ECLI:CZ:US:2021:2.US.1391.21.1
sp. zn. II. ÚS 1391/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky ROBSTAV, k. s., se sídlem Mezi vodami 205/29, Praha 4, zastoupené Mgr. Filipem Toulem, advokátem se sídlem Otakarova 1427/41, České Budějovice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021 č. j. 1 As 19/2021-29 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2020 č. j. 31 Af 88/2019- 5, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnického práva zaručené čl. 11 Listiny.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, stěžovatel podal návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, Ředitelství silnic a dálnic ČR, učiněných při zadávání veřejné zakázky "I/6 Bochov - směr Praha" v otevřeném řízení. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže řízení zastavil, neboť návrhu nepředcházely včas podané námitky. Rozklad stěžovatele byl předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zamítnut, jakož i stěžovatelova správní žaloba Krajským soudem v Brně a kasační stížnost Nejvyšším správním soudem (viz v záhlaví uvedené rozsudky).
3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy.
4. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že se obecné soudy nevypořádaly s její argumentací, že dne 11. 5. 2018 nebyla přítomna ve své provozovně, a tudíž jí nebyla zásilka doručena, a že závěry obecných soudů odporují právní jistotě účastníků řízení. Dále uvádí, že Nejvyšší správní soud si argumentaci stěžovatelky ve vztahu k datovým zprávám vyložil nesprávně.
5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
7. Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není.
8. Ze samotné argumentace stěžovatelky v ústavní stížnosti se podává, že stěžovatelka pokračuje v polemice se skutkovými hodnoceními a právními závěry obecných soudů, kterou vedla již v předchozím řízení. Nejvyšší správní soud stěžovatelce již vysvětlil, z jakého důvodu je za datum doručení, od něhož se měla počítat patnáctidenní lhůta pro podání námitek, třeba považovat den 11. 5. 2018. Vypořádal se též s argumentací vztahující se k datovým schránkám. Ústavní soud závěry obecných soudů shledává udržitelnými; na ústavní rovině žádné vady neshledal, stěžovatelka ostatně ani žádnou ústavněprávní argumentaci neuvádí.
9. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že namítaná základní práva stěžovatelky napadenými rozhodnutími porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. července 2021
Ludvík David, v. r.,
předseda senátu