ECLI:CZ:US:2021:1.US.3014.21.1
sp. zn. I. ÚS 3014/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti obchodní korporace GOODWILL PARTNER, s. r. o., se sídlem v Praze 4, U Dubu 691/48, zastoupené Mgr. Filipem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Nao 88/2021-193 ze dne 6. 5. 2021, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a) Ing. Jaroslava Jelínka a b) Odvolacího finančního ředitelství, se sídlem v Brně, Masarykova 427/31, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka jako daňová poradkyně zastupovala vedlejšího účastníka a) jako žalobce v řízení vedeném Krajským soudem v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") pod sp. zn. 31 Af 60/2018. Stěžovatelka v uvedeném řízení vznesla jménem vedlejšího účastníka a) námitku podjatosti všech soudců krajského soudu, kterou Nejvyšší správní soud napadeným usnesením odmítl, protože stěžovatelka nedoložila plnou moc k zastupování vedlejšího účastníka a) pro řízení před Nejvyšším správním soudem.
2. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení, neboť tvrdí, že jím byl porušen princip právní jistoty, respektování autonomie její vůle a práva na ochranu legitimního očekávání. Proti napadenému usnesení již stěžovatelka podala ústavní stížnost dne 21. 7. 2021, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1966/21 ze dne 4. 8. 2021 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, jelikož nebyla účastníkem řízení před Nejvyšším správním soudem.
3. V opakované ústavní stížnosti se stěžovatelka snaží předestřít důvody, pro něž ji podává ona a nikoli vedlejší účastník a), a to v návaznosti na poučení, jehož se jí dostalo v bodě 7 usnesení sp. zn. IV. ÚS 1966/21, ve kterém Ústavní soud připustil, aby se výjimečně proti soudním rozhodnutím bránily i osoby, které nebyly účastníkem řízení.
4. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou dány podmínky k projednání ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat osoba, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda.
5. Ústavní soud v minulosti v ojedinělých případech dovodil, že se proti soudním rozhodnutím mohou bránit i osoby, které účastníkem řízení nebyly; předmětné rozhodnutí pak může být považováno za jiný zásah orgánu veřejné moci [viz např. nález sp. zn. I. ÚS 768/06 ze dne 12. 12. 2006 (N 224/43 SbNU 505)]. Jde však o výjimku z pravidla. V tomto smyslu Ústavní soud již v usnesení sp. zn. IV. ÚS 1966/21 žádné výjimečné okolnosti neshledal a ani nyní nemá žádný důvod se od tohoto závěru odchylovat. Nic na tom nemůže změnit ani nová argumentace stěžovatelky.
6. Ačkoli usnesení Ústavního soudu nezakládají překážku rei iudicatae (§35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), mohl by se Ústavní soud zabývat jedině novými námitkami jdoucími nad rámec prvně projednané ústavní stížnosti, nikoli novým projednáním téhož předmětu řízení, který byl již jednou projednán a posouzen [srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 625/11 ze dne 14. 7. 2011 (U 5/62 SbNU 511) nebo usnesení sp. zn. I. ÚS 2224/20 ze dne 11. 8. 2020, bod 7]. Ústavní soud proto nemohl přihlédnout k námitkám stěžovatelky, jimiž se fakticky domáhá přehodnocení závěru Ústavního soudu v usnesení sp. zn. IV. ÚS 1966/21, že je osobou zjevně neoprávněnou k podání ústavní stížnosti proti napadenému usnesení.
7. Nad rámec uvedeného Ústavní soud podotýká, že i kdyby stěžovatelka byla shledána osobou oprávněnou, byla by její nynější ústavní stížnost odmítnuta jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání (§72 odst. 3, věta první, ve spojení s §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu). Napadené usnesení bylo stěžovatelce doručeno podle jejího tvrzení 12. 5. 2021, ústavní stížnost byla podána až 10. 11. 2021, a tudíž opožděně.
8. Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2021
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj