ECLI:CZ:US:2021:1.US.2448.21.1
sp. zn. I. ÚS 2448/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky IMMO Slaný a. s., se sídlem v Praze 5, Ostrovského 253/3, zastoupené JUDr. Miroslavem Maškem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 319/3, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 4 VSPH 713/2021-A-49 ze dne 23. 6. 2021 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. KSCB 26 INS 9210/2020-A-44 ze dne 1. 6. 2021, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných usnesení, neboť je přesvědčena, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv.
2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") výrokem I napadeného usnesení zastavil insolvenční řízení ve věci stěžovatelky a výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Insolvenční řízení bylo krajským soudem zastaveno, neboť insolvenční navrhovatelka - BOHEMIA SILVER s. r. o., se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55 - vzala svůj insolvenční návrh zpět. Proti citovanému usnesení krajského soudu brojila stěžovatelka odvoláním. Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") napadeným usnesením předmětné odvolání proti výroku I odmítl podle §218 písm. b) a c) o. s. ř. z důvodu, že stěžovatelka není k podání odvolání oprávněna, protože podle §130 odst. 1 a 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, je osobou oprávněnou k podání odvolání pouze insolvenční navrhovatel. Odvolací soud dále potvrdil výrok II rozhodnutí krajského soudu a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
3. Stěžovatelka v obsáhlé ústavní stížnosti tvrdí, že v důsledku napadeného usnesení odvolacího soudu insolvenční řízení stěžovatelky projednal a rozhodl soudce JUDr. Ing. Zdeněk Strnad, Ph.D., MPA, o jehož nepodjatosti lze důvodně pochybovat, a že se odvolací soud nevypořádal s jediným odvolacím důvodem spočívajícím v argumentaci stěžovatelky o podjatosti soudce. Přímo ve vztahu k usnesení krajského soudu nenamítá stěžovatelka nic.
4. Dříve než lze přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Dále se Ústavní soud zabýval její přípustností ve smyslu §75 téhož zákona.
5. Podle §75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (vyjma návrhu na obnovu řízení). Ústavní stížnost je tak založena na zásadě její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům. To znamená, že ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tedy pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany.
6. Podle §229 odst. 4 o. s. ř. může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. Ústavní stížnost, která směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo v občanském soudním řízení odmítnuto odvolání stěžovatele, je nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jestliže stěžovatel proti tomuto rozhodnutí neuplatnil žalobu pro zmatečnost. Účastník, jehož odvolání bylo odmítnuto, totiž disponuje podle §229 odst. 4 o. s. ř. procesním prostředkem, na jehož základě může nechat přezkoumat, zda závěr odvolacího soudu, že odvolání muselo být odmítnuto, je v souladu se zákonem, potažmo s ústavním pořádkem [viz stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16. 12. 2008 (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.)].
7. Stěžovatelčino odvolání odvolací soud v projednávané věci odmítl podle §218 písm. b) o. s. ř. Stěžovatelka tedy mohla podat proti napadenému usnesení žalobu pro zmatečnost, avšak neučinila tak. V ústavní stížnosti sice stěžovatelka tvrdí, že žaloba pro zmatečnost je s ohledem na rozsah procesních vad v daném případě mimořádným opravným prostředkem nepřípustným a že naopak ústavní stížnost je prostředkem způsobilým odstranit všechny namítané vady, takovému závěru však Ústavní soud přisvědčit nemůže. Je to právě žaloba pro zmatečnost, jež slouží k nápravě vad spočívajících v porušení základních principů ovládajících řízení před soudem. Jak uvádí sama stěžovatelka, podstatou celé její stížnostní námitky je, že v insolvenčním řízení měl rozhodovat soudce, o jehož nestrannosti lze přinejmenším pochybovat. Skutečnost, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce je důvodem zmatečnosti řízení podle §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., pro který je možné žalobu pro zmatečnost podat.
8. Lze tedy uzavřít, že stěžovatelka všechny dostupné procesní prostředky k ochraně jejích práv nevyčerpala (obdobně viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1490/17 ze dne 29. 8. 2017, usnesení sp. zn. I. ÚS 3017/18 ze dne 12. 12. 2018 nebo usnesení sp. zn. I. ÚS 1272/21 ze dne 24. 5. 2021; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Pro úplnost je třeba dodat, že stěžovatelka se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a ani Ústavní soud samotný nezjistil žádné okolnosti, jež by mohly svědčit pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení. Ústavní stížnost je proto proti napadeným rozhodnutím nepřípustná.
9. Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný návrh.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2021
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj