infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23.11.2021, sp. zn. I. ÚS 2595/21 [ usnesení / JIRSA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2021:1.US.2595.21.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2021:1.US.2595.21.1
sp. zn. I. ÚS 2595/21 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky X, zastoupené JUDr. Jiřím Vodičkou, advokátem se sídlem v Praze 5, Drtinova 557/10, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 37 Nt 5853/2021 ze dne 10. srpna 2021, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníka řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha II, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality (dále jen "policie"), usnesením č. j. KRPA-134974-3/TČ-2021-001276 ze dne 28. května 2021 rozhodla o zajištění finanční částky 177 029 € na účtu stěžovatelky. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 (dále jen "státní zastupitelství") usnesením č. j. 2 ZN 2803/2021-18 ze dne 16. července 2021 nevyhověl žádosti stěžovatelky o zrušení zajištění prostředků. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "soud") napadeným usnesení zamítl stížnost stěžovatelky proti usnesení státního zastupitelství. 2. Řádně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), považuje napadené rozhodnutí za nesprávné a nedůvodné. 3. Stěžovatelka rekapituluje okolnosti případu: na její účet byly připsány ve čtyřech platbách provedených v jeden den peněžní prostředky v zajištěné výši od zahraniční společnosti, která nebyla jejím obchodním partnerem a který stěžovatelce na základě jejích dotazů potvrdil, že jde o stěžovatelkou vyfakturované platby. Obchodní vztah trvá více než dva roky a obchodní transakce nebyly neobvyklé; přesto jí byly zajištěny připsané prostředky. Stěžovatelka tvrdí, že ani ona ani podezřelý (předseda její správní rady) se nemohli stíhané trestné činnosti dopustit, jimi předložené důkazy jsou marginalizovány a odmítány nekonkrétními informacemi z neurčitých listin, s nimiž neměli možnost seznámit se. Stěžovatelka sebe sama považuje za poškozenou a je přesvědčena, že nic nenasvědčuje, že byl spáchán trestný čin a neexistuje ani určitý stupeň pravděpodobnosti pro zahájení trestního stíhání. Závěrem zpochybňuje neveřejnost řízení, jímž je připravena o možnost vést účinnou obhajobu, a tvrdí, že soud porušil její právo na spravedlivý proces, neboť se ani neseznámil s listinami a písemnostmi, a neumožnil jí vyjádřit se k důkazům, které (snad) prováděl. Proto stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil. 4. Z předložených rozhodnutí i dalších písemností se podává, že na účet stěžovatelky byly dne 25. března 2021 poukázány čtyři platby s tím, že ještě téhož dne byla česká banka požádána zahraniční bankou o vrácení uvedených plateb, neboť byly vylákány podvodem na třetí osobě. S ohledem na tato zjištění podal Finanční analytický úřad trestní oznámení podle §32 odst. 1 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, na jehož základě zahájila policie šetření pro podezření předsedy správní rady stěžovatelky ze spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1 a 4 písm. d) trestního zákoníku, přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 1 trestního zákoníku, případně přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku nebo přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle §217 trestního zákoníku. 5. Z uvedeného důvodu byly policejním usnesením (viz shora) zajištěny prostředky na účtu stěžovatelky, pro naléhavost bez předchozího souhlasu státního zástupce. Souhlas státní zastupitelství dodatečně udělilo (§79a odst. 1 trestního řádu) dne 1. června 2021, což stěžovatelka napadla stížností, kterou soud zamítl jako nedůvodnou nespecifikovaným usnesením. 6. Poté stěžovatelka podala obdobně odůvodněnou žádost o zrušení zajištění, kterou státní zastupitelství odmítlo usnesením ze dne 16. července 2021. Následnou stížnost odmítl soud napadeným usnesením, v němž uvedl, že rozhodnutí státního zastupitelství je důvodné a oprávněné. Soud konstatoval nesoučinnost stěžovatelky při objasňování oprávněnosti finančních transakcí a dospěl k závěru, že zajištění je preventivní opatření bránící případnému nežádoucímu odtoku podezřelých finančních prostředků, a proto bude záležet na dalším dokazování (mezinárodní spolupráce). Soud konstatoval, že preventivní zajištění je dáno v rovině pravděpodobnosti a nikoliv jistoty a jeho důvody mohou být vyvráceny. Vzhledem k tomu, že se tak dosud nestalo, nelze postup orgánů činných v trestním řízení považovat za projev svévole a s ohledem na okolnosti případu ani jako neproporční nástroj. 7. Stěžovatelka setrvale namítá, že se ona (ani předseda její správní rady) nedopustila prověřovaného trestného činu. Ústavnímu soudu však nepřísluší hodnotit, kdo případně spáchal trestný čin ani důvody a okolnosti, pro něž orgány veřejné moci prostředky stěžovatelky zajistily a ponechávají zajištěné, ale prověřit, zda jejich postup byl v souladu s příslušnou právní úpravou a nezasáhl do základních práv stěžovatelky. Ne každý postup soudu, byť by i byl vadný, je totiž způsobilý porušit ústavní práva. 8. Bude úkolem orgánů činných v trestním řízení, aby svá podezření prokázaly nebo v opačném případě zajištění zrušily. Projevuje-li stěžovatelka svůj nesouhlas se závěry soudu a vlastní subjektivní interpretaci považuje za jedinou správnou, nelze její argumentaci přijmout. Právo na spravedlivý proces představuje záruku, že orgány činné v trestním řízení budou postupovat podle předem stanovených pravidel a zákonem předvídaným způsobem. Tento požadavek usnesení soudu splňuje, a proto Ústavní soud nezjistil tvrzený zásah do základních práv stěžovatelky. 9. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. listopadu 2021 Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2021:1.US.2595.21.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 2595/21
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 23. 11. 2021
Datum vyhlášení  
Datum podání 22. 9. 2021
Datum zpřístupnění 13. 1. 2022
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - OS Praha 5
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ Praha 5
Soudce zpravodaj Jirsa Jaromír
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 11 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §79a
  • 253/2008 Sb., §32 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně
Věcný rejstřík vlastnické právo/omezení
trestní stíhání/zahájení
předběžné opatření
orgán činný v trestním řízení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-2595-21_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 118254
Staženo pro jurilogie.cz: 2022-01-14