ECLI:CZ:US:2021:2.US.1215.21.1
sp. zn. II. ÚS 1215/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. K., zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem se sídlem tř. Kpt. Jaroše 3, Brno, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 2. 2021 č. j. 20 C 53/2020-101, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost, v níž tvrdil, že rozhodnutím obecných soudů bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V ústavní stížnosti navrhoval, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil shora označené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2.
2. Z ústavní stížnosti, napadeného usnesení, jakož i z vyžádaného spisového materiálu se podává, že stěžovatel brojí proti rozhodnutí soudu o nepřipuštění změny žaloby. Obvodní soud pro Prahu 2 napadeným usnesením nepřipustil změnu žaloby ze dne 12. 7. 2020. Své rozhodnutí neodůvodnil. Je přitom zapotřebí uvést, že změnu žaloby stěžovatel navrhoval v řízení o zaplacení částky 95 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Samotná změna žaloby ve své podstatě představovala rozšíření již uplatněného nároku o úroky z prodlení. O žalobě stěžovatele rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 10. 2. 2021 č. j. 20 C 53/2020-102 tak, že žalobu na zaplacení 95 000 Kč zamítl. Ačkoliv soud dovodil splnění všech tří podmínek pro vznik odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu, stěžovateli se nepodařilo prokázat dopad trestního stíhání trvajícího osm měsíců pro přečin krádeže do jeho profesní, majetkové ani osobnostní sféry. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 7. 2021 č. j. 29 Co 177/2021-127, k odvolání stěžovatele potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyslovuje nesouhlas s postupem Obvodního soudu pro Prahu 2 a vytýká mu, že usnesení o změně žaloby, které nijak neodůvodnil, nevydal dříve v průběhu řízení. Svou argumentaci opírá o judikaturu Ústavního soudu, zejména nález sp. zn. IV. ÚS 1324/14 ze dne 21. 8. 2014 či nález ze dne 27. 5. 2014 č. j. IV. ÚS 2403/13 aj. Tvrdí, že neodůvodnění usnesení soudu o nepřipuštění změny žaloby zakládá jeho nepřezkoumatelnost.
4. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Citované ustanovení dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.
5. Článek 36 odst. 1 Listiny nezaručuje jednotlivci právo na úspěch ve věci či na výrok soudu podle vlastních představ; zaručuje mu nestranné a nezávislé posouzení věci, rovné postavení vůči ostatním účastníkům řízení, možnost jednat před soudem a vyjádřit se k věci. Současně je třeba neztrácet ze zřetele, že spravedlivost řízení (ve smyslu jeho férového vedení) se posuzuje jako celek a ne každé pochybení soudu je s to odůvodnit zásah Ústavního soudu pro porušení základních práv stěžovatele.
6. V nyní posuzovaném případě je zapotřebí zohlednit dopad napadeného rozhodnutí soudu o nepřipuštění změny žaloby na celé řízení, potažmo na rozhodnutí ve věci samé - o nároku stěžovatele na zaplacení částky 95 000 Kč z titulu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Jestliže stěžovatel neměl ve věci úspěch, nelze na dílčí procesní vadu v podobě neodůvodněného rozhodnutí o změně žaloby, spočívající v jejím "pouhém" rozšíření o zákonné úroky z prodlení, nahlížet jako na podstatné pochybení soudu ve smyslu porušení práva na spravedlivý proces. Jakkoliv uvedené nelze zcela ignorovat, je zapotřebí ve světle výše uvedené doktríny uzavřít, že se nejedná o takovou vadu, která by měla podstatný vliv na výsledek řízení samotného. Uvedené závěry Ústavní soud činí s vědomím svých závěrů učiněných v řadě nálezů, v nichž byl kladen důraz na povinnost soudů odůvodnit rozhodnutí o změně žaloby.
7. Ústavní soud na základě uvedeného uzavírá, že na ústavní rovině zásah do práv stěžovatele Ústavní soud neshledal. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. října 2021
Ludvík David, v. r.
předseda senátu