ECLI:CZ:US:2021:1.US.2664.21.1
sp. zn. I. ÚS 2664/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Mgr. Josefa Vlacha, zastoupeného JUDr. Stanislavem Balíkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 1686/13, proti usnesením Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 227/2021-62 ze dne 2. 7. 2021 a Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 49 EXE 746/2021-39 ze dne 3. 6. 2021, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a Marie Vlachové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Proti stěžovateli je u Obvodního soudu pro Prahu 1 vedena exekuce pro vymožení pohledávky na výživném vedlejší účastnice, zletilé dcery stěžovatele. Napadenými usneseními byl zamítnut návrh stěžovatele na odklad exekuce ze dne 7. 5. 2021, odůvodněný očekávaným zastavením exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") pro zánik vyživovací povinnosti v důsledku podstatné změny okolností (neplnění studijních povinností ze strany oprávněné dcery). Obecné soudy shodně a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu vyložily, že exekuční soud je exekučním titulem vázán a do jeho zrušení není v exekučním řízení oprávněn tvrzené rozhodné okolnosti odůvodňující zrušení titulu reflektovat.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Stěžovatel vytýká obecným soudům formalistické posouzení návrhu na odklad exekuce, jeho argumentace se však míjí s předmětem řízení. Jak stěžovatele upozornil již Městský soud v Praze, uplatněná procesní obrana může nacházet místo v nalézacím řízení, nikoli v exekuci, jejímž smyslem je pouze formální výkon exekučního titulu. Na rozdíl od situace řešené ve stěžovatelem odkazovaném nálezu sp. zn. II. ÚS 3194/18 ze dne 1. 4. 2019 (N 44/93 SbNU 119), v němž "zjevnou nespravedlnost" (kterou stěžovatel pociťuje i zde) nebylo možné zhojit v nalézacím řízení pro jeho pravomocné skončení, má stěžovatel stále příležitost domoci se zrušení exekučního titulu, které také využívá, jak plyne z odůvodnění napadených rozhodnutí. Do doby rozhodnutí o podané žalobě je však zavázán respektovat a plnit vyživovací povinnost uloženou pravomocným soudním rozhodnutím; nečiní-li tak dobrovolně, je nucen strpěn jeho exekuční výkon.
5. Odkaz na nález sp. zn. IV. ÚS 3542/20 ze dne 11. 5. 2021 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) shledává Ústavní soud zcela nepřiléhavým, neboť závěr o zneužití práva ve skutkově i právně odlišné věci neznamená, že se podobné bezpráví děje i stěžovateli.
6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu