ECLI:CZ:US:2021:1.US.2776.21.1
sp. zn. I. ÚS 2776/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Ing. Františka Kellnera, právně zastoupeného Mgr. Alicí Benešovou, advokátkou, sídlem Míru 21/17, Rokycany, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2021 č. j. 24 Cdo 1568/2021-245, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 12. 10. 2021 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 16. 1. 2020 č. j. 8 C 70/2019-85 bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby, kterou se stěžovatel domáhal určení, že je výlučným vlastníkem blíže určeného pozemku. O odvolání stěžovatele bylo rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 10. 2020 č. j. 15 Co 141/2020-138 rozhodnuto tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje. Následně podané dovolání bylo Nejvyšším soudem ústavní stížností napadeným usnesením odmítnuto. Dovolací soud přitom dospěl k závěru, že stěžovatel nevymezil řádně podmínky přípustnosti dovolání a z toho důvodu jej odmítl pro vady.
Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje se závěry Nejvyššího soudu, přičemž poukazuje na své dovolání, v němž podle svého názoru předpoklady přípustnosti vymezil. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje stěžovatel v otázce právního posouzení vzniku závazkového vztahu, založeného mezi účastníky kupní smlouvy a právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Dále měl stěžovatel vymezit dovolací důvod spočívající v zásadní právní otázce právních účinků vkladu vlastnického práva, a to v případě, že se jedná o neoprávněný a nezákonný zápis exekutorského zástavního práva. Další právní otázkou zásadního významu, jejíhož posouzení se stěžovatel v dovolacím řízení domáhal, byl zánik účinku exekučních titulů ve vazbě na nahrazení projevu vůle.
Podle stěžovatele byl zkrácen na právu, aby jím podané dovolání bylo řádně v dovolacím řízení projednáno.
III.
Ústavní soud si za účelem posouzení ústavní stížnosti vyžádal spis Okresního soudu v Rokycanech sp. zn. 8 C 70/2019, načež uzavřel, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití, jsou při řešení konkrétního případu v zásadě záležitostí obecných soudů a Ústavní soud, jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému obecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti či věcné správnosti vydaných rozhodnutí. Ingerence Ústavního soudu do této činnosti, konkrétně jde-li o výklad a použití běžného zákona, připadá v úvahu, jestliže obecné soudy v daném hodnotícím procesu vycházely ze zásadně nesprávného posouzení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně kdyby v něm byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, např. v podobě nerespektování jednoznačné kogentní normy či přepjatého formalismu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98, N 98/15 SbNU 17).
K napadenému usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud uvádí, že z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že odmítne-li Nejvyšší soud dovolání, je Ústavní soud oprávněn přezkoumat pouze to, zda dovolací soud postupoval v souladu s ústavními principy soudního řízení, tj. zda bylo dodrženo právo dovolatele, aby byl jeho návrh stanoveným postupem projednán. V postupu Nejvyššího soudu v posuzované věci však Ústavní soud porušení ústavnosti neshledal, neboť z vyžádaného spisu zjistil, že dovolání stěžovatele obsahuje vady zjištěné Nejvyšším soudem, když v něm není uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (§241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.) a dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.). I z ústavní stížnosti vyplývá (str. 5), že stěžovatel směšuje předpoklady přípustnosti dovolání s důvody dovolání. Za takového stavu věci nelze Nejvyššímu soudu vytknout, že dospěl k závěru o vadách dovolání.
Ústavní soud je toho názoru, že v řízení před obecnými soudy nedošlo k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele a z toho důvodu předmětnou ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu