ECLI:CZ:US:2021:1.US.424.21.1
sp. zn. I. ÚS 424/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Jany S. a Jiřího S. (jedná se o pseudonymy), oba zastoupení JUDr. Lucií Hrdou, advokátkou se sídlem Vinohradská 343/6, Praha 2, směřující proti usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. 12. 2020, č. j. 4 T 84/2020-529 (týkající se stěžovatelky) a usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. 12. 2020, č. j. 4 T 84/2020-531 (týkající se stěžovatele), za účasti Okresního soudu v Jablonci nad Nisou jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížnost byla podána jménem obou stěžovatelů (manželů). Napadená rozhodnutí se nicméně týkají každého z nich zvlášť (viz údaje v záhlaví). Jelikož se ale obě rozhodnutí s výjimkou jmen stěžovatelů obsahově příliš neliší a též argumentace proti nim v ústavní stížnosti je pojata v zásadě jako společná, Ústavní soud se rozhodl postupovat neformalisticky a ústavní stížnost posoudil jako jedno podání, o kterém rozhodl jedním společným výrokem i odůvodněním.
2. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Mají za to, že obecný soud svým postupem porušil jejich právo domáhat se stanoveným postupem svých práv u soudu, zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a právo na veřejné projednání věci před soudem, zaručené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
3. Ze stěžovateli dodaných písemností zjistil Ústavní soud následující skutečnosti. Stěžovatelka je matkou a stěžovatel otčímem nezletilé dcery, která vystupuje jako poškozená v trestním řízení ve věci pohlavního zneužívání. Stěžovatelé požadovali, aby je obecný soud připustil jako poškozené v předmětném trestním řízení, neboť se hodlali vůči obžalovanému domáhat nemajetkové újmy způsobené jeho protiprávním chováním vůči nezletilé. Nalézací soud napadenými usneseními jejich požadavku nevyhověl. Odůvodnil to tím, že vztahy stěžovatelky s dcerou jsou dlouhodobě extrémně špatné, druhá z nich se kvůli konfliktům se stěžovatelkou sebepoškozovala a nakonec byla na vlastní žádost umístěna do zařízení vyžadujícího okamžitou pomoc dětem. Soud považoval snahu stěžovatelů připojit se do trestního řízení za účelový krok reagující na skutečnost, že předtím nepřipustil další porušování práv poškozené dcery stěžovatelkou a jí určenou zmocněnkyní a ustanovil pro trestní řízení poškozené (na stěžovatelce nezávislého) opatrovníka z řad advokátů. Ve vztahu ke stěžovateli soud rovněž zhodnotil, že k němu poškozená žádný vztah neměla.
4. Stěžovatelé s rozhodnutími nalézacího soudu nesouhlasí. Uvádí, že soud vychází po celou dobu pouze z tvrzení dcery. Ta v trestním řízení sympatizuje s obžalovaným, se kterým se stýkala a který s ní neoprávněně jednal jako s dospělou. Naopak stěžovatelka chce pouze pečovat o co nejlepší zájem nezletilé. Stěžovatelé doložili znaleckými posudky, že jednání obžalovaného jim způsobilo posttraumatickou poruchu. Předseda senátu však vystupuje vůči stěžovatelům dlouhodobě nepřátelsky a upřednostňuje rychlost řízení před správností rozhodnutí. V den hlavního líčení poté, co stěžovatelka odmítla vypovídat, ji vykázal z jednací místnosti. Stěžovatel k hlavnímu líčení nebyl připuštěn vůbec.
5. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům jsou všechny skutečnosti známy.
6. Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobami oprávněnými a řádně zastoupenými, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.
7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
8. Stěžovatelka v nedávné době podala jménem dcery ústavní stížnost, požadující zrušení rozhodnutí Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, kterým byla stěžovatelkou zvolená osoba zbavena pozice zmocněnkyně dcery v trestním řízení a zároveň jím byl k obraně zájmů nezletilé stanoven opatrovník z řad advokátů. Předmětná ústavní stížnost byla odmítnuta s tím, že Ústavní soud zasahuje do rozhodování orgánů činných v trestním řízení ve fázi běžícího řízení pouze výjimečně, žádná závažná pochybení přitom Ústavní soud neshledal (srov. usnesení ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 1/21).
9. V aktuálně posuzované věci samozřejmě východiska Ústavního soudu ohledně jeho zdrženlivosti vůči přezkumu probíhajícího trestního řízení zůstávají shodná (srov. judikatura v citovaném usnesení IV. ÚS 1/21). Obecný soud napadená rozhodnutí dostatečně odůvodnil a nelze je rozhodně považovat za zjevné porušení kogentních norem podústavního práva, stejně jako nejde o vady, které by později nešly odstranit.
10. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud uzavírá, že v projednávané věci nemá proti závěrům nalézacího soudu ústavněprávních výhrad. Ústavní stížnost proto odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu