ECLI:CZ:US:2021:1.US.867.21.1
sp. zn. I. ÚS 867/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele doc. Dr. Ing. Ladislava Koutného, CSc., Ph.D., zastoupeného JUDr. Alešem Mendelem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 492/18, proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 3626/2019-130 ze dne 20. 1. 2021, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 40 Co 69/2019-101 ze dne 30. 5. 2019 a Okresního soudu v Přerově č. j. 28 EXE 1774/2017-79 ze dne 8. 1. 2019, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti a přednostní projednání věci, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Přerově, jako účastníků řízení, a dále Rostislava, Pavla a Zdeňky Výstřelových, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Soudní exekutor Exekutorského úřadu Kroměříž Mgr. David Chaloupka je Okresním soudem v Přerově (dále jen "exekuční soud") pověřen vedením exekuce na majetek stěžovatele k uspokojení pohledávek vedlejších účastníků, a to konkrétně prodejem nemovité věci (zemědělské stavby), kterou stěžovatel nabyl od (dnes již zaniklého) zemědělského družstva v době, kdy bylo v úpadku.
2. Vedlejší účastníci se odpůrčí žalobou domohli určení, že převod předmětné zemědělské stavby je vůči nim jako vůči věřitelům úpadce (zemědělského družstva) neúčinný - v podrobnostech viz usnesení sp. zn. I. ÚS 214/11 ze dne 6. 10. 2011, kterým byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta ústavní stížnost stěžovatele proti rozhodnutí o odpůrčí žalobě (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Exekuční titul je tak "složen" z rozhodnutí o odpůrčí žalobě (které nabylo právní moci až po skončení konkursního řízení) a seznamu přihlášených pohledávek vedlejších účastníků do konkursního řízení.
3. Napadeným usnesením zamítl exekuční soud návrh stěžovatele na zastavení exekuce. Jak plyne z podrobného odůvodnění, dospěl po provedeném dokazování k závěru, že nemá pochybnost o pasivní věcné legitimaci povinného stěžovatele ani o aktivní věcné legitimaci oprávněných vedlejších účastníků. Exekuční návrh současně splňoval podmínku, že se poškození věřitelé zhojí pouze z majetku, který třetí osoba od dlužníka nabyla, a pouze ve výši zůstatku svých pohledávek neuspokojeného v konkursu. Žádnou z námitek stěžovatele brojících proti vykonatelnosti exekučního titulu neshledal důvodnou. Rozhodnutí exekučního soudu potvrdil rovněž napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (dále takto označován). Stěžovatel nebyl úspěšný ani s dovoláním, které Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") odmítl jako nepřípustné.
4. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení práva na soudní ochranu a ochranu vlastnického práva ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podrobně rekapituluje dosavadní průběh řízení a opakuje námitky vznášené již před obecnými soudy (nedostatek jeho pasivní legitimace, rozpor vymáhaného plnění s dobrými mravy, nemožnost určení neúčinnosti právního úkonu ve smyslu §42a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy účinném znění).
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Obecné soudy se s námitkami stěžovatele, které předkládá nyní i Ústavnímu soudu, podrobně a přesvědčivě vypořádaly. Obsahem ústavní stížnosti staví stěžovatel Ústavní soud do role další přezkumné instance, která mu jako orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší. Ústavněprávně relevantní argumentací by mohlo být například tvrzené odnětí možnosti jednat před soudem, vyjádřit se k věci či výklad práva nacházející se v příkrém rozporu se skutkovými zjištěními apod. Nic podobného ovšem stěžovatel netvrdí; sděluje pouze Ústavnímu soudu, že nesouhlasí s právními závěry obecných soudů, a nesouhlasí s nimi proto, že vyznívají v jeho neprospěch. V tom ovšem jádro práva na soudní ochranu ani na ochranu vlastnictví netkví.
6. Ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků Ústavní soud odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný; o návrhu na odklad vykonatelnosti samostatně nerozhodoval, a to s ohledem na dobu uplynuvší mezi podáním ústavní stížnosti a jejím vyřízením - tento návrh pak sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu