ECLI:CZ:US:2021:2.US.1375.21.1
sp. zn. II. ÚS 1375/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatelky Rony Oil s.r.o., se sídlem Bratislavská 1527/15, Praha 10 - Hostivař, zastoupené Mgr. Janem Švárou, advokátem, se sídlem Duškova 164/45, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. března 2021, č. j. 30 Cdo 2699/2020-220 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2019, č. j. 62 Co 264/2019-116, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a argumentace v ústavní stížnosti
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 24. 5. 2021, navrhuje stěžovatelka zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejího základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatelka se před obecnými soudy domáhala, aby jí vedlejší účastník Ministerstvo financí zaplatilo částku ve výši 722 196,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky ve výši 722 196,46 Kč za dobu od 23. 9. 2015 do zaplacení, a uložil žalovanému zaplatit stěžovatelce náklady řízení ve výši 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to z titulu odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Ten měl představovat postup celní správy, která nezabránila přečerpání minerálního oleje stěžovatelce. Ke vzniku škody (propadnutí minerálního oleje ve prospěch žalovaného ve finanční hodnotě žalobou požadované) dle stěžovatelky došlo v důsledku nečinnosti žalovaného. Výsledkem této nečinnosti bylo umožnění stočení minerálního oleje do nádrží stěžovatelky, který nesplňoval kvalitativní parametry "motorové nafty" a byl tak posléze z tohoto důvodu orgány žalovaného stěžovatelce zabaven s tím, že právě stočení závadné motorové nafty do nádrží stěžovatelky orgánům žalovaného umožnilo předmětný minerální olej nejdříve zabavit a posléze zkonfiskovat. Pokud by orgány žalovaného zasáhly včas, ke stočení závadného minerálního oleje do nádrží stěžovatelky by nedošlo a jí by tak ani nevznikla škoda, neb by neexistoval důvod k tomu, aby byl stěžovatelce minerální olej zabaven.
3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 byla žaloba zamítnuta pro neprokázání příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a požadovanou částkou, proto soud neshledal nárok uplatněný žalobou důvodným z titulu nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Podle obvodního soudu nebylo zjištěno ani prokázáno, že by se orgány žalovaného dopustily nesprávného úředního postupu ve smyslu §13 citovaného zákona, zakládajícího objektivní odpovědnost státu za škodu v příčinné souvislosti s takovým nesprávným úředním postupem vzniklou. Rovněž nebylo zjištěno, že by orgány žalovaného porušily pravidla předepsaná právními normami pro jejich počínání při jejich činnosti. Obvodní soud dále konstatoval, že nemá za prokázanou ani příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou a tvrzeným nesprávným úředním postupem s tím, že z žádného soudem provedeného důkazu nelze učinit jednoznačné zjištění, že orgány žalovaného předem věděly, že dojde k dodávce závadného minerálního oleje v předmětný den právě stěžovatelce, a i v případě, že by tomu tak bylo, nelze skutečnost, že orgány žalovaného nezabránily přečerpání minerálního oleje stěžovatelce podřadit pod nesprávný úřední postup, jak je má na mysli ustanovení §13 zákona o odpovědnosti státu.
4. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") vydal posléze ke stěžovatelčině odvolání v záhlaví uvedený rozsudek, kterým odvoláním napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 potvrdil a uložil stěžovatelce zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč. V rámci odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že ČOI a celní správa vyvíjela ve vztahu k správnímu řízení stran šetření o spotřební dani činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu způsobem, při kterém nebo v důsledku něhož nedošlo k žádnému porušení pravidel předepsaných právními normami pro jeho počínání nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu s tím, že stěžovatelka žádné konkrétní tvrzení v tomto směru ani nevznesla. Konstatoval, že stěžovatelka zde nemístně přenáší subjektivní odpovědnost za nezdařenou obchodní transakci na stát, přičemž tak zjevně činí z důvodu, že nemůže být reálně úspěšnou s uspokojením svého nároku z občanskoprávního i trestněprávního hlediska pro nedobytnost své pohledávky.
5. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019, pod č. j. 62 Co 264/2019-116, podala stěžovatelka prostřednictvím svého právního zástupce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl. Konstatoval mimo jiné to, že otázka, "zda obecně lze nečinnost orgánů žalovaného, v důsledku které dojde k nepříznivému následku (vzniku škody), kvalifikovat jako nesprávný úřední postup s tím, že jde o případ vzniku škody, který byl vyvolán jinou činností státního orgánu (v tomto konkrétním případě spíše nečinností) než je činnost rozhodovací", přípustnost dovolání dle §237 o.s.ř. nezakládá.
6. Stěžovatelka brojí proti rozhodnutím obecných soudů ústavní stížností. Dovolacímu soudu vytýká, že ani tento soud v rámci svého rozhodování nereflektoval skutečnost, že podstatou jeho nároku je požadavek na náhradu škody, k jejímuž vzniku došlo proto, že příslušný celní orgán žalovaného (ač věděl, že dodavatel stěžovatelce zaváží vadnou, nekvalitní motorovou naftu), předmětnou cisternu nezadržel, ale svévolně dodavateli ponechal možnost nekvalitní motorovou naftu stočit do nádrží stěžovatelky. Už od momentu doručení po celou dobu řízení namítaného e-mailu pracovnici ČOI musel mít celní úřad jako orgán žalovaného informace o závadnosti předmětného minerálního oleje převáženého dodavatelem. Pokud by orgány žalovaného zasáhly včas a ke stočení závadného minerálního oleje do nádrží stěžovatelky by nedošlo, stěžovatelce by nevznikla škoda, protože v takovém případě by stěžovatelka dodavateli nezaplatila částku ve výši požadované jistiny (při vědomí, že v cisterně dovezený minerální olej není motorovou naftou). Základ žalobního nároku stěžovatelky vychází z nekonání orgánů žalovaného v době před stočením minerálního oleje do nádrží stěžovatelky, nikoliv až v době poté, přičemž tuto skutečnost soustava obecných soudů opomněla. Podané dovolání mělo být projednáno meritorně. Soudy nižších stupňů při svém rozhodování a zjišťování skutkového stavu věci postupovaly v rozporu s ustanovením §132 o.s.ř., neb přehlížely skutečnosti předkládané stěžovatelkou a důkazy tato tvrzení prokazující. Soudy měly rozhodnout tak, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé, jelikož tak neučinily, porušily ve svém důsledku právo stěžovatelky na spravedlivý proces. Proto stěžovatelka navrhuje napadená rozhodnutí zrušit.
II. Hodnocení Ústavního soudu
7. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou formálních náležitostí ústavní stížnosti. Stěžovatelka podala návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem včas, byla účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, vyčerpala všechny dostupné prostředky ochrany práva a ústavní stížnost byla sepsána advokátem. Stížnost je bezvadná a jsou splněny všechny procesní předpoklady vyplývající ze zákona o Ústavním soudu.
8. Ústavní soud dospěl k závěru, že byť ústavní stížnost splňuje všechny formální požadavky, jedná se o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
9. Podle tohoto ustanovení senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
10. Stěžovatelka nesplnila podmínky pro uplatněním nároku event. nesprávného úředního postupu, a to zejména tvrzenou škodu a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Majetek stěžovatelky utrpěl ztrátu ve výši 722 196,46 Kč z důvodu, že stěžovatelka nakoupila za takovou uvedenou kupní cenu od dodavatele zboží nesplňující požadavek jeho kvality a posléze minerální olej skladovala na čerpací stanici pohonných hmot v rozporu se zákonem, tzn. bez dokladu uvedeného v §5 zákona o spotřebních daních. V důsledku této příčiny přikročil orgán celní správy k uložení sankce propadnutí minerálního oleje (ve stěžovatelkou požadované hodnotě náhrady, pokud tedy stěžovatelka měla za to, že je rozhodnutí nezákonné, mohla proti němu brojit před obecnými soudy zde).
11. Z hlediska tvrzené újmy Ústavnímu soudu nezbývá než konstatovat, že se zcela ztotožnil s posouzením ze strany obecných soudů. Jestliže stěžovatelka požaduje po Ústavním soudu opětovné hodnocení důkazů, tato úloha tomuto soudu nepřísluší. Ústavní soud konstatuje, že v nyní posuzované věci byl postup obecných soudů řádně odůvodněn a jejich rozhodnutí odpovídají zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci soudů, tak jak je rozvedena v jejich napadených usneseních, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jejich úvahy se nejeví být nepřiměřenými. Soudy rozhodovaly v souladu s ustanoveními Listiny i Úmluvy, jejich rozhodnutí nelze označit jako svévolná, neboť jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky. Stěžovatelce se nepodařilo zpochybnit základní důvod, na kterém napadená rozhodnutí obecních soudů stojí.
12. Ústavní soud závěrem shrnuje, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručených majetkových práv stěžovatelky. Rovněž nedošlo k porušení stěžovatelčina práva na spravedlivý proces.
13. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. června 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu