ECLI:CZ:US:2021:2.US.1350.21.1
sp. zn. II. ÚS 1350/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. S., právně zastoupeného Mgr. Jiřím Maškem, advokátem se sídlem Lochotínská 1108/18, Plzeň, proti usnesení Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ze dne 21. 12. 2020 č. j. 2 ZT 259/2020-33, usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství Plzeň, Služby kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení obecné kriminality Plzeň, ze dne 13. 11. 2020 č. j. KRPP-125106-41/TČ-2020-030572 a vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 20. 4. 2021 č. j. 3 KZT 21/2021-26, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s tím, že jimi mělo dojít k porušení jeho práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že usnesením Policie České republiky bylo zahájeno podle §160 odst. 1 tr. řádu ze spáchání zločinu loupeže a přečinu porušování osobní svobody, když trestnou činnost stěžovatele policejní orgán v tomto rozhodnutí podrobně popsal. Proti usnesení policejního orgánu stěžovatel brojil stížností, kterou jako nedůvodnou Okresní státní zastupitelství Plzeň-město napadeným usnesením zamítlo.
3. Ústavní stížností vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 502/21 se stěžovatel domáhal zrušení obou rozhodnutí. Usnesením ze dne 2. 3. 2021 byla jeho ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustná, neboť nevyčerpal všechny prostředky k ochraně práva, v daném případě nepožádal nadřízené státní zastupitelství o výkon dohledu dle §12c a násl. zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů.
4. Dne 22. 3. 2021 podal stěžovatel podnět k výkonu dohledu nad postupem Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ve věci vedené pod sp. zn. 2 ZT 259/2020, a to ke Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni. Krajské státní zastupitelství v Plzni však neshledalo v postupu nižšího státního zastupitelství potažmo policejního orgánu žádné pochybení, jak vyplývá z vyrozumění o vykonaném dohledu nad postupem Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ve věci vedené pod sp. zn. 2 ZT 259/2020 ze dne 20. 4. 2021 č. j. 3 KZT 21/2021-26.
5. Stěžovatel spatřuje zásah do jeho ústavně chráněného práva na spravedlivý proces mj. ve způsobu, jakým orgány činné v trestním řízení přistoupily ke shromážděným důkazům a k jejich posouzení. Policejní orgán prý rezignoval na svoji povinnost ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu objasňovat okolnosti svědčící ve prospěch stěžovatele. Shromážděné důkazy pak hodnotil nesprávně, tendenčně, výlučně k tíži stěžovatele a jeho závěry neměly oporu v trestním spisu. Podle stěžovatele policejní orgán nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který by byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, když tento zjistil vágně a v rámci odůvodnění usnesení se uchýlil toliko k opisování jednotlivých důkazních prostředků, aniž by důkazy z nich plynoucí jakkoliv relevantně hodnotil. Stěžovatel je přesvědčen, že v tomto případě je namístě mimořádný zásah Ústavního soudu, neboť z obou napadaných usnesení se nepodává žádný výklad rozhodovacích důvodů orgánů činných v trestním řízení a nejsou v nich obsaženy žádné úvahy policejního orgánu či okresního státního zastupitelství o subjektivní stránce trestného činu, aby z nich bylo možno usuzovat na úmysl stěžovatele a vymezení subjektivní stránky trestného činu.
6. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17), všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
8. K posuzované věci Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci Ústavním soudem a související zásadu zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Zmíněné zásady se specificky projevují též při posuzování ústavních stížností brojících proti rozhodnutím a zásahům orgánů veřejné moci učiněným v průběhu přípravného řízení trestního. Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení v trestním procesu je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud je povolán korigovat pouze takové excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Přípravné řízení trestní prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je tak v přípravném řízení třeba považovat za v zásadě nepřípustnou a možnost jejího uplatnění vykládat restriktivně. Jeho kasační intervence je namístě pouze ve výjimečných případech, kdy s ústavní stížností napadeným rozhodnutím je spojen nepřijatelný zásah do základních práv a svobod stěžovatele.
9. Takový zásah však Ústavní soud v daném případě neshledal. Stěžovatelem napadená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení jsou dostatečným způsobem odůvodněna, přičemž jeho námitky směřují zejména proti skutkovým zjištěním, která však Ústavní soud nepřezkoumává.
10. Protože Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení základních práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. O návrhu na náhradu nákladů zastoupení stěžovatele dle §83 zákona o Ústavním soudu tento soud samostatně nerozhodoval, neboť ústavní stížnost byla odmítnuta (§83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. června 2021
Ludvík David, v. r.
předseda senátu