ECLI:CZ:US:2021:1.US.758.20.1
sp. zn. I. ÚS 758/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelů B. C. a M. C., zastoupených JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem, sídlem Telečská 1720/7, Jihlava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2019 č. j. 5 Tdo 1339/2019-889, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. srpna 2019 č. j. 3 To 57/2019-814 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. listopadu 2018 č. j. 46 T 3/2018-764, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 13. 3. 2020, stěžovatelé navrhli zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") a Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") z důvodu tvrzeného porušení jejich základních práv zaručených čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatelé byli napadeným rozsudkem krajského soudu shledáni vinnými ze spáchání zločinu dotačního podvodu podle §212 odst. 1 a 5 písm. c) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku a zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1 a 4 písm. c) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku. Těchto trestných činů se dopustili - stručně řečeno - tím, že po společné dohodě s cílem neoprávněně získat vyplacení dotace konali tak, že podali dne 4. 2. 2015 jménem stěžovatelky (podnikající v zemědělství) v elektronické podobě žádost o dotaci z Programu rozvoje venkova, kolo příjmu 22, na opatření Modernizace zemědělských podniků, která byla zaregistrována s názvem projektu "Nákup sklízecí mlátičky". Účelem bylo pořízení sklízecí mlátičky, přičemž výše dotace by mohla činit maximálně částku 2 295 000 Kč, z čehož částka 1 721 250 Kč by byla poskytnuta z příspěvku Evropské unie a částka 573 750 Kč z příspěvku z národních zdrojů České republiky. Dne 4. 5. 2015 stěžovatelka podepsala Dohodu o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova České republiky (dále jen "Dohoda"), v níž bylo ujednáno, že dotace se poskytuje na základě Pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty Programu rozvoje venkova ČR na období 2007-2013 (dále jen "Pravidla"). Stěžovatelka již předtím dne 9. 2. 2015 vyhlásila neveřejnou zakázku pod názvem nákup sklízecí mlátičky, jejímž jediným hodnotícím kritériem byla nejnižší nabídková cena bez DPH. Zakázka byla vyhlášena podle Pravidel, v nichž je uvedeno v části A, kapitole 7, písm. g), že dotaci nelze poskytnout na pořízení použitého movitého majetku, dále v části B, kapitole 8, bodě 14 se uvádí, že u nákupu zemědělských strojů musí jít o nepoužité stroje, a v bodě 15, že žadatel figuruje v technickém průkazu stroje na prvním místě, eventuálně druhém za podmínky, že na prvním je prodejce, přičemž rok výroby stroje není starší pěti let od roku, kdy byla podána žádost o dotaci. Při porušení bodů 14 a 15 bude udělena sankce ve výši 100 % dotace. Stěžovatelka předložila výzvu k podání nabídek několika obchodním společnostem včetně společnosti Agroservis X. (dále jen "společnost Agroservis"), tyto společnosti předložily své nabídky v průběhu března 2015. Dne 4. 3. 2015 byl stěžovatel spolu se zástupcem společnosti Agroservis v centru obchodní společnosti CLAAS pro použité stroje v Landsbergu, kde si prohlédl konkrétní použitou sklízecí mlátičku značky CLAAS Lexion 650, přičemž již cestou tam věděl a na místě si ověřil, že stroj má najeto 631 motohodin (dále také "Mth") a zařízení mlátičky má najeto 435 Mth, a že do provozu byl stroj uveden již v roce 2012. Dne 20. 3. 2015 byla v neveřejné zakázce stěžovatelkou a stěžovatelem jako vítězná nabídka vybrána nabídka společnosti Agroservis na sklízecí mlátičku CLAAS Lexion 650 z Německa, i když věděli, že tento stroj není strojem novým a nesplňuje dotační podmínku. Dne 3. 6. 2015 stěžovatelka uzavřela se společností Agroservis kupní smlouvu na dotčenou sklízecí mlátičku z Německa, jejíž součástí byl kompletní servis stroje s výměnou opotřebovaných dílů a maziv, kterého se osobně účastnil stěžovatel a stroj převzal. Dne 30. 6. 2015 stěžovatelka na základě převzetí stroje podala na Státní zemědělský intervenční fond žádost o proplacení výdajů ve výši celkem 2 281 050 Kč, jejímž podáním oba stěžovatelé předstírali poskytovateli dotace, že sklízecí mlátička je novým strojem. Dne 3. 9. 2015 Státní zemědělský intervenční fond kontrolou vypátral, že stroj je použitý a že nebyla dodržena Pravidla, a proto dotaci nevyplatil. V případě vyplacení dotace by vznikla škoda Evropské unii ve výši 1 710 787,50 Kč a České republice ve výši 570 262,50 Kč. Stěžovatelce byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let, a dále jí byl uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 500 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v délce šesti měsíců. Stěžovateli byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, a dále mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 300 denních sazeb po 1 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v délce dvanácti měsíců. Stran naplnění subjektivní stránky skutkových podstat dotčených trestných činů krajský soud uvedl, že v případě absence doznání pachatele lze okolnosti subjektivního charakteru dovozovat pouze nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možné podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákoníkem. U stěžovatele krajský soud poukázal na to, že o dodávce stroje jednal se společností, která nebyla prodejcem nových zařízení (společnost Agroservis), a to v době, kdy mu byly podmínky dotačního řízení včetně Pravidel známy. Následně vytvářel formální podmínky pro věrohodnost řádnosti průběhu žádosti o dotaci, přestože výběrové řízení bylo vypsáno účelově, neboť dodavatel byl předem vybrán. Tyto skutečnosti znevěrohodňují obhajobu stěžovatele, že měl za to, že z dotace může být zakoupen i nikoli nový stroj. U stěžovatelky podle krajského soudu na její úmysl poukazuje to, že se podílela na celém mechanismu trestného jednání, veškeré relevantní podklady podepisovala a mohla se s nimi seznámit. Bez jejích podpisů by k faktickému jednání nemohlo dojít. Na výběrovém řízení se podílela nejen formou podpisu, ale také předkládáním a přebíráním nabídek, a to za situace, kdy věděla o jednání s budoucím dodavatelem. Rozsah její ingerence do celého mechanismu vylučuje jí prezentovanou obhajobu o neznalosti podstatných okolností. Oba stěžovatelé se trestného jednání dopustili v úmyslu přímém.
3. Napadeným usnesením vrchního soudu byla zamítnuta odvolání stěžovatelů. K námitkám stěžovatelů týkajících se zavinění vrchní soud uvedl, že oba stěžovatelé byli od počátku informováni, že předmětný stroj má najeto přibližně 600 Mth, což koresponduje třem sezónám provozu. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel pohybuje celý život v zemědělství, muselo mu být jasné, že nejde o nový stroj. Stejně tak stěžovatelka přiznala, že o najetých motohodinách stroje věděla a jako podnikatelka v zemědělství musela mít alespoň elementární představu, co motohodiny představují. Nelze přisvědčit námitkám stěžovatelů, že měli za to (a ubezpečovala je o tom společnosti Agroservis), že jde o předváděcí stroj, protože věděli, že nejde o stroj nový a současně věděli, že podle Pravidel [část A, kapitola 7, písm. g)] nelze dotaci poskytnout na pořízení použitého movitého majetku. To odpovídá jejich postupu v celém řízení včetně snahy zastřít podstatné informace za účelem naplnění podmínky dotačního titulu při kontrole Státního zemědělského intervenčního fondu. Pokud jde o terminologii použitých, nových a předváděcích strojů, dokázal by vrchní soud pochopit, kdyby měl stroj najeto nepatrné množství motohodin, což by mohlo u stěžovatelů vyvolat domnění, že jde opravdu o nový kus a oni by v omylu požádali o dotaci. Nájezd motohodin byl zde však natolik vysoký, že nemohl omyl ve stěžovatelích vyvolat. Skutečnosti zjištěné v rámci trestního řízení o zapojení svědka S. (kupříkladu jím vystavené potvrzení pro Státní zemědělský intervenční fond) naznačují podíl tohoto svědka na spáchání souzeného skutku, avšak současně nevyviňují stěžovatele z jeho spáchání. Oba stěžovatelé si byli plně vědomi, že dotčený stroj nesplňuje podmínky dotačního titulu, subjektivní stránka u obou stěžovatelů je tak prokázána tím, že oba věděli podle stavu motohodin, že nejde o nový stroj.
4. Nejvyšší soud poté napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelů z důvodu jeho zjevné neopodstatněnosti podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu. Stran zavinění Nejvyšší soud souhlasil se závěry soudů nižších stupňů, oba nižší soudy se obhajobou stěžovatelů zabývaly a důvodně ji odmítly. Stěžovatelé se jednání dopustili v úmyslu přímém, neboť oba si byli plně vědomi, že stroj nesplňuje podmínky daného dotačního titulu, protože šlo o použitý stroj. Stěžovatelé věděli, že společnost Agroservis se specializovala na prodej a servis použitých strojů značky CLAAS a nové stroje neprodávala. Stěžovatel věděl o počtu najetých motohodin již v době, kdy si jel stroj do Německa prohlédnout. Neobstojí jejích tvrzení, že se nezabývali stavem motohodin, neboť jim bylo garantováno, že jde o předváděcí stroj bez předchozího majitele. Námitka, že ani osoby v oboru znalé nedokázaly přesně určit podmínky dotačního programu a jejich výklad, není relevantní. Slovo "nový" je běžné slovo obecné češtiny s jasným významem a zapadá do celého konceptu dotačního programu zaměřeného na modernizaci zemědělských podniků. Stěžovatelé záměrně obcházeli podmínky zvoleného dotačního programu ve snaze nechat si proplatit nákup zemědělského stroje, ač ten nesplňoval podmínky pro vyplacení dotace. I stěžovatelka si byla dobře vědoma toho, že se kupuje použitá zemědělský stroj, který musel projít před předáním servisem v ceně 140 000 Kč. Jako kupující znala dokumentaci stroje a jako žadatelka o dotaci byla povinna se seznámit se všemi relevantními okolnostmi včetně Pravidel, podle nichž nelze poskytnout dotaci na pořízení použitého movitého majetku.
II.
Argumentace stěžovatelů
5. V ústavní stížnosti stěžovatelé namítli, že nespáchali trestné činy, které jsou jim kladeny za vinu, a to s ohledem na absenci zavinění ve formě úmyslu. Ačkoli stěžovatelé absenci úmyslu od počátku řízení konstantně tvrdili, žádný z obecných soudů se tímto podrobně nezabýval. Obecné soudy vycházely pouze ze skutečnosti, že měl pořizovaný stroj najeté motohodiny, jejichž počet byl stěžovatelům znám a tedy museli vědět, že nejde o stroj nový nebo nepoužitý. Ovšem z výpovědi stěžovatele i svědků plynou skutečnosti, které závěrům obou soudů o vině stěžovatelů odporují. Ačkoli se obecné soudy zabývaly skutečnostmi a důkazy navrženými k prokázání tvrzení stěžovatele, dospěly k nesprávnému právnímu posouzení skutkové stránky věci, kterou je právě naplnění zavinění ve formě úmyslu. Stěžovatelé poukázali na to, že v řízení se stala spornými ustanovení Pravidel v části B, kapitole 8, bodě 14 a 15. Dotčené 22. kolo dotačního programu bylo mimořádné kvůli tomu, že právě v bodě 15 je rozšiřována možnost prodat i starší stroje, které byly skladové. Z dikce Pravidel přitom plynulo, že nebylo vyloučeno, aby stroj, na který mají být poskytnuty dotace, byl strojem předváděcím. Stěžovatel nemohl vědět, že stroj byl v Německu již používán a někomu prodán, protože tam nepodléhá registraci, byla tudíž splněna podmínka, aby stěžovatelka byla první majitelkou stroje dle technického průkazu. Stěžovatel měl oprávněně za to, že nejde o stroj používaný, ale pouze skladový nebo předváděcí, na němž motohodiny byly najety v důsledku předvedení stroje pro zájemce o koupi. Takový stroj nikdy nelze koupit bez vyzkoušení, pročež nikdy nemůže jít o stroj s nulou najetých hodin. Zvlášť je třeba brát ohled na to, že pan S. ze společnosti Agroservis sám upozornil na možnost nakoupit stroj s financováním z dotačního titulu a sám poté přihlásil svou nabídku do výběrového řízení, a to jako osoba, která se v této oblasti pohybuje již dlouhou dobu a běžně tyto možnosti svým zákazníkům doporučuje. Stěžovatel neměl pochybnosti, že by výběrové řízení nebylo v souladu s Pravidly. Jako soukromý zemědělec stěžovatel vyřizoval sám dotaci poprvé, uvěřil panu S. a v domnění, že stroj splňuje podmínky pro žádost o dotační titul, vedl celé řízení. Rozhodnutí obecných soudů jsou postavena na tom, že stěžovatelé věděli, že nejde o nový stroj, který tudíž nesplňoval dotační podmínky. Tato skutečnost však zjištěna nebyla, byla pouze účelově vyvozena z provedeného dokazování, aby odpovídala právním závěrům soudů. Stěžovatel možná vědět měl a mohl, ale nevěděl, že by mohl svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem. Z toho důvodu nemůže u něj být shledáno zavinění ve formě úmyslu (přímého), ale toliko ve formě nevědomé nedbalosti. Jednání stěžovatele (a tím spíše stěžovatelky, která se podílela na dotačním řízení toliko formálně a administrativně) pak nemůže být trestným činem, neboť u těchto trestných činů zákon vyžaduje úmysl. Obecné soudy dovodily úmysl toliko z jediné skutečnosti (znalosti počtu najetých motohodin), avšak ve věci šlo o souběh mnoha skutečností, které úmysl stěžovatelů vylučují. Úmysl stěžovatele nemůže prokazovat ani ten argument obecných soudů, že byl přítomen při servisu stroje, kde viděl, že se prováděly práce v hodnotě 140 000 Kč. Již před vrchním soudem stěžovatel uvedl, že šlo z větší části o doplnění nové funkcionality kombajnu. Nadto servisní technici společnosti Agroservis nebyli schopni nic konkrétního při svědeckých výpovědích potvrdit, protože si na stěžovatele nepamatovali.
6. Byl to pan S., respektive společnost Agroservis, kdo uvedl stěžovatele v omyl tím, že poskytla nabídku do vypsané neveřejné zakázky na prodej kombajnu, který měl splňovat kritéria Pravidel. Nadto společnost Agroservis poté, co byli stěžovatelé vyzváni Státním zemědělským intervenčním fondem k doložení písemného vyjádření od společnosti Agroservis, poskytl pan S. vyjádření, že společnost Agroservis stroj koupila jako skladový od výrobce a tento nebyl dosud registrován a stěžovatelka bude registrována jako první vlastník.
7. Ani všichni svědci se neshodli na výkladu Pravidel. Konkrétně svědek J. (jednatel a společník obchodní společnosti XX) uvedl, že za nové stroje považuje i stroje skladové. Svědek K. (pracovník Státního zemědělského intervenčního fondu) nevyloučil, že by bylo možné pořídit i předváděcí stroj, což by pak posuzovalo centrální pracoviště. Svědek K. navíc sdělil, že byl stěžovatel rozrušen poté, co se dozvěděl, že kombajn má být použitým strojem a ihned někomu volal (panu S.). Pravidla stran proplácení výdajů nejsou jasná a nedokáží je přesně vyložit a určit ani osoby v oboru znalé, natož stěžovatel jako lokální rodinný zemědělec, který pořizuje kombajn jednou za život a dotaci vyřizoval poprvé.
8. Není správná praxe, uvede-li soud v úvodu odůvodnění rozsudku výčet všech důkazů s tím, že je jimi skutkový děj prokázán. Zpravidla málokdy všechny důkazy prokazují celý skutek. Náležité odůvodnění vyžaduje, aby bylo konkrétně uvedeno, co kterým důkazem bylo zjištěno a proč v případě rozporů mezi jednotlivými důkazy soud uvěřil jen některým. Odůvodnění krajského soudu a vrchního soudu postrádá skutkové a následné právní vyhodnocení provedených důkazů, tj. co vyplývá z každého důkazu, které jednotlivě a ve svém souhrnu svědčí o naplnění úmyslu.
