ECLI:CZ:US:2021:1.US.3125.21.1
sp. zn. I. ÚS 3125/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Václava Voříška, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 133/2021-23 ze dne 23. 9. 2021, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud obdržel dne 23. 11. 2021 ústavní stížnost stěžovatele proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 133/2021-23 ze dne 23. 9. 2021, kterým byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 A 13/2021-43 ze dne 27. 5. 2021 ve věci ochrany před nezákonným zásahem.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Stěžovatelovo podání nenaplňuje základní zákonné požadavky na jeho projednání podle §30 odst. 1 a §34 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 2 a navazujícími ustanoveními zákona o Ústavním soudu. Ze stěžovatelova podání zejména není patrná ústavněprávní argumentace, stěžovatel nepředložil plnou moc pro zastupování před Ústavním soudem (případně ani doklad - osvědčení ČAK - o tom, že stěžovatel je sám advokát), nebyla předložena kopie rozhodnutí obecného soudu, proti němuž ústavní stížnost směřuje.
4. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
5. Náležitého poučení se stěžovateli dostalo opakovaně v řadě řízení; stěžovatel podal již mnoho ústavních stížností trpících stejnými vadami a byl o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčených vad, v minulosti opakovaně poučen (naposledy viz usnesení sp. zn. III. ÚS 532/20 ze dne 14. 4. 2020). Ústavní soud tedy nemá pochybnosti o řádném seznámení navrhovatele se zákonnými požadavky na řízení před Ústavním soudem. Pro neefektivnost dalšího poučování Ústavní soud návrh odmítl na základě přiměřené aplikace §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (stejně viz usnesení sp. zn. I. ÚS 1168/20 ze dne 27. 4. 2020 nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 1376/20 ze dne 27. 5. 2021).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2021
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj