ECLI:CZ:US:2021:1.US.2889.21.1
sp. zn. I. ÚS 2889/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Kardy, zastoupeného Mgr. Liborem Hubáčkem, MBA, advokátem se sídlem v Benešově, Malé náměstí 73, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 2 VSPH 772/2021-B-159 ze dne 30. 8. 2021 a usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 66 INS 7191/2014-B-145 ze dne 30. 3. 2021, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných usnesení, neboť tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny.
2. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") dne 23. 12. 2020 zveřejnil vyhlášku č. j. KSPH 66 INS 7191/2014-B-138 ze dne 22. 12. 2020 o zveřejnění návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěného majetku stěžovatele, proti kterému mohl stěžovatel podat námitky do 7 dnů ode dne, kdy byl návrh touto vyhláškou zveřejněn v insolvenčním rejstříku; námitky stěžovatel podal dne 5. 1. 2021. Následně bylo vydáno v záhlaví citované usnesení krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto o vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům stěžovatele. K námitkám stěžovatele krajský soud nepřihlédl, neboť byly podány až po uplynutí lhůty, jež uplynula dnem 30. 12. 2020. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, které bylo v záhlaví citovaným usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen "odvolací soud") odmítnuto podle §218 písm. b) o. s. ř. jako nepřípustné - jestliže krajský soud k námitkám stěžovatele podaným po lhůtě v napadeném usnesení nepřihlížel, nebyl stěžovatel ani oprávněn podat proti němu odvolání.
3. Stěžovatel tvrdí, že v důsledku úpravy doručování v insolvenčním řízení, podle které je doručováno pouze zveřejněním rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, neměl reálnou možnost včas se seznámit s návrhem na vydání výtěžku zpeněžení a výzvou k podávání námitek. Stěžovatel uvádí, že jako nemajetná osoba nemá přístup k internetu, ani žádný jiný prostředek dálkové komunikace. V době, kdy byla zveřejněna vyhláška, byl ve velmi špatném zdravotním stavu, pročež se s ní seznámil až dne 4. 1. 2021, a to prostřednictvím neziskové organizace, která se o stěžovatele stará a pomáhá mu v běžném životě. Jelikož lhůta pro podání námitek běžela v době vánočních svátků, měli příslušní pracovníci neziskové organizace dny pracovního klidu, a proto mu zprávu o zveřejnění vyhlášky sdělili až v momentě, kdy se o ni sami dozvěděli, tj. 4. 1. 2021.
4. Dříve než lze přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Dále se Ústavní soud zabýval její přípustností ve smyslu §75 téhož zákona.
5. Podle §75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (vyjma návrhu na obnovu řízení). Ústavní stížnost je tak založena na zásadě její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům; to znamená, že ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tedy pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany.
6. Podle §229 odst. 4 o. s. ř. může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout (mimořádný opravný prostředek) rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. Ústavní stížnost, jež směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v občanském soudním řízení odmítnuto odvolání stěžovatele, je nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jestliže stěžovatel proti tomuto rozhodnutí žalobu pro zmatečnost nepodal. Účastník, jehož odvolání bylo odmítnuto, totiž disponuje podle §229 odst. 4 o. s. ř. procesním prostředkem, na jehož základě se může domoci přezkumu, zda závěr odvolacího soudu, že odvolání muselo být odmítnuto, je v souladu se zákonem, potažmo s ústavním pořádkem [viz stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16. 12. 2008 (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.)].
7. Odvolání stěžovatele odvolací soud v projednávané věci odmítl podle §218 písm. b) o. s. ř., podle něhož odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné. Stěžovatel tedy proti napadenému usnesení odvolacího soudu žalobu pro zmatečnost podat mohl, avšak neučinil tak.
8. Lze tedy uzavřít, že stěžovatel všechny dostupné procesní prostředky k ochraně jeho práv nevyčerpal (obdobně viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1490/17 ze dne 29. 8. 2017, usnesení sp. zn. I. ÚS 2970/20 ze dne 29. 10. 2020 nebo usnesení sp. zn. I. ÚS 1272/21 ze dne 24. 5. 2021; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Pro úplnost je třeba dodat, že stěžovatel se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a ani sám Ústavní soud nezjistil žádné okolnosti, jež by mohly svědčit pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení. Ústavní stížnost je tudíž proti napadeným rozhodnutím nepřípustná.
9. Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný návrh.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2021
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj