ECLI:CZ:US:2021:2.US.1551.21.1
sp. zn. II. ÚS 1551/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatelky I. V., zastoupené Mgr. Ivanou Hákovou, advokátkou se sídlem Sokolská 1365, Liberec, proti příkazu k zadržení vydanému Okresním soudem v Liberci dne 16. března 2021, pod č. j. 0 Nt 25003/2021-3, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka ústavní stížností podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadá v záhlaví konkretizovaný příkaz k zadržení vydaný Okresním soudem v Liberci. Tvrdí, že jím je dotčeno její ústavně zaručené právo podle čl. 8 odst. 1, čl. 14 odst. 1, čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 1 a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci navrhl soudu vydat napadený příkaz k zadržení stěžovatelky. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne 8. 1. 2020 policejní orgán vydal usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatelky jako obviněné ze spáchání přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku. Usnesení se však dosud stěžovatelce nepodařilo doručit na její doručovací adresu, kterou uvedla při výslechu na policii. Z e-mailové komunikace vyplynulo, že stěžovatelka vycestovala do Austrálie a avizovala, že se do České republiky nehodlá vrátit. Místo svého pobytu mění i v rámci Austrálie a doručení prostřednictvím australských orgánů nelze využít. Je tak splněn i důvod vazby útěkové podle §67 písm. a) tr. řádu.
3. Okresní soud v Liberci návrhu státního zástupce vyhověl a příkaz k zadržení stěžovatelky vydal.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že v Austrálii žije dlouhodobě, má tam bydlení, rodinné zázemí, konkrétně nezletilou dceru. V důsledku australských proticovidových opatření nemůže do České republiky přijet. Pokud by se jí podařilo přijet, není možné předvídat, zda se poté do Austrálie za dcerou bude moci vrátit. S orgány činnými v trestní řízení se snaží komunikovat písemně, elektronicky i telefonem. To dokládají i policejní zprávy, v nichž je uvedeno, že si stěžovatelka usnesení o zahájení trestního stíhání převzala. Výtisk usnesení stěžovatelka vyfotila a poslala v příloze e-mailu. Uvádí, že jediný důvod, proč policie nemá vykázáno doručení usnesení je ten, že se jí nevrátila tzv. doručenka a reklamaci zásilky u České pošty policie neuplatnila včas. Stěžovatelka tvrdí, že se nechce trestnímu stíhání pro v podstatě bagatelní trestnou činnost, za níž jí hrozí mírný trest, vyhýbat. Má v plánu přicestovat do České republiky, pokud trestní stíhání bude pokračovat u soudu. Pokud by to nebylo možné, chce udělit písemný souhlas s konáním hlavního líčení v její nepřítomnosti. Opatření, které orgány činné v trestním řízení zvolily, jsou podle ní nepřípustné a podmínky pro vydání příkazu k zadržení nejsou splněny. Stěžovatelka dodává, že podala návrh na odvolání příkazu k zadržení, který přiložila.
5. Ústavní soud vyzval Okresní soud v Liberci a Okresní státní zastupitelství v Liberci, aby sdělily, zda a jak bylo rozhodnuto o návrhu stěžovatelky na odvolání příkazu a aby se k případně k ústavní stížnosti stručně vyjádřily.
6. Okresní soud v Liberci jako účastník řízení uvedl, že odkazuje na vydaný příkaz k zadržení a na přípis zaslaný obhájkyni stěžovatelky ze dne 23. 6. 2021 v reakci na návrh na odvolání příkazu. Účastník se domnívá, že k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky nedošlo.
