ECLI:CZ:US:2021:1.US.624.21.1
sp. zn. I. ÚS 624/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Dany Sedlákové, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Nao 3/2021-51 ze dne 14. 1. 2021, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud obdržel dne 8. 3. 2021 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, přičemž v uvedeném podání se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, kterým Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že v daném rozhodnutí specifikování členové kárného senátu Nejvyššího správního soudu 16 Kss nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 16 Kss 7/2020. Stěžovatelka tvrdí, že předmětným rozhodnutím byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
2. Návrh stěžovatelky není možné považovat za řádný, jelikož stěžovatelka není pro řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem [§30, §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jasně stanoví, že fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Plénum Ústavního soudu ve stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 ze dne 8. 10. 2015 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.) přitom výklad předmětného ustanovení upřesnilo s tím, že je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudem advokát, nemusí být zastoupen jiným advokátem, přičemž však v bodě 23 zdůraznilo, že takový závěr "nepředstavuje ani diskriminační opatření oproti jiným právnickým profesím, nýbrž jedná se o jedno z možných řešení zvolené zákonodárcem, založené na racionálním základu o specifickém postavení, odbornosti a prestiži advokátní profese".
3. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Setrvání na požadavku bezpodmínečného poučení i v takových případech by představovalo postup neefektivní a formalistický.
4. V nyní posuzovaném případě soudce zpravodaj nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelka si je požadavku zastoupení advokátem vědoma, neboť v řadě řízení před ústavní soudem advokátem zastoupena byla (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 670/20 ze dne 24. 3. 2020 či usnesení sp. zn. IV. ÚS 1007/20 ze dne 4. 6. 2020; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatelka ostatně sama ve svém návrhu uvádí, že "působila u Okresního soudu v Blansku jako soudkyně" a "[m]á tedy právnické vzdělání a podle jejího názoru, není v rozporu s ústavním pořádkem, pokud při jednání u Ústavního soudu nebude zastoupena advokátem."
5. Soudce zpravodaj stěžovatelku nevyzýval k odstranění vad podání zejména s ohledem na skutečnost, že z ústavní stížnosti je rovněž zřejmé, že stěžovatelka brojí proti usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým bylo rozhodnuto o nepodjatosti soudců kárného senátu; jde tedy o "dílčí" procesní rozhodnutí, nikoli rozhodnutí "konečné" ve věci samé, přičemž případné vadné posouzení námitky podjatosti může Nejvyšší správní soud napravit v průběhu samotného řízení ve věci návrhu na obnovu kárného řízení. Jinak řečeno, vydáním rozhodnutí o námitce podjatosti předmětné řízení ve věci samé neskončilo a stěžovatelce jsou i po takovém rozhodnutí nadále k dispozici procesní prostředky, kterými může bránit svá práva. Ústavní stížnost by tedy bylo nutné posoudit jako předčasnou, a šlo by tak o nepřípustný návrh podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu (obdobně jako v jiné věci stěžovatelky; viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 670/20 ze dne 24. 3. 2020).
6. Pro neefektivnost dalšího poučování soudce zpravodaj návrh odmítl na základě přiměřené aplikace §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. března 2021
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj