ECLI:CZ:US:2021:1.US.69.20.2
sp. zn. I. ÚS 69/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky Kapsch Telematic Services spol. s r.o., se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, zastoupené Mgr. Josefem Hlavičkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 184/2019-203 ze dne 18. 9. 2019 a č. j. 10 As 252/2019-256 ze dne 4. 12. 2019 a rozsudkům Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 16/2019-268 ze dne 7. 11. 2019 a č. j. 62 Af 29/2019-624 ze dne 27. 2. 2020, spojené s návrhem na zrušení §257 písm. j) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a) Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1926/7, b) České republiky - Ministerstva dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, c) korporace CzechToll s. r. o., se sídlem v Praze 7, Argentinská 1610/4, a d) korporace SkyToll, a. s., se sídlem v Bratislavě, Lamačská cesta 3/B, obou zastoupených Mgr. Robertem Klenkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
I. Řízení ve věci ústavních stížností stěžovatelky proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 184/2019-203 ze dne 18. 9. 2019 a č. j. 10 As 252/2019-256 ze dne 4. 12. 2019 a rozsudkům Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 16/2019-268 ze dne 7. 11. 2019 a č. j. 62 Af 29/2019-624 ze dne 27. 2. 2020 se přerušuje.
II. Návrh na zrušení §257 písm. j) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, se postupuje plénu Ústavního soudu.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Ústavními stížnostmi ze dne 8. 1. 2020 a ze dne 2. 4. 2020 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že jimi byla porušena její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"); stěžovatelka dále namítá porušení čl. 96 odst. 2 Ústavy České republiky, čl. 1 odst. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
2. Stěžovatelka dále navrhuje zrušení §257 písm. j) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen "ZZVZ").
3. Usnesením sp. zn. I. ÚS 69/20 ze dne 28. 7. 2020 Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatelky původně vedené pod sp. zn. I. ÚS 69/20 a II. ÚS 984/20 spojil ke společnému řízení vedenému pod sp. zn. I. ÚS 69/20.
II. Rekapitulace správního řízení
4. Ministerstvo dopravy (dále též "ministerstvo") vedlo v roce 2017 jako zadavatel zadávací řízení na veřejnou zakázku s názvem "Systém elektronického mýtného". Jako úspěšného uchazeče vybralo konsorcium společností - vedlejší účastnice c) a d) [dále jen "konsorcium společností"].
II. 1 První větev správního řízení
5. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "ÚOHS") zahájil dne 11. 10. 2017 ex officio správní řízení o přezkumu postupu ministerstva v předmětném zadávacím řízení. (poznámka pod čarou č. 1) Dne 27. 10. 2017 bylo k návrhu stěžovatelky zahájeno u ÚOHS další správní řízení ve věci přezkumu postupu zadavatele. (poznámka pod čarou č. 2) V rámci původního správního řízení vedeného z moci úřední ÚOHS dne 23. 11. 2017 vydal předběžné opatření, (poznámka pod čarou č. 3) kterým uložil ministerstvu zákaz uzavřít smlouvu na předmět dané veřejné zakázky do pravomocného skončení předmětného řízení. Stěžovatelka následně podala několik návrhů, na základě kterých byla zahájena další správní řízení ve věci přezkumu postupu ministerstva při zadávání veřejné zakázky. (poznámka pod čarou č. 4) ÚOHS proto spojil řízení původně jím zahájené z moci úřední a řízení o návrzích stěžovatelky do jednoho společného řízení. (poznámka pod čarou č. 5)
6. V rámci společného řízení ÚOHS nejprve vydal dne 9. 5. 2018 rozhodnutí, (poznámka pod čarou č. 6) v němž dovodil, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky pochybil; konkrétně mělo ministerstvo postupovat při předání části zadávací dokumentace v rozporu se zásadou transparentnosti a nemělo stanovit část zadávacích podmínek v takových podrobnostech, které by umožňovaly účast dodavatelů na zadávacím řízení ve smyslu §36 odst. 3 ZZVZ. ÚOHS mimo jiné uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení, a dále zadavateli zakázal uzavřít smlouvu podle §263 odst. 8 ZZVZ. Předseda ÚOHS však k rozkladu ministerstva rozhodnutím ze dne 23. 8. 2018 (poznámka pod čarou č. 7) prvostupňové rozhodnutí ÚOHS v celém rozsahu zrušil a věc ÚOHS vrátil k novému projednání.