9. Stěžovatelka se dotačního řízení účastnila pouze administrativně, její podnikání v zemědělství je pouze na úrovni spolupráce s jejím manželem a tchánem (stěžovatelem), kterému důvěřovala a i nadále důvěřuje. Stěžovatelka technice nerozumí a pouze vyřizovala dotační titul svým jménem. I pokud by se o Pravidla a další podmínky zajímala dopodrobna, nemohla a ani neměla vědět, že kombajn Pravidlům neodpovídá. Sama stroj neviděla a pouze činila úkony nutné k vyřízení žádosti o dotaci. Pokud nejednal v úmyslu stěžovatel, pak stěžovatelka a maiori ad minus o to více nemohla jednat v úmyslu. Stěžovatelka také odmítá, že by byla tzv. bílým koněm. Pokud krajský soud vycházel z údajné rozpolcenosti výpovědi stěžovatelky, jde o nepřezkoumatelné, zmatené a vadné odůvodnění. Jestliže z tohoto hodnocení pak soud vycházel a usoudil na naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, jde rovněž o nepřezkoumatelný právní závěr založený na skutkových okolnostech, které tomuto závěru vůbec neodpovídají.
10. Kdyby obecné soudy hodnotily důkazy v jejich souvislosti, pak by zjistily logický průběh celé věci svědčící o nevině stěžovatelů. Skutečnosti jako žádný předchozí zápis v technickém průkazu, stáří stroje a doporučení prodejce svědčí o tom, že nevěděli, že mohou svým jednáním ohrozit nebo porušit zájem chráněný zákonem a ani to vědět nemohli, když nemohli vědět, že tato technika v Německu nepodléhá registraci. Skutečnost, že měl stroj najeté motohodiny, nemůže být jediným důkazem o naplnění zavinění ve formě úmyslu. V kontextu dalších skutečností tato vědomost o motohodinách zakládá nanejvýš nedbalost.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas osobami k tomu oprávněnými, splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Vlastní posouzení
12. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Jejich ochrana je jediným důvodem, který otevírá prostor pro zásah do rozhodovací činnosti těchto orgánů, což platí i pro případné přehodnocení jejich skutkových zjištění nebo právních závěrů. Ústavní soud není v postavení jejich další instance, a tudíž jeho zásah nelze odůvodnit toliko tím, že se orgány veřejné moci dopustily pochybení při aplikaci podústavního práva či jiné nesprávnosti.
13. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. O takový případ jde i v posuzované věci.
14. Po přezkoumání napadených rozhodnutí a vyžádaného spisu musí Ústavní soud v prvé řadě poukázat na to, že veškeré v ústavní stížnosti uplatněné námitky byly obecnými soudy stěžovateli vysvětleny a uspokojivě vypořádány. Stěžovatelé zakládají argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti na tom, že nebyla naplněna subjektivní stránka skutkových podstat dotčených trestných činů, neboť stěžovatelé nejednali úmyslně. Obecným soudům přitom vytýkají, že kladly příliš velký důraz na jejich znalost výše najetých motohodin na dotčeném stroji. Tato skutečnost je ale pro posouzení subjektivní stránky u obou stěžovatelů klíčová a způsobu, jakým danou skutečnost stěžovatelé zlehčují, nelze přisvědčit. V obecné rovině nelze souhlasit s tvrzením stěžovatelů, že nelze založit závěr o existence úmyslu toliko na jediné skutečnosti. Pokud taková skutečnost dotčený závěr prokazuje, nic nebrání tomu, aby byla existence úmyslu na jejím základě shledána. Tak tomu je i v právě posuzované věci. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že stěžovatelé o počtu najetých motohodin, který odpovídal třem plným sezónám provozu stroje, věděli a současně věděli o podmínce "novosti" movitého majetku pořizovaného prostřednictvím dotace, nevyvstávají o jejich úmyslu pochybnosti. S ohledem na to, že stěžovatelé i podle své obhajoby mohli spoléhat na nejasný výklad Pravidel, bylo by vhodné uvažovat spíše o úmyslu eventuálním, avšak tato úvaha nijak nemění závěr o jejich trestní odpovědnosti.
15. Samotné nejasnosti, na které stěžovatelé obsáhle poukazují v ústavní stížnosti, které mohly vyvstat při výkladu Pravidel, se přitom nemohou aplikovat na nyní posuzovanou věc. Stěžovatelé v námitkách uvedli, že část B, kapitola 8 a body 14 a 15 Pravidel obsahují nejasná ustanovení, podle nichž bylo možné poprvé v rámci dotace pořizovat i starší stroje, a to stroje skladové, přičemž nebylo vyloučeno ani pořízení strojů předváděcích, což ostatně potvrdili i svědci J. a K. Těmto tvrzením lze v obecné rovině přisvědčit a i obecné soudy je již potvrdily. Vrchní soud v napadeném rozhodnutí uvedl, že by měl pochopení pro obhajobu stěžovatelů, pokud by stroj měl najeto malé množství motohodin. Přestože Státní zemědělský intervenční fond ve vyjádření ze dne 18. 1. 2017 v této věci uvedl, že již uvedený bod 15 Pravidel umožňoval nákup skladových, avšak stále nových, strojů, bylo by při malém nájezdu motohodin snad možné, aby stěžovatelé byli skutečně přesvědčeni, že jde o stroj předváděcí. Avšak s ohledem na opravdu vysoký počet motohodin, který měl stroj od počátku najeto, o čemž stěžovatelé věděli, nemohlo být pochyb, že jde o stroj použitý. Stěžovatelé se ve svých námitkách odkazují na svědka S., odpovědnost za dotační řízení však měli oni sami. Pokud jde o námitku, že nikdy nemůže být kupován stroj s nulou najetých motohodin, protože stroj tohoto typu je třeba vždy potřeba vyzkoušet, s tímto lze bezesporu souhlasit. Stěžovatel však v této části argumentace pomíjí, že stroj měl najeto vysoký počet motohodin, který odpovídá třem plným sezónám činnosti stroje. Stěžovatelé jako zemědělci museli vědět, že takový stroj není ani nový, skladový ani předváděcí, ale zkrátka stroj použitý. Polemika stěžovatelů o významu slov nový, skladový, předváděcí a použitý stroj tak v této věci nenachází své místo.
16. K vyjádření svědka S., že společnost Agroservis stroj koupila jako skladový od výrobce a tento nebyl dosud registrován a stěžovatelka bude registrována jako první vlastník, který poskytl Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu, je třeba zopakovat, co uvedly již obecné soudy, že případná (trestní) odpovědnost pana S. nebyla předmětem tohoto řízení, avšak není vyloučena. Skutečnost, že stěžovatelka byla skutečně registrována jako první vlastník stroje, ovšem nevede ke změně posouzení viny stěžovatelů. Podmínka stanovená v Pravidlech, aby byl vlastník dle technického průkazu registrován na prvním místě (případně na druhém, pokud byl na prvním místě prodejce), byla pouze jednou z několika podmínek. Výslovný zákaz pořizování použitého movitého majetku prostřednictvím dotace byl od počátku jasně stanoven a opět je zde nutno odkázat na vysoký počet najetých motohodin - nikoli jejich zanedbatelné množství - které jasně ukazovalo na to, že šlo o stroj používaný. I pokud stroj tedy nebyl dříve registrován, neboť v Německu registraci nepodléhá, muselo být stěžovatelům jako podnikatelům v zemědělství jasné, že byl opakovaně a dlouhodobě používán.
17. Námitka stěžovatelů, že krajský soud nepřípustně v úvodu odůvodnění rozsudku shrnuje, že provedenými důkazy byl prokázán skutkový děj, je zjevně nesmyslná. Krajský soud následuje běžnou a desítky let zaužívanou formu odůvodnění trestních rozhodnutí, tato věta bývá běžně zahrnuta v úvodu odůvodnění (odsuzujících) trestních rozsudků. Následuje popis jednotlivých provedených důkazů, hodnocení těchto důkazů, právní kvalifikace a odůvodnění trestu. Takovéto logické struktury se držel i v tomto případě krajský soud, byť patrně s ohledem na rozsáhlost dokazování hodnotící úvahy uváděl již i u popisu jednotlivých důkazů, tyto dává do souvislosti s důkazy dalšími a obecně způsob hodnocení důkazů odpovídá požadavkům stanoveným trestním řádem i požadavkům ústavněprávním. Jak již bylo uvedeno výše, i zavinění stěžovatelů bylo krajským soudem dostatečně podrobně odůvodněno.
18. Ústavní soud tudíž zhodnotil, že obecné soudy rozhodly v souladu se zákonem, svá rozhodnutí řádně, logicky a věcně přiléhavě odůvodnily a napadenými rozhodnutími nedošlo k tvrzenému zásahu do základních práv stěžovatelů zaručených čl. 36 Listiny, ani do jiných ústavně zaručených základních práv či svobod.
19. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl o odmítnutí ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, a to podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. června 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu