ECLI:CZ:US:2021:1.US.813.21.1
sp. zn. I. ÚS 813/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Semtín 81, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 18 Co 306/2020-98 ze dne 27. 1. 2021 a výroku III rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 0 Nc 1509/2019 ze dne 25. 8. 2020, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, jako účastníků řízení, a dále a) V. H. a b) nezletilého A. H. (dříve B.), jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výrokem I nadepsaného rozsudku Okresní soud v Ústí nad Orlicí k návrhu matky na zahájení řízení o popření otcovství určil, že stěžovatel není otcem nezletilého vedlejšího účastníka b), syna vedlejší účastnice a), v jehož rodném listě byl zapsán na základě souhlasného prohlášení; dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), že stěžovatel jako procesně neúspěšný účastník řízení je podle §148 odst. 1 o. s. ř. povinen nahradit České republice náklady řízení ve výši 18 902 Kč a že vůči vedlejším účastníkům nemá Česká republika právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Posledně uvedený výrok napadl stěžovatel odvoláním, Krajský soud v Hradci Králové jej napadeným usnesením potvrdil (výrok I) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Omezuje se ovšem pouze na sdělení, že povinnost k náhradě nákladů na vypracování znaleckého posudku mu byla uložena v rozporu s §43 z. ř. s. a že jejich výše představuje jeho dvouměsíční mzdu.
3. Stěžovatel opírá své přesvědčení o nesprávnosti právního posouzení obecných soudů o ustanovení týkající se jiného zvláštního řízení (o svéprávnosti), které tak na jeho věc vůbec nedopadá a nemohlo být aplikováno. Vzhledem k absenci speciální úpravy aplikovaly obecné soudy standardním způsobem §148 odst. 1 o. s. ř. a vyšly z principu úspěchu ve věci, který je základním východiskem rozhodování o nákladech řízení v občanském soudním řízení a který se podpůrně uplatní i ve zvláštním řízení o popření otcovství. Ač může mít Ústavní soud pochopení, že uložení povinnosti zaplatit částku představující dvouměsíční příjem stěžovatele může být citelným zásahem do jeho majetkové sféry, stalo se tak v souladu se zákonnou úpravou a v postupu obecných soudů není patrný ani náznak svévole či jiného (natož ústavněprávně relevantního) pochybení.
4. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu