ECLI:CZ:US:2021:1.US.317.21.1
sp. zn. I. ÚS 317/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky MARLENKA international, s.r.o., Valcířská 434, Frýdek-Místek, zastoupené Mgr. Jiřím Fialou, advokátem se sídlem Frýdek-Místek, Novodvorská 667, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 11. 2019 č. j. 3 Cmo 103/2019-144 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2020 č. j. 23 Cdo 651/2020-174, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na ochranu dobré pověsti a právo na spravedlivý proces.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Vrchní soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2019 č. j. 15 Cm 16/2018-118, jímž byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti žalované (Tuna Media s.r.o.) odstranit ze specifikované internetové adresy reportáž na téma "Jak nám výrobci lžou o palmovém oleji", zveřejnit za podmínek specifikovaných v rozsudku omluvu stěžovatelce a tuto omluvu jí doručit osobním dopisem.
Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatelky odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že v předmětné reportáži o ní žalovaná uvedla nepravdivá faktická tvrzení, přičemž k případnému ověření pravdivosti těchto skutkových tvrzení nenabídla žádné důkazy a současně nedala stěžovatelce prostor se ke zveřejňovaným informacím a kritice v reportáži vyjádřit. Uvádí dále, že napadená rozhodnutí jsou v rozporu s judikaturou Ústavního soudu týkající se střetu práva na svobodu projevu a práva na ochranu dobré pověsti.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh zjevně neopodstatněný a zčásti nepřípustný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Podstatnou se v posuzované věci jeví skutečnost, že stěžovatelka v dovolání řádně nevymezila předpoklady jeho přípustnosti podle §241a odst. 2 o. s. ř., což však představuje jeho obligatorní náležitost. Proto nelze v postupu Nejvyššího soudu spatřovat zásah do práva na soudní či jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), odmítl-li pro tuto vadu dovolání.
Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, k jehož podání je povinné zastoupení advokátem; je tomu tak mj. proto, aby se příslušný advokát seznámil s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a zvážil, zda v jeho věci existuje právní otázka, která nebyla dosud řešena, byla řešena obecnými soudy rozdílně, odchylně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo je nutné se od ustálené judikatury odchýlit. Je tak povinností navrhovatele, aby dovolání obsahovalo nezbytné náležitosti, tedy i vymezení důvodu jeho přípustnosti, což nebylo v dané věci splněno.
Ústavní soud ověřil, že Nejvyšší soud své rozhodnutí srozumitelně a řádně odůvodnil. Proto nelze v jeho postupu spatřovat zásah do práva na soudní či jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Dovolací soud uvedl, že stěžovatelka svou otázkou o povaze tvrzení, že stěžovatelka lže, která měla zaznít v reportáži žalované, zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem na základě jiného skutkového stavu, než z jakého tento soud vyšel. Odvolací soud své rozhodnutí po skutkové stránce nezaložil na zjištění, že by předmětná reportáž obsahovala tvrzení o tom, že stěžovatelka lže, ale vyšel ze zjištění, že předmětná reportáž obsahovala kritiku používání palmového oleje ve vybraných potravinových výrobcích (zejména výrobcích prezentovaných jako "tradiční", "originál od" apod.). Nejvyšší soud se vyjádřil i k ostatním námitkám stěžovatelky předestřeným v jejím dovolání a uvedl důvody, pro které nemohly založit závěr o přípustnosti dovolání.
Ústavní soud proto ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu shledal zjevně neopodstatněnou, což odpovídá i jeho stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, podle kterého neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny.
Pokud jde o rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, v citovaném stanovisku se dále uvádí, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Proto ve vztahu k těmto rozhodnutím Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že z ústavněprávního hlediska by ani nebyl dán důvod zpochybňovat řádně odůvodněná rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) a §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. března 2021
JUDr. Tomáš Lichovník, v. r.
předseda senátu