7. Dne 20. 9. 2018 ÚOHS vydal další společné rozhodnutí (poznámka pod čarou č. 8) (dále jen "rozhodnutí ÚOHS ze dne 20. 9. 2018") o několika výrocích. Výrokem I ÚOHS rozhodl o zastavení správního řízení původně vedeného ex officio (poznámka pod čarou č. 9) v části vedené ve věci možného porušení zásady transparentnosti ve smyslu §6 odst. 1 ZZVZ při předávání části zadávací dokumentace, a sice dokumentace týkající se stávajícího systému výběru mýtného, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle §263 ZZVZ. Výrokem II ÚOHS zastavil správní řízení podle §257 písm. b) ZZVZ v rozhodnutí blíže specifikovaných částech návrhu stěžovatelky ze dne 22. 12. 2017 (poznámka pod čarou č. 10) z důvodu, že návrh stěžovatelky v daných částech neobsahoval tvrzení o vzniklé nebo hrozící újmě na jejích právech v důsledku tvrzeného porušení ZZVZ ze strany zadavatele. Výrokem III dále ÚOHS zastavil správní řízení zahájené na návrh stěžovatelky ze dne 22. 12. 2017 (poznámka pod čarou č. 11) v rozhodnutí blíže specifikované části, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle §263 ZZVZ; výrokem IV zamítl podle §265 písm. a) ZZVZ návrh stěžovatelky ze dne 27. 10. 2017 (poznámka pod čarou č. 12) v rozhodnutí specifikované části, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření ve smyslu §263 ZZVZ. Výrokem VI konečně ÚOHS zamítl návrh stěžovatelky ze dne 15. 1. 2018 (poznámka pod čarou č. 13) v rozhodnutí specifikovaných částech, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.
8. Ještě téhož dne, kdy ÚOHS vydal rozhodnutí ve společném řízení (tj. dne 20. 9. 2018), se ministerstvo - jako jediný účastník správního řízení z moci úřední - vzdalo práva podat rozklad proti výroku I prvostupňového rozhodnutí ÚOHS ze dne 20. 9. 2018. Později téhož dne (tj. dne 20. 9. 2018) pak ministerstvo uzavřelo smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky s konsorciem společností.
9. Rozhodnutím předsedy ÚOHS ze dne 14. 12. 2018 (poznámka pod čarou č. 14) bylo k rozkladu stěžovatelky zrušeno rozhodnutí ÚOHS ze dne 20. 9. 2018 v rozsahu výroků II, III, IV a VI a společné řízení vedené ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky bylo v rozsahu stejných výroků zastaveno podle §257 písm. j) ZZVZ v návaznosti na §90 odst. 4 správního řádu, neboť dne 20. 9. 2018 zadavatel uzavřel na celý předmět plnění veřejné zakázky smlouvu.
II. 2 Druhá větev správního řízení
10. Dne 24. 9. 2018 podala stěžovatelka návrh na uložení zákazu plnění uzavřené dne 20. 9. 2018 mezi ministerstvem a konsorciem společností na základě předmětného zadávacího řízení. ÚOHS tento návrh podle §265 písm. a) ZZVZ zamítl rozhodnutím ze dne 10. 12. 2018 (poznámka pod čarou č. 15), neboť podle jeho názoru nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření spočívající v zákazu plnění smlouvy.
11. Předseda ÚOHS rozhodnutím ze dne 25. 2. 2019 (poznámka pod čarou č. 16) zamítl rozklad stěžovatelky a potvrdil prvostupňové rozhodnutí ÚOHS ze dne 10. 12. 2018. Předseda ÚOHS dospěl k závěru, že předběžné opatření ze dne 23. 11. 2017 v okamžiku uzavření smlouvy dne 20. 9. 2018 již neexistovalo a smlouva nebyla uzavřena přes zákaz, čímž nebyla naplněna hypotéza §264 odst. 1 ZZVZ.
III. Soudní přezkum
12. Výše popsané dvě větve správního řízení následně vyústily v soudní přezkum správními soudy rovněž ve dvou paralelních větvích.
13. V první větvi soudního přezkumu byla klíčová otázka, zda společně vedené řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky muselo být bez dalšího zastaveno podle §257 písm. j) ZZVZ, tj. pro uzavření smlouvy na plnění předmětu veřejné zakázky dne 20. 9. 2018, či bylo-li možné v přezkumu těchto úkonů i nadále pokračovat, protože předmětná smlouva byla uzavřena v rozporu s předběžným opatřením [III. 1].
14. Ve druhé větvi soudního přezkumu pak byla klíčová otázka, zda byly naplněny podmínky pro uložení zákazu plnění ze smlouvy podle §264 ve spojení s §254 ZZVZ, resp. zda byla smlouva ze dne 20. 9. 2018 uzavřena v rozporu s vydaným předběžným opatřením [III. 2].
III. 1 První větev soudního přezkumu
15. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem č. j. 62 Af 16/2019-187 ze dne 15. 5. 2019 rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 14. 12. 2018 zrušil a věc vrátil ÚOHS k dalšímu řízení. Podle krajského soudu nelze pro účely aplikace §257 písm. j) ZZVZ hledět na smlouvu, k jejímuž uzavření došlo přes zákaz jejího uzavření (vyplývajícího z předběžného opatření vydaného ÚOHS) v rámci řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, jako na smlouvu uzavřenou. Krajský soud dospěl k závěru, že smlouva na plnění předmětu veřejné zakázky v dané věci byla uzavřena v rozporu s předběžným opatření plynoucím z rozhodnutí ÚOHS ze dne 23. 11. 2017; opačný závěr by nebylo možné vnímat jinak než jako "učebnicový příklad" denegatio iustitiae.
16. Nejvyšší správní soud (dále jen "NSS") ústavní stížností napadeným rozsudkem č. j. 3 As 184/2019-203 ze dne 18. 9. 2019 rozsudek krajského soudu ze dne 15. 5. 2019 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. NSS v odůvodnění svého rozhodnutí dospěl k závěru, že uzavření smlouvy je ve smyslu §257 písm. j) ZZVZ nutno považovat za objektivní překážku řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, neboť nápravné opatření již objektivně nelze uložit. Uzavření smlouvy je podle NSS "hraničním bodem", po jehož dosažení nápravná opatření postrádají právní i praktický smysl.
17. Vázán názorem NSS, krajský soud následně žalobu stěžovatelky ústavní stížností napadeným rozsudkem č. j. 62 Af 16/2019-268 ze dne 7. 11. 2019 zamítl, neboť podmínky pro zastavení správního řízení ve smyslu §257 písm. j) ZZVZ byly v dané věci naplněny.
III. 2 Druhá větev soudního přezkumu
18. Krajský soud rozsudkem č. j. 62 Af 29/2019-511 ze dne 11. 7. 2019 zrušil rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 25. 2. 2019 a rozhodnutí ÚOHS ze dne 10. 12. 2018, kterými byl zamítnut návrh stěžovatelky na uložení zákazu plnění smlouvy uzavřené dne 20. 9. 2018, a věc vrátil ÚOHS k dalšímu řízení. Stejně jako v rozsudku č. j. 62 Af 16/2019-187 krajský soud dospěl k závěru, že k uzavření smlouvy na plnění předmětu veřejné zakázky v dané věci došlo v rozporu s předběžným opatření plynoucím z rozhodnutí ÚOHS ze dne 23. 11. 2017. Bylo-li po spojení správních řízení rozhodováno ve věci souběžně dvěma výroky (výrokem I ve vztahu k původnímu řízení zahájenému ex officio a výrokem II ve vztahu k původnímu řízení vedenému k návrhu stěžovatelky) o materiálně témže předmětu, pak podle krajského soudu oba výroky I a II prvostupňového rozhodnutí ÚOHS ze dne 20. 9. 2018 tvoří jeden celek, a proto nemohly samostatně nabýt právní moci. Nenabyl-li tedy výrok II společného rozhodnutí právní moci proto, že proti němu podala rozklad stěžovatelka, nenabyl právní moci ani výrok I, a tedy vzdáním se práva na podání rozkladu ze strany zadavatele ministerstva dne 20. 9. 2018 nebylo správní řízení zahájené z moci úřední pravomocně skončeno.
19. NSS následně rozsudek krajského soudu ze dne 11. 7. 2019 zrušil ústavní stížností napadeným rozsudkem č. j. 10 As 252/2019-256 ze dne 4. 12. 2019; k povaze a účinkům předběžného opatření ze dne 23. 11. 2017 uvedl, že předmětné předběžné opatření zaniklo právní mocí, resp. vykonatelností, která se v posuzované věci shodovala s okamžikem nabytí právní moci rozhodnutí ÚOHS ze dne 20. 9. 2018 týkajícího se řízení vedeného ex officio. Předběžné opatření nemohlo rozšířit své účinky do dalších řízení vedených ve společném řízení, neboť z jeho znění je zřejmé, že bylo vydáno pouze do pravomocného skončení řízení vedeného z moci úřední. Rozšíření účinků předběžného opatření do dalších dílčích řízení společného řízení nebylo možné, jelikož tato dílčí řízení mají samostatnou povahu a existenci. Případné rozšíření účinků předběžného opatření i na další dílčí řízení společného řízení podle NSS neplyne ani ze zákona (srov. §61 a §140 správního řádu). Vzhledem k tomu, že po zániku předběžného opatření ze dne 23. 11. 2017 nebylo vydáno nové předběžné opatření, nebyla podle NSS smlouva ze dne 20. 9. 2018 uzavřena v rozporu s vydaným předběžným opatřením, a proto nebyly splněny podmínky pro uložení zákazu plnění ze smlouvy podle §264 ve spojení s §254 odst. 1 písm. b) ZZVZ.
20. Vázán názorem NSS, krajský soud následně ústavní stížností napadeným rozsudkem č. j. 62 Af 29/2019-624 ze dne 27. 2. 2020 žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 25. 2. 2019 zamítl.
IV. Argumentace stěžovatelky
IV. 1 Argumentace stěžovatelky k první větvi soudního přezkumu
21. Podle stěžovatelky ÚOHS zkoumá v řízení o přezkumu postupu zadavatele v zadávacím řízení podle ZZVZ kromě obecné zákonnosti jeho postupu i to, zda neporušil veřejná subjektivní práva uchazečů o konkrétní veřejnou zakázku. Primární ochrana práv uchazečů o veřejnou zakázku - mezi něž lze zařadit i základní právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace podle čl. 1 odst. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny - se má realizovat v rámci tohoto řízení. Ustanovení §257 písm. j) ZZVZ, jak jej vyložil NSS, však podle stěžovatelky zákonným příkazem k zastavení řízení v případě "jakéhokoliv" uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky tuto ochranu odnímá. Předmětné ustanovení přitom brání nejen pokračování správního řízení u ÚOHS jakožto "jiného orgánu ochrany práv", ale i následnému přístupu k soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 36 odst. 2 Listiny.
22. Jakkoli §257 písm. j) ZZVZ není formulován přímo jako výluka ze soudního přezkumu konkrétního rozhodnutí ve správním řízení, je nasnadě, že obligatorní zastavení správního řízení, k němuž podle výkladu NSS dochází, takový účinek má. Proti usnesení ÚOHS o zastavení prvostupňového řízení o přezkumu postupu zadavatele podle §257 písm. j) ZZVZ je sice obecně přípustný rozklad k předsedovi ÚOHS, avšak v takovém řízení již předseda ÚOHS nemůže zkoumat hmotněprávní stránku věci, ale pouze to, zda byly dány důvody k zastavení řízení. Totéž platí o navazujícím soudním řízení správním. Právo na přístup k soudu se podle stěžovatelky nevyčerpává pouhým předložením věci k rozhodnutí příslušnému orgánu veřejné moci, ale obsahuje také právo na to, aby bylo o věci meritorně rozhodnuto; podle §257 písm. j) ZZVZ však takový cíl nemůže být naplněn, neboť mu brání zastavení správního řízení.
23. Podle stěžovatelky jí ÚOHS i správní soudy odepírají ochranu jejích veřejných subjektivních práv s odkazem na jiný procesní institut (uložení zákazu plněné smlouvy); dané řízení je však řízení odlišné od řízení o přezkumu postupu zadavatele. Stěžovatelka se tak v důsledku postupu správních orgánů a soudů dostala do "bludného kruhu". Možnost vyloučení ochrany čistě v důsledku jednání jednoho z účastníků, který tak podle své vůle může ovlivnit, zda řízení bude zastaveno či nikoliv, pak podle stěžovatelky odporuje rovněž principu rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny.
24. Výklad §257 písm. j) ZZVZ přijatý NSS je podle stěžovatelky formalistický a vedl by k popření praktického významu předběžných opatření: Uzavře-li zadavatel smlouvu se subjektem vybraným v zadávacím řízení, přestože by to předběžné opatření vydané v řízení o přezkumu jeho postupu u ÚOHS výslovně zakazuje, nemá mít rozpor s uloženým předběžným opatřením v otázce zastavení řízení žádnou roli. Jediným procesním vyústěním takové situace má být právě zastavení řízení o přezkumu postupu zadavatele. Aplikovaný §257 písm. j) ZZVZ přitom podle stěžovatelky lze vyložit ústavně konformním způsobem tak, že se za uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky, které vede k zastavení řízení, nepovažuje její uzavření v rozporu se zákonem nebo v důsledku nezákonného postupu ÚOHS či zadavatele (tj. například v případě jejího uzavření přes zákaz takového kroku podle existujícího předběžného opatření nebo v případě porušení povinnosti ÚOHS zajistit účinný přezkum postupu zadavatele vydáním nového odpovídajícího předběžného opatření).
25. Stěžovatelka pro podporu svých argumentů odkázala zejména na nález sp. zn. Pl. ÚS 41/17 ze dne 27. 11. 2018 (N 189/91 SbNU 329; 16/2019 Sb.).
IV. 2 Argumentace stěžovatelky k druhé větvi soudního přezkumu
26. Ve vztahu k druhé větvi soudního přezkumu stěžovatelka předně uvádí, že správní orgány a správní soudy porušily její právo na tzv. jinou právní ochranu a na účinný přezkum postupu orgánu veřejné správy soudem. Stěžovatelka v tomto smyslu poukazuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále též "ESLP"), podle které z čl. 6 odst. 1 Úmluvy sice nelze dovozovat právo na samotné udělení veřejné zakázky, ale plyne z něj právo na řádné a zákonné rozhodování o jejím přiznání. Ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy pak podle stěžovatelky dává vzniknout obdobným garancím jako čl. 13 Úmluvy, pročež lze i vůči porušení procesních práv garantovaných čl. 6 odst. 1 Úmluvy materiálně dovozovat právo každého na účinný prostředek jejich nápravy. Vznese-li tedy jednotlivec hájitelnou námitku porušení jeho procesních práv, dostává se do hry jeho právo na existenci účinného prostředku nápravy takového porušení.
27. V projednávané věci podle stěžovatelky není pochyb o hájitelnosti námitky porušení procesních práv stěžovatelky. Porušení práva na řádné a zákonné rozhodnutí o přiznání veřejné zakázky, které plyne z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, v této věci jednoznačně shledal i NSS, který dovodil, že ÚOHS nesplnil svoji povinnost vést řízení tak, aby veřejnoprávní kontrola nad zadávacím řízením nebyla formálním postupem. ÚOHS způsobil, že v době před uzavřením smlouvy na plnění veřejné zakázky nemohl meritorně rozhodnout, zda ministerstvo dodrželo zákon, či nikoliv. V tom kromě porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy podle stěžovatelky spočívá porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, tj. práva na tzv. jinou právní ochranu u jiného než soudního, zákonem určeného orgánu veřejné moci. Podle stěžovatelky měla následovat realizace nápravy porušení těchto práv na základě dostupných prostředků, které zákon předvídá. Jedině vrácením věcí ÚOHS k novému rozhodnutí o uložení zákazu plnění smlouvy by správní soudy daly průchod právu na efektivní přezkum postupu ÚOHS ve správním soudnictví podle čl. 36 odst. 2 Listiny.
28. Konstatoval-li NSS, že ve správním soudnictví již nelze poskytnout ochranu proti shledanému nezákonnému počínání ÚOHS, vytváří tím reálně výluku ze soudního přezkumu postupů orgánů veřejné správy v případech, v nichž je uzavřena smlouva na předmět veřejné zakázky v důsledku nezákonného jednání ÚOHS či samotných účastníků dané smlouvy.
29. V druhém okruhu námitek stěžovatelka tvrdí, že správní soudy vyložily §140 odst. 7 správního řádu ústavně-nekonformním způsobem odporujícím zásadě rovnosti zbraní. Podle ústavně-konformního výkladu by předběžné opatření vydané v rámci řízení ex officio nezaniklo, pročež v době uzavření smlouvy dne 20. 9. 2018 trval zákaz smlouvu uzavřít; proto byl podle stěžovatelky dán důvod pro uložení zákazu plnění smlouvy podle §254 odst. 1 písm. b) ZZVZ.
-------------
1) Správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0406/2017/VZ.
2) Správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0429/2017/VZ.
3) Rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0406/2017/VZ-34610/2017/521/OPi ze dne 23. 11. 2017.
4) Návrh ze dne 22. 12. 2017 (řízení sp. zn. ÚOHS-S0504/2017/VZ); návrh ze dne 15. 1. 2018 (řízení sp. zn. ÚOHS-S0016/2018/VZ).
5) Viz usnesení ze dne 24. 1. 2018, č. j. ÚOHS-S0406,0504/2017/VZ-02012/2018/521/OPi, kterým ÚOHS spojil správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0406/2017/VZ a správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0504/2017/VZ do společného správního řízení, které bylo vedeno pod sp. zn. ÚOHS-S0406,0504/2017/VZ; dále viz usnesení ze dne 23. 2. 2018, č. j. ÚOHS-S0406,0429,0504/2017,0016/2018/VZ-05776/2018/521/OPi, kterým ÚOHS spojil správní řízení vedená pod sp. zn. ÚOHS-S0406,0504/2017/VZ, sp. zn. ÚOHS-S0429/2017/VZ a sp. zn. ÚOHS-S0016/2018/VZ do společného řízení, které bylo vedeno pod sp. zn. ÚOHS S0406,0429,0504/2017,0016/2018/VZ; a konečně viz usnesení ze dne 28. 8. 2018, č. j. ÚOHS-S0406,0429,0504/2017,0016,0092/2018/VZ- 25178/2018/521/OPi/ZKu, kterým ÚOHS spojil správní řízení vedená pod sp. zn. ÚOHS-S0406,0429,0504/2017,0016/2018/2018/VZ a sp. zn. ÚOHS-S0092/2018/VZ do společného řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0406,0429,0504/2017,0016,0092/2018/VZ.
6) Rozhodnutí ÚOHS č. j. ÚOHS-S0406,0429,0504/2017,0016/2018/VZ-13640/2018/521/Opi ze dne 9. 5. 2018.
7) Rozhodnutí předsedy ÚOHS č. j. ÚOHS-R0093/2018/VZ-24506/2018/320/HBa,HSc,JSu ze dne 23. 8. 2018.
8) Rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0406,0429,0504/2017,0016,0092/20l8/VZ-27589/2018/521/Opi ze dne 20. 9. 2018.
9) Správní řízení původně vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0406/2017/VZ.
10) Správní řízení původně vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0504/2017/VZ.
11) Správní řízení původně vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0504/2017/VZ.
12) Správní řízení původně vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0429/2017/VZ.
13) Správní řízení původně vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0016/2018/VZ.
14) Rozhodnutí předsedy ÚOHS č. j. ÚOHS-R0163/2018/VZ-36407/2018/322/JSu ze dne 14. 12. 2018.
15) Rozhodnutí ÚOHS č. j. ÚOHS-S0386/2018/VZ- 36739/2018/521/OPi ze dne 10. 12. 2018.
16) Rozhodnutí předsedy ÚOHS č. j. ÚOHS-R0218/ 2018/VZ-05542/2019/322/JSu ze dne 25. 2. 2019.
V. Předpoklady řízení před Ústavním soudem
30. Obě Ústavní stížnosti byly oprávněnou osobou podány včas [§72 odst. 3 č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu)], a nejsou nepřípustné ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem (§30 odst. 1 téhož zákona) a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
VI. Přerušení řízení
31. I. senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že stěžovatelka podala spolu s ústavní stížností návrh na zrušení §257 písm. j) ZZVZ. Jak vyplývá z výše shrnutého procesního vývoje, uplatněním předmětného ustanovení zjevně nastala skutečnost, která je předmětem projednávaných ústavních stížností (§74 zákona o Ústavním soudu). Jelikož současně nelze tvrzení stěžovatelky označit za zjevně neopodstatněná (§43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu), je třeba se návrhem na zrušení §257 písm. j) ZZVZ a jeho důvody věcně zabývat.
32. Ve světle shora uvedeného I. senát Ústavního soudu rozhodl podle ustanovení §78 odst. 1 zákona o Ústavním soudu o postoupení návrhu stěžovatelky na zrušení napadeného ustanovení plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky.
33. V řízení o ústavních stížnostech stěžovatelky bude pokračováno poté, co o návrhu stěžovatelky rozhodne plénum Ústavního soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. března 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu