkrétní dlužné částky; nadto byla již v řízení před obecnými soudy vznesena a vypořádána. Ústavní soud proto k meritornímu přezkumu přimět nemůže, neboť se míjí s obsahem jeho pravomoci a smyslem ochrany ústavnosti.
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5.října 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu