ECLI:CZ:US:2021:2.US.1483.21.1
sp. zn. II. ÚS 1483/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. S., zastoupeného Mgr. Radimem Struminským, advokátem, se sídlem v Havířově, Elišky Krásnohorské 1305, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2021 č. j. 7 Tdo 182/2021-729 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. května 2020 sp. zn. 3 To 586/2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora citovaných rozhodnutí, jelikož se domnívá, že jimi byla porušena jeho základní práva, zarušená v čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 90 Ústavy.
2. V listopadu 2016 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro skutek právně kvalifikovaný jako přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Skutek byl v usnesení popsán tak, ze dne 5. 6. 2015 před Okresním soudem v Bruntále v trestní věci obžalovaného J. H. vedené pod sp. zn. 3 T 185/2014 vypověděl jako znalec závěry znaleckého posudku č. 1137-09/2015, na tento se odvolával, přičemž znalecký posudek byl vyhodnocen odvolacím soudem jako nejasný a neúplný, načež revizní znalecký posudek VUT v Brně zjistil, že nevycházel z veškerých podkladů a že je rozpor mezi stranou 20 a 26 znaleckého posudku. Následně byl po provedeném hlavním líčení rozsudkem Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 4 T 13/2017 ze dne 13. 11. 2017 uznán vinným ze spáchání přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvou roků. Dále mu byl podle §73 odst. 1,3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti soudního znalce v oboru doprava na dobu dvou roků.
3. Z podnětu stěžovatelova odvolání Krajský soud v Ostravě usnesením č. j. 3 To 21/2018-459 ze dne 14. 3. 2018 zmíněný rozsudek Okresního soudu v Bruntále zrušil v celém rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně. Následně byl stěžovatel Okresním soudem v Bruntále znovu odsouzen - stalo se tak rozsudkem ze dne 23. 10. 2018 č. j. 4 T 13/2017-501 ze dne 23. 10. 2018. Došlo ke změně právní kvalifikace na přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
4. Proti druhému odsuzujícímu rozsudku okresního soudu stěžovatel opět podal odvolání a odvolání v jeho neprospěch podal také státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Bruntále. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem č. j. 3 To 586/2018-591 ze dne 28. 2. 2019 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu zrušil v plném rozsahu rozsudek Okresního soudu v Bruntále a sám rozhodl tak, že stěžovatele podle §226 písm b) tr. řádu zprostil obžaloby.
5. Proti zprošťujícímu rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal dovolání Nejvyšší státní zástupce a z jeho podnětu Nejvyšší soud usnesením č. j. 7 Tdo 934/2019-626 ze dne 14. 8. 2019 podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě a další rozhodnutí obsahově navazující a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle Nejvyššího soudu měl stěžovatel vypracovat neúplný znalecký posudek na žádost obžalovaného J. H. a posléze u hlavního líčení dne 5. 6. 2015 jeho závěry interpretovat. Měl specifikovat, že cyklistka narazila do osobního vozidla a nikoli naopak a možnosti odvrácení střetu shledal pouze na straně cyklistky. Nejvyšší soud uvedl, že stěžovatel měl nahlédnout do trestního spisu, aby vyloučil, že tento neobsahuje další podstatné údaje a že poté vycházel pouze z podkladů předložených obhájcem J. H., a z vyjádření účastníků dopravní nehody. Tím naplnil jak subjektivní, tak i objektivní stránku trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku.
6. Následně Krajský soud v Ostravě - vázán již právním názorem dovolacího soudu svým rozsudkem sp. zn. 3 To 586/2018 ze dne 26. 5. 2020 zrušil rozsudek Okresního soudu v Bruntále a nově stěžovatele uznal vinným přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, jelikož jako znalec podal neúplný znalecký posudek a před soudem zamlčel okolnost, která měla podstatný význam pro rozhodnutí. Za to byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců se zkušební dobou jednoho roku a tří měsíců a rovněž k trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu výkonu činnosti soudního znalce v oboru doprava na dobu v trvání dvou roků.
7. Stěžovatelovo dovolání pak bylo usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 182/2021 ze dne 17. 3. 2021 odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
8. Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti nesouhlasí především s tím, jak uvedené orgány veřejné moci v daném případě postupovaly a jak odůvodnily svá rozhodnutí. Konkrétně namítl zejména údajný nesoulad mezí provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z toho plynoucími, na což pak prý navazovaly chybné právní závěry. Upozornil rovněž na údajnou absenci vyjádření úmyslného zavinění jako obligatorního znaku subjektivní stránky trestného činu. Po celou dobu trestního řízení se hájil tak, že žádné úmyslné zavinění a spáchání trestného činu dáno není. Střetovou polohu vozidla a bicyklu prý vypočítal po stránce odborné naprosto precizně a korektně, celkovou analýzu nehodového děje však neprováděl, jelikož nebylo dáno místo střetu. Stěžovatel zdůraznil, že se zásadně neztotožňuje s přístupem Nejvyššího soudu, který lapidárně uvedl, že předchozí pochybení orgánů činných v trestním řízení a ignorování vyjádření znaku subjektivní stránky bylo napraveno odvolacím soudem v rámci jeho třetího rozhodnutí, když bylo do skutkové věty doplněno slovo "vědomě". Stěžovatel také jednoznačně nesouhlasí se závěrem obecných soudů, že podal neúplný znalecký posudek a před soudem zamlčel okolnost, která má podstatný význam pro rozhodnutí.
9. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Vzhledem k argumentaci stěžovatele nutno zejména upozornit na to, že Ústavní soud zásadně nepřehodnocuje důkazní řízení, provedené před obecnými soudy. Podle svojí ustálené judikatury hodnotí Ústavní soud spravedlnost trestního procesu jako celku a k vyhovění ústavní stížnosti přistupuje jen tehdy, jestliže dospěje k názoru, že pochybení ze strany orgánu veřejné moci vedlo k tomu, že proces byl vskutku nespravedlivý. Žádnou klíčovou chybu však v přezkoumávané věci Ústavní soud neshledal. Obecné soudy dospěly k tomu, že souhrn důkazů, svědčících pro závěr, že stěžovatel se dopustil vytýkaného jednání je jednoznačný a jeho obhajoba byla vyvrácena. Jak konstatoval Nejvyšší soud, obhajoba stěžovatele byla spolehlivě vyvrácena především revizním znaleckým posudkem, vypracovaným Vysokým učením technickým v Brně, Ústavem soudního inženýrství, ze dne 7. 11. 2016.
10. Také stěžovatelova námitka, že u něj není možné shledat úmyslné zavinění (a na jeho údajnou absenci jako obligatorního znaku subjektivní stránky trestného činu), neobstojí. Dle Nejvyššího soudu žádný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními v dané věci neexistuje. Odvolací soud ve svém odsuzujícím rozsudku předchozí pochybení orgánů činných v trestním řízení napravil, když ve skutkové větě korigoval, že stěžovatel jednal vědomě. Poznamenal sice, že soud druhého stupně se mohl vypořádat s naplněním subjektivní stránky pregnantněji, avšak toto pochybení nedosahuje úrovně, která by mohla odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud zdůraznil, že stěžovatel předal posudek obžalovanému J. H. pro potřeby jeho obhajoby a následně jej potvrdil i při hlavním líčení, přestože byl poučen podle §106 tr. ř. a byl mu připomenut znalecký slib. Je přitom namístě zdůraznit, že se v projednávané věci nejednalo o marginální či okrajové okolnosti a závěry, nýbrž o zcela zásadní znalecké závěry, které mohly mít významný vliv na rozhodnutí soudu o vině obžalovaného J. H. S ohledem na uvedená skutková zjištění, a rovněž i s poukazem na mnohaleté zkušenosti v oboru, obviněný zcela zjevně věděl a musel vědět o svém postavení soudního znalce a o povinnosti postupovat při vypracování znaleckého posudku svědomitě, odborně a nestranně a znalecký posudek podat s úplným posouzením nehodového děje, včetně všech v úvahu přicházejících variant řešení. Ani v tomto právním názoru nelze shledat nic neústavního.
11. Z uvedeného je zřejmé, že rozhodující soudy se celou věcí podrobně zabývaly, své závěry srozumitelným a přezkoumatelným způsobem odůvodnily a dostatečně rozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily. Postupovaly přitom v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, zjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu, který byl nezbytný pro jejich rozhodnutí, a také v úvaze o trestu soudy nepochybily.
12. Ústavní stížnost byla tedy odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. června 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu