ECLI:CZ:US:2021:1.US.894.21.1
sp. zn. I. ÚS 894/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele R. L., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Karviná, zastoupeného JUDr. Miroslavem Kříženeckým, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 To 117/2020 ze dne 17. prosince 2020 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 5 T 4/2015-1717 ze dne 31. srpna 2020, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "soud prvního stupně") usnesením sp. zn. 5 T 4/2015 ze dne 29. října 2019 zamítl návrh stěžovatele na obnovu řízení. Vrchní soud v Praze (dále jen "stížnostní soud") usnesením sp. zn. 2 To 4/2020 ze dne 23. ledna 2020 usnesení soudu prvního stupně zrušil, neboť návrh nebyl projednán ve veřejném zasedání. Soud prvního stupně poté ve veřejném zasedání rozhodl znovu a výše uvedený návrh stěžovatele na obnovu řízení zamítl. Stížnostní soud následně stížnost stěžovatele napadeným usnesením zamítl.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhuje zrušit napadená usnesení obecných soudů v přesvědčení, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
3. Podle stěžovatele se obecné soudy dostatečně nevypořádaly s jeho novou argumentací a nesprávně vyhodnotily důležitost výpovědí svědků, jež by mohly vést ke změně právního názoru. Takový postup považuje za projev libovůle v rozhodování a porušení práva na spravedlivý proces; napadená rozhodnutí jsou formalistická a odporují zásadě legitimního očekávání. Obecné soudy vyhodnotily nově navržená svědectví za hypotetická a zjevně sporná, za svědectví na objednávku - takové odůvodnění považuje stěžovatel za nepřesvědčivé. Podle stěžovatele rovněž existují pochybnosti o podjatosti soudce soudu prvního stupně, který ke svědkům přistupoval jako k recidivistům a nezohlednil ani dostatečně zvyky etnika stěžovatele.
4. Z podrobného odůvodnění usnesení soudu prvního stupně se podává, že věcí se zabývaly soudy opakovaně: o návrhu na obnovu řízení rozhodovaly jak soud prvního stupně (zamítavé usnesení č. j. 5 T 4/2015-1345 ze dne 27. února 2018) a stížnostní soud (usnesení sp. zn. 2 To 27/2018 ze dne 24. dubna 2018), tak i Ústavní soud (usnesení sp. zn. III. ÚS 2336/18 ze dne 7. srpna 2018). Ústavní soud se zabýval rovněž i předchozí ústavní stížností proti usnesení Nejvyššího soudu (č. j. 7 Tdo 782/2017-45 ze dne 26. července 2017) ve věci samé (viz odmítavé usnesení sp. zn. I. ÚS 3188/17 ze dne 28. listopadu 2017). Z rozhodnutí je dále patrné, že stěžovatel byl uznán vinným za znásilnění spoluvězně a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Dodatečná svědectví dalších spoluvězňů (formou konfrontačního výslechu s poškozeným za přítomnosti psychologa, který měl posoudit věrohodnost výpovědí) měla prokázat, že pohlavní styk stěžovatele a poškozeného byl oboustranně dobrovolný. I s ohledem na způsob, jak měly být nové důkazy objeveny, považuje je soud prvního stupně za nadbytečné, účelové, duplicitní a irelevantní (odst. 53 usnesení), neboť již v řízení ve věci samé měl dostatek podkladů pro rozhodnutí a nově navržené důkazy nebyly způsobilé zpochybnit správnost důkazů původních.
5. Právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) zajišťuje každému, že v jeho věci bude rozhodovat nestranný a nezávislý soud podle předem stanovených pravidel a účastník může využít všechny procesní nástroje, které mu zákon přiznává. Ani právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) nezaručuje a zaručit nemůže, že řízení bude zakončeno rozhodnutím odpovídajícím požadavkům účastníka. Z napadených usnesení je patrné, že soudy se zabývaly návrhem stěžovatele důkladně. Je plně v kompetenci obecného soudu posoudit, jsou-li v návrhu na obnovu řízení uplatněny skutečnosti nové, způsobilé zvrátit původní závěry, či skutečnosti bezpředmětné.
6. Žádná v ústavní stížnosti uvedená námitka nesvědčí o tvrzenému zásahu do zaručených práv stěžovatele. Obecné soudy postupovaly v souladu s trestním řádem, pečlivě přezkoumaly návrh a srozumitelně vysvětlily, proč mu nevyhověly; jejich postup není projevem libovůle, ale splňuje zákonem stanovené požadavky. Soudy vysvětlily účel řízení o návrhu na obnovu řízení a srozumitelně uvedly, pro jaké důvody zamítly návrh i stížnost. Nespokojenost stěžovatele s rozhodnutími obecných soudů nezakládá důvodnost ústavní stížnosti, a Ústavní soud ji proto považuje jen za polemiku nezpůsobilou zasáhnout tvrzená práva stěžovatele.
7. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. června 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu