ECLI:CZ:US:2021:1.US.3000.21.1
sp. zn. I. ÚS 3000/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Václava Voříška, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3693/2019-511 ze dne 31. 8. 2021, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 22 Co 55/2017-465 ze dne 2. 5. 2019 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 10 C 449/2014-392 ze dne 5. 11. 2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud obdržel dne 8. 11. 2021 ústavní stížnost stěžovatele proti v záhlaví citovaným rozhodnutím s tím, že ji doplní ve lhůtě 7 dnů. Dne 15. 11. 2021 obdržel Ústavní soud podání stěžovatele označené jako "prvotní doplnění ústavní stížnosti", ve kterém stěžovatel sdělil pouze to, že podstatou jeho ústavní stížnosti je, že byl na pracovišti hrubě slovně napaden výroky, a přestože věc je důkazně podložená, nebyl v soudním řízení na ochranu osobnosti úspěšný. V tom spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv. Stěžovatel závěrem uvedl, že ústavní stížnost doplní co nejdříve, jakmile mu to pracovní vytíženost dovolí.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. V souladu s §34 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je třeba v návrhu na zahájení řízení pravdivě vylíčit rozhodující skutečnosti, příp. označit důkazy, jichž se navrhovatel dovolává, tedy předestřít konkrétní ústavněprávní argumentaci, v čem spatřuje zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Tato rekapitulace musí obsahovat úplné vylíčení skutkových i právních aspektů věci. Současně musí být v návrhu uvedení toho, čeho se navrhovatel domáhá (tzv. petit). Stěžovatelovo podání právě uvedené základní zákonné požadavky na projednání jeho návrhu nenaplňuje.
4. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
5. Náležitého poučení se stěžovateli dostalo opakovaně v řadě řízení; stěžovatel podal již mnoho ústavních stížností trpících stejnými vadami a byl o této skutečnosti, jakož i případných následcích neodstranění vytčených vad, v minulosti opakovaně poučen (naposledy viz usnesení sp. zn. III. ÚS 532/20 ze dne 14. 4. 2020). Ústavní soud tedy nemá pochybnosti o řádném seznámení navrhovatele se zákonnými požadavky na řízení před Ústavním soudem. Pro neefektivnost dalšího poučování Ústavní soud návrh odmítl na základě přiměřené aplikace §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (stejně viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1168/20 ze dne 27. 4. 2020 nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 1376/20 ze dne 27. 5. 2021).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2021
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj