ECLI:CZ:US:2021:2.US.1038.21.1
sp. zn. II. ÚS 1038/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatelky Diany Sedláčkové, zastoupené Mgr. Milanem Šikolou, advokátem, se sídlem Brno, Metodějova 450/7, proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 18. února 2021, č. j. 90 C 57/2019-131, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Okresního soudu v Semilech, kterým soud toliko částečně vyhověl (co do částky 356,70 Kč s příslušenstvím) její žalobě na zaplacení částky 2 858 Kč. Stěžovatelka se domnívá, že bylo napadenými rozhodnutími zasaženo jejího práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), jakož i práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny.
2. Předmětem řízení byla žaloba stěžovatelky jako vlastnice bytové jednotky na zaplacení částky 2 858,21 Kč s vyčísleným úrokem z prodlení, kterou stěžovatelka dle své žaloby osobě zajištující správu domu (tj. žalovanému) uhradila z titulu příspěvku na správu domu ve skutečnosti bez právního důvodu. Soud stěžovatelce toliko částečně vyhověl (co do částky 356,70 Kč s příslušenstvím) její žalobě na zaplacení částky 2858 Kč, ve výroku II. žalobu ve zbylé části zamítnul (co do částky 2 501,51 Kč) a výrokem III. zavázal žalobkyni k povinnosti nahradit žalované náklady řízení ve výši 13 334,20 Kč.
3. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti považuje napadené rozhodnutí soudu za nesprávné, a to zejména v té části, ve které byla žaloba zamítnuta co do částky 1 910 Kč, a má za to, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv. Soudu vytýká zejména porušení norem civilního práva a setrvala na tom, že nebylo důvodu příspěvek hradit. Soud podle ní rovněž přehlédl skutečnosti plynoucí z výpovědi svědků, které svědčily ve prospěch argumentace stěžovatelky. Z uvedených důvodů navrhla rozhodnutí zrušit.
4. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustný další opravný prostředek (§202 odst. 2 o. s. ř.). Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.
5. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
6. V první řadě je nutno konstatovat, že ústavní stížnost zjevně směřuje proti rozhodnutí ve výši částky, kterou je z hlediska judikatury Ústavního soudu nutno označit za bagatelní. Podle nálezu tohoto soudu sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89) právní hranice bagatelnosti (jak směrem nahoru, tak pod hranici stanovenou zákonodárcem) nemusí být určující také s ohledem na kvalitativní stránku věci, tedy pokud se věc z hlediska ústavnosti jeví natolik významná, že určitým způsobem "přesahuje" kauzu samotnou, je možné - za splnění v nálezu uvedených judikatorních výjimek - připustit bagatelní věc k meritornímu přezkumu před Ústavním soudem.
7. V navazující judikatuře Ústavního soudu bylo posléze akcentováno, aby stěžovatelé důvod přijatelnosti bagatelní ústavní stížnosti k věcnému (meritornímu) přezkumu řádně vyjevili v obsahu svého návrhu, resp. ústavní stížnosti (viz nález Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3502/20). Jde-li v ústavní stížnosti o věc s tzv. bagatelní částkou, zakládá to bez dalšího důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji naopak co do ústavní roviny významnou činí [viz již výše citovaný nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]. Je především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes tzv. bagatelnost částky vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu. Jelikož tak stěžovatelka v nyní projednávané věci neučinila, Ústavnímu soudu nezbylo než stížnost odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost.
8. S ohledem na shora uvedené tak Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky garantovaných čl. 11 Listiny či čl. 36 odst. 1 Listiny.
9. Ústavní soud odmítl ústavní stížnost směřující proti napadenému rozhodnutí podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu