infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 31.03.2021, sp. zn. I. ÚS 47/21 [ usnesení / SLÁDEČEK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2021:1.US.47.21.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2021:1.US.47.21.1
sp. zn. I. ÚS 47/21 Usnesení Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti F. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Břeclav, zastoupeného Mgr. Petrem Zemánkem, advokátem se sídlem Břeclav, Jana Palacha 121/8, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2020 č. j. 34 T 2/2016-1066, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatel se s odvoláním na čl. 8 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo rozhodnuto, že se stěžovateli do uloženého trestu odnětí svobody nezapočítává doba, kterou strávil v domácím vězení ve Velké Británii v době od 5. 7. 2016 do 2. 3. 2017. Stěžovatel byl v napadeném usnesení Krajského soudu v Ostravě poučen o možnosti podat stížnost k Vrchnímu soudu v Olomouci. V ústavní stížnosti se nezmiňuje, že by stížnost podal, ústavní stížnost ani proti žádnému rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci nesměřuje. Rovněž z kopie napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, jakož i ze sdělení téhož soudu ze dne 24. 9. 2020 (oba dokumenty stěžovatel přiložil ke své ústavní stížnosti) vyplývá, že stěžovatel proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě stížnost nepodal a toto usnesení nabylo právní moci dne 15. 5. 2020. Lze tedy vycházet z toho, že stěžovatel v dané věci stížnost nepodal. Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná. V daném případě stěžovatel mohl podle ustanovení §141 trestního řádu podat proti usnesení Krajského soudu v Ostravě řádný opravný prostředek - stížnost. O této možnosti byl v tomto usnesení řádně poučen, avšak - jak již bylo vysvětleno - nevyužil jí. Jestliže se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud ústavní stížnost neodmítl s ohledem na ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud připomíná, že citované ustanovení představuje výjimku z obecného pravidla přípustnosti ústavní stížnosti, kterou je však třeba vykládat restriktivním způsobem. Podmínkou pro přijetí ústavní stížnosti, nesplňující předpoklady přípustnosti, je mj. i podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele z hlediska jejího významu (srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 599/02 či usnesení sp. zn. IV. ÚS 242/03 a III. ÚS 4161/16). Stěžovatel naplnění tohoto předpokladu nijak podrobně neodůvodňuje a omezuje se pouze na tvrzení, že stejným způsobem by v současném světě mohly být zasaženy i jiné osoby. Ústavní soud však tento názor nesdílí, neboť napadené rozhodnutí se týká výhradně zájmů samotného stěžovatele. Proto nepovažuje za splněnou ani tuto podmínku aplikace ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. března 2021 JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2021:1.US.47.21.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 47/21
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 31. 3. 2021
Datum vyhlášení  
Datum podání 7. 1. 2021
Datum zpřístupnění 5. 5. 2021
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodaj Sládeček Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §141
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva
Věcný rejstřík stížnost
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-47-21_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 115638
Staženo pro jurilogie.cz: 2021-05-07