ECLI:CZ:US:2021:1.US.2650.21.1
sp. zn. I. ÚS 2650/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 210/2021-15 ze dne 28. 7. 2021, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas uplatněnou ústavní stížností, která až po výzvě Ústavního soudu i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s odůvodněním, že jím došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z ústavní stížnosti a přiloženého rozhodnutí se podává, že stěžovatel se v řízení u Krajského soudu v Brně domáhal ochrany proti nečinnosti Okresního soudu ve Zlíně ve věci žádosti o poskytnutí informace. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl ustanovení zástupce, což krajský soud zamítl. Proti tomu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl s odůvodněním, že stěžovatel vede značné množství sporů, které se nikterak nedotýkají jeho životní sféry, nýbrž jsou projevem jeho zájmu o veřejné záležitosti. V takovém případě je na něm, aby nesl náklady s nimi spojené.
Mimořádně stručná ústavní stížnost obsahuje konstatování, že se stěžovatel domáhal soudní ochrany proti porušování jeho ústavně zaručeného práva na informace, správní soudy však podmínily příslušná řízení zaplacením poplatku, přičemž nezohlednily jeho nepříznivé majetkové poměry a status osoby se zdravotním postižením, ačkoli se žádosti významně dotýkají jeho životní sféry.
Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí zvážil námitky stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jak je z ústavní stížnosti patrné, stěžovatel v ní neuvádí žádný přiléhavý (natožpak ústavněprávní) argument nad rámec prostého označení základního práva, k jehož porušení mělo vydáním napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu dojít. Jak již Ústavní soud stěžovateli připomněl v usnesení sp. zn. III. ÚS 2535/21 ze dne 5. 10. 2021, jímž rozhodl o prakticky shodně laděné ústavní stížnosti, není úkolem Ústavního soudu domýšlet argumentaci namísto samotného stěžovatele. Za této situace ovšem Ústavní soud nemá, co by na napadeném rozhodnutí, které samo o sobě nevykazuje na prvý pohled známky svévole nebo jiného vážného ústavně významného nedostatku, sám blíže věcně přezkoumával.
Ústavní soud závěrem poznamenává, že stěžovatel v zastoupení stejné advokátky podává desítky obsahově totožných ústavních stížností, ačkoli byl opakovaně Ústavním soudem upozorněn, že takto koncipovaná podání - postrádající takřka jakoukoli (natožpak ústavněprávní) argumentaci - nemají šanci na úspěch. Mimo jiné i k předejití obdobných situací zákon o Ústavním soudu vyžaduje, aby účastníci řízení byli zastoupeni advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Tento požadavek ovšem vychází z předpokladu, že advokát bude plnit své zákonné povinnosti (§16 a násl. zákona o advokacii), tedy mimo jiné že bude jednat svědomitě a bude využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatní v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.
Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 16. listopadu 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu