ECLI:CZ:US:2021:2.US.1265.21.1
sp. zn. II. ÚS 1265/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Česká republika - Státní pozemkový úřad, Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2021 č. j. 24 C 282/2020-80, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zaručené článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví zaručené čl. 11 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka žalovala vedlejší účastnici, společnost PneuMAX s. r. o., "v likvidaci" o zaplacení částky 5 164 Kč s příslušenstvím, přičemž její žaloba byla zamítnuta.
3. Porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje stěžovatelka zejména v tom, že se okresní soud při své rozhodovací činnosti nevypořádal se všemi argumenty a důvody, které uvedla v průběhu řízení. Stěžovatelka poukazuje na to, že je přesvědčena o tom, že jej pozemek je protiprávně zatížen stavbou či zbytky stavby, které mají charakter stavební suti ve vlastnictví vedlejší účastnice, a stěžovatelka tak má nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Okresní soud podle stěžovatelky nerespektoval judikatorní závěry v obdobných věcech, a to zejména nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3698/15 ze dne 29. 11. 2016, který uvádí, že mezi všeobecně uznávané způsoby nabytí vlastnického práva se tradičně řadí i separace.
4. Ústavní soud přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými a zastoupenými advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní stížnost splňuje i další zákonem stanovené formální náležitosti, včetně vyčerpání všech dostupných procesních prostředků, neboť s ohledem na bagatelnost žalované částky není přípustné ani odvolání, ani dovolání.
5. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
6. Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že napadené rozhodnutí je dostatečně konkrétně odůvodněno a nejsou z něho patrny rysy soudní svévole. Pouze v takovém případě by byl Ústavní soud oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasáhnout.
7. Pro posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti navíc přistupuje ještě jeden aspekt. S ohledem na výši žalované částky, okolnosti případu i majetkové poměry stěžovatelky je zřejmé, že se jedná o věc bagatelní, která zpravidla pro nikoliv zcela zásadní faktické (kvantitativní) dopady na osobu stěžovatele, resp. na jeho majetkové poměry, ústavněprávní roviny nedosahuje; výjimkou jsou případy, kdy s ohledem na konkrétní okolnosti (jako je např. majetková situace dotčeného subjektu nebo kumulativní působení dalších obdobných případů) bude možno usoudit jinak, event. dopustí-li se orgány veřejné moci natolik zásadních pochybení, že v jejich důsledku nastává kolize se samotnou esencí určitého ústavně zaručeného základního práva nebo svobody, zpravidla pak práva na spravedlivý proces (tj. s procesními principy, jež jsou pro vedení řízení stěžejními), ledaže by věc vykazovala "přesah" individuálního zájmu [viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 8. 2004 sp. zn. III. ÚS 405/04 (U 43/34 SbNU 421), ze dne 13. 10. 2011 sp. zn. III. ÚS 1975/11 a ze dne 13. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 1367/13 (dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
8. Vzhledem k tomu se Ústavní soud zaměřil na otázku, zda lze z obsahu ústavní stížnosti vyvodit, že by mohla dosáhnout ústavněprávní kvality, nic takového však nezjistil. Ani odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3698/15 ze dne 29. 11. 2016 není případný, neboť v této věci Ústavní soud zejména posuzoval otázku pasivní věcné legitimace vlastníka odpadu a možnost převést vlastnické právo k odpadu, což s věcí stěžovatelky substantivně nesouvisí.
9. Ústavní stížnost je z důvodů výše uvedených zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2021
Ludvík David, v. r.
předseda senátu