7. Okresní státní zastupitelství v Liberci jako vedlejší účastník řízení uvedlo, že k podnětu stěžovatelky státní zástupkyně přezkoumala postup policejního orgánu a o svých závěrech advokátku stěžovatelky dne 16. 6. 2021 vyrozuměla. Z obsahu vyrozumění je možné čerpat i nyní pro účely vyjádření k ústavní stížnosti. K námitce týkající se doručení usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatelce státní zastupitelství tedy uvádí, že policejní orgán pochybil, pokud se usnesení pokoušel doručovat prostřednictvím České pošty. V ustanovení §43 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, je stanoveno, že justiční orgán doručuje písemnost v trestním řízení adresátovi v cizím státu na základě žádosti o právní pomoc. Mezi Českou republikou a Australským společenstvím neexistuje žádná ratifikovaná mezinárodní smlouva, na základě které by bylo možné zásilky doručovat přímo. Ofocení převzatého usnesení a jeho zaslání nelze považovat za platný doklad o doručení. Usnesení o zahájení trestního stíhání tak nebylo doručeno v souladu s právním řádem České republiky do vlastních rukou podezřelé (obviněné). Takový požadavek je přitom stěžejní i z pohledu garance ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a obhajobu. Formální podmínka vydání příkazu v podobě nedoručení usnesení o zahájení trestní stíhání je tak splněna. Státní zastupitelství se domnívá, že je dán i vazební důvod podle §67 písm. a) tr. řádu. Stěžovatelka sice s policejním orgánem elektronicky komunikovala, adresu, kterou uvedla, však opakovaně měnila. Její aktuální adresu nelze nijak ověřit. Z tohoto důvodu nelze vyžádat právní pomoc od australských justičních orgánů spočívající v doručení usnesení o zahájení trestního stíhání a výslechu obviněné za účasti její obhájkyně. Stěžovatelka přitom již v době, kdy odjížděla z České republiky, věděla, že je proti ní trestní řízení vedeno. I z toho, co uvádí v ústavní stížnosti, jasně vyplývá, že do doby, než na ni bude podána obžaloba, neplánuje svůj návrat do České republiky za účelem spolupráce s policejním orgánem. Lze připustit, že proticovidová opatření situaci stěžovatelky znesnadňují, nicméně důvodné podezření, že se trestnímu stíhání cestou do zahraničí stěžovatelka vyhýbá, je jejím počínáním naplněno. Stěžovatelka dosud zadržena nebyla. K žádnému posunu v trestním řízení od vydání příkazu k zadržení nemohlo dojít bez dotčení stěžovatelčiných ústavně garantovaných práv. Státní zastupitelství připomíná, že orgány činné v trestním řízení mají povinnost zabraňovat průtahům v trestním řízení a dbát o zachování práv obhajoby. Jiné (méně invazivní) prostředky ke splnění uvedených povinnosti v posuzované věci nejsou k dispozici.
8. Ústavní soud se podaným návrhem zabýval z hlediska procesních podmínek jeho přijatelnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. V této souvislosti Ústavní soud poukazuje na svou judikaturu posuzující ústavní stížnosti proti příkazu k zatčení, resp. evropskému zatýkacímu rozkazu či mezinárodnímu zatýkacímu rozkazu, podle níž jsou takové ústavní stížnosti odmítány jako nepřípustné podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, tedy bez věcného přezkumu (srov. např. usnesení ze dne 5. 12. 2013 sp. zn. III. ÚS 3453/13, ze dne 18. 1. 2010 sp. zn. I. ÚS 3327/09, ze dne 25. 6. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1109/20). Ústavní soud v případě ústavních stížností směřujících proti příkazu k zadržení, příkazu k zatčení i zatýkacímu rozkazu zastává názor, že se jeho ingerence do činnosti orgánů činných v trestním řízení nejeví jako nezbytná, neboť ochrany svých procesních práv se stěžovatel jako fyzická osoba může domáhat v rámci probíhajícího trestního řízení, přičemž ústavního rozměru by mohl dosáhnout až faktický zásah do osobní svobody stěžovatele. Opodstatněnost svých úvah opírá o stanovisko, reflektující zásadu zdrženlivosti zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci a nalézající svůj výraz v principu subsidiarity ústavní stížnosti (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení proto v přípravném řízení považuje, s výjimkou zcela mimořádné situace, za nepřípustnou. Navíc se taková ingerence nejeví ani jako žádoucí, neboť by se Ústavní soud stával přezkumným orgánem jednotlivých úkonů v trestním řízení vedeném českými orgány, ve vztahu k nimž zákonodárce nepokládal za potřebné připustit ani opravné prostředky.
9. Sama skutečnost, že soud vydal příkaz k zadržení, nemohla relevantně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky.
10. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud postupoval podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2021
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj