ECLI:CZ:US:2021:1.US.787.21.1
sp. zn. I. ÚS 787/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. D., zastoupeného Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem, sídlem Čimelice 112, 398 04 Čimelice, proti postupu Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2021 ve věci vedené pod sp. zn. GI-3467-76/TČ-2020-842030 a postupu Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem při vyřizování stížnosti na postup Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení Ústí nad Labem ve věci vedené pod sp. zn. 1 KZN 742/2020, za účasti Generální inspekce bezpečnostních sborů a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností ze dne 25. 3. 2021 stěžovatel brojí proti shora označenému postupu Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2021 (dále také "policejní orgán") a postupu Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem (dále také "krajské státní zastupitelství" nebo "KSZ") při vyřizování stížnosti na postup tohoto policejního orgánu ze dne 25. 1. 2021 a domáhá se toho, aby Ústavní soud zakázal policejnímu orgánu a Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem pokračovat v porušování základních práv stěžovatele garantovaných čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 2, 3 a 4, 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatel jakožto příslušník Policie České republiky v ústavní stížnosti stručně řečeno namítá to, že policejní orgán při podání stěžovatelova vysvětlení podle §158 odst. 5, 6 trestního řádu postupoval nezákonně, když bránil poradám stěžovatele s advokátem v rámci podávání vysvětlení a vznášení námitek. Policejní orgán v průběhu úkonu vystupoval arogantně a nepravdivě do úředního záznamu uváděl, že advokát narušuje úkon tím, že radí stěžovateli, aby vznášel námitky či mu poskytoval pomoc. Stěžovatel proto bezprostředně po ukončení podání vysvětlení podal stížnost na postup policejního orgánu a podnět k výkonu dozoru k dozorujícímu Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem. Krajské státní zastupitelství však dle tvrzení stěžovatele jeho stížnost neprodleně nevyřídilo a zůstalo tak nečinné, a proto se stěžovatel obrátil na Ústavní soud.
3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení účelná, jelikož účastníkům jsou všechny podstatné skutečnosti známy.
4. Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
5. Ústavní soud připomíná, že řízení o ústavní stížnosti je ovládáno zásadou subsidiarity, vyplývající již z ustanovení čl. 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), podle něhož je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv pouze Ústavního soudu. Ústavní soud ve své judikatuře konstantně opakuje, že není součástí soustavy obecných soudů a ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Tato zásada výslovně plyne z ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
6. V zásadě je tedy nutné odmítnout premisu, že by právě Ústavní soud měl být oním "první" orgánem, který bude posuzovat přípustnost či přiměřenost tvrzeného zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, neboť v takovémto případě by byl Ústavní soud postaven do role, která mu v ústavním systému zjevně nepřísluší, a byl by narušen zmíněný princip subsidiarity ústavní stížnosti. Ústavní soud by totiž měl přezkoumávat akty orgánů veřejné moci zásadně teprve poté, co se ukáže, že ochrana proti jejich zásahům do sféry ústavně zaručených základních práv a svobod v rámci systému obvyklých procesních prostředků není možná či dostatečně účinná. Teprve poté je oprávněn zasáhnout, a to v případě napadených "konečných" rozhodnutí výhradně kasačním způsobem, eventuálně - v případě tzv. jiného zásahu - vyslovením zákazu v pokračování v porušování práva a svobody, a pokud to je možné, příkazem obnovit stav před porušením (srov. §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud však musí vždy respektovat daný systém prostředků ochrany práva, a nemůže proto "předbíhat" s poskytnutím ochrany před ostatními orgány veřejné moci, které jsou k tomu oprávněny. Tento zdrženlivý postoj je důležitý též proto, že - na rozdíl od ostatních orgánů veřejné moci, které jsou oprávněny kontrolovat zákonnost i soulad s podzákonnými právními předpisy - může Ústavní soud chránit stěžovatele jen v případě zjištěné protiústavnosti (viz čl. 83 Ústavy), a nikoliv při porušení jeho práv zaručených toliko na podústavní úrovni.
7. V nyní projednávaném případě stěžovatel brojí proti postupu policejního orgánu, proti kterému využil ochranu plynoucí z ustanovení §157a trestního řádu, který umožňuje požádat státního zástupce o přezkoumání postupu policejního orgánu ("ten, proti němuž se trestní řízení vede, a poškozený mají právo kdykoliv v průběhu přípravného řízení žádat státního zástupce, aby byly odstraněny průtahy v řízení nebo závady v postupu policejního orgánu"). Státní zástupce má pak po obdržení výše zmíněného podání povinnost prověřit postup policejního orgánu z hlediska, zda se ve věci nevyskytují závady, a osobu, která žádost o dozor podala, vždy vyrozumět přípisem o výsledku přezkoumání a o tom, jaká opatření byla učiněna k nápravě zjištěných nedostatků. Pokud by pak osoba dávající podnět dle ustanovení §157a, resp. §174 odst. 2 písm. b) trestního řádu nebyla se způsobem jeho vyřízení (resp. s prováděným dozorem) spokojena, může dále vyzvat bezprostředně vyšší státní zastupitelství k odstranění závad v postupu státního zástupce a žádat, aby vykonalo dohled nad postupem nejblíže nižšího státního zastupitelství. Dohled je podle §12 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (dále jen "zákon o státním zastupitelství") výkonem oprávnění směřujících k zajištění řídících a kontrolních vztahů mezi různými stupni státních zastupitelství a uvnitř jednotlivých státních zastupitelství. Podle ustanovení §12d zákona o státním zastupitelství je pak nejblíže vyšší státní zastupitelství oprávněno kromě vykonávání dohledu nad postupem nejblíže nižších státních zastupitelství dávat k jejich postupu písemné pokyny a nejblíže nižší státní zastupitelství je povinno se těmito písemnými pokyny řídit. Podrobněji jednotlivé pravomoci vyššího státního zastupitelství v rámci dohledu upravuje §1 odst. 2 jednacího řádu státního zastupitelství. Z toho vyplývá, že dohled umožňuje provádět náležitou kontrolu nad postupem státního zástupce vykonávajícího dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení a odpovídajícím způsobem reagovat na případné zjištěné nedostatky.
8. Z ústavní stížnosti se však toliko podává, že stěžovatel vyčerpal pouze žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu podle §157a trestního řádu s tvrzením, že státní zástupce krajského státního zastupitelství je při projednání této věci nečinný. Ústavní soud z vyžádaného vyjádření krajského státního zastupitelství ze dne 29. 10. 2021 (dále jen "vyjádření KSZ ze dne 29. 10. 2021") zjistil, že stěžovatelova žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu byla projednána bez zbytečných průtahů dne 29. 3. 2021 a zaslána do datové schránky právního zástupce stěžovatele (viz vyrozumění krajského státního zástupce č. j. 1 KZN 742/2020-31 ze dne 29. 3. 2021). Z výše citovaného vyjádření KSZ ze dne 29. 10. 2021 Ústavní soud mimochodem zjistil, že postup státního zástupce v předmětné věci byl rovněž přezkoumáván v rámci dohledových oprávnění Vrchním státním zastupitelstvím pod sp. zn. 1 VZN 1605/2021 a 9 SPR 63/2021. Vzhledem k tomu, že stěžovatel v ústavní stížnosti (ani jejím eventuálním doplnění) tyto skutečnosti, resp. využití této procesní možnosti nezmiňuje a žádné rozhodnutí, kterým by bylo rozhodnuto v rámci zmíněného dohledu ani nenapadá (kde důvodem může být i případné zhojení tvrzeného nezákonného postupu policejního orgánu v rámci dohledových oprávnění státních zastupitelství), je nutno jeho ústavní stížnost s ohledem na ustálenou judikaturu Ústavního soudu i výše řečené označit za nepřípustnou.
9. Ústavní soud nad rámec uvedeného upozorňuje, že u stížností proti činnosti orgánů činných v trestním řízení Ústavní soud zásadně nezasahuje do probíhajícího řízení, neboť většinu v něm učiněných pochybení je možné napravit v rámci trestního řízení. Ostatně jak vyplývá z předmětného vyjádření KSZ ze dne 29. 10. 2021 a údajů z informační databáze Ministerstva spravedlnosti https://infosoud.justice.cz je vůči stěžovateli v dané věci nadále vedeno trestní řízení u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 7 T 78/2021, přičemž hlavní líčení je nařízeno na 14. 1. 2022. Stěžovatel tak má při hlavním líčení nadále možnost vznášet a uplatňovat všechny námitky k tvrzenému nezákonnému postupu policejního orgánu v rámci přípravného řízení. Přitom platí, že ani samotným jednáním a rozhodnutím Okresního soudu v Mostě soudní řízení nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici prostředky podle trestního řádu. Teprve po vyčerpání těchto opravných prostředků, bude-li se stěžovatel i nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se proto stěžovateli otevřela cesta k podání věcně projednatelné ústavní stížnosti k Ústavnímu soudu.
10. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 14. prosince 2021
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj