ECLI:CZ:US:2021:2.US.160.21.1
sp. zn. II. ÚS 160/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje David Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Františka Kohouta, zastoupeného Mgr. Bc. Tomášem Hodysem, advokátem se sídlem Lochotínská 18, Plzeň, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2020, č. j. 33 Cdo 2559/2020-560, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. května 2020, č. j. 61 Co 19/2020-517, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se v petitu ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Má za to, že obecné soudy svým postupem porušily jeho ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a z připojených (i nenapadených) soudních rozhodnutí, Zemědělské obchodní družstvo Kolinec (nyní v postavení vedlejšího účastníka, dále též "žalobce") se žalobou proti stěžovateli domáhalo stanovení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, kterou stěžovatel prodává předmětné nemovitosti žalobci. Žalobu zdůvodňovalo především tím, že stěžovatel pozemky nakoupil pro něj, byla s ním uzavřena ústní smlouva o budoucí kupní smlouvě a stěžovatel má tedy povinnost pozemky žalobci převést, když žalobce finanční prostředky na pořízení pozemků poskytl stěžovateli s tím, že se jedná o zálohy na budoucí kupní ceny. Soud prvního stupně žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena nepojmenovaná ústní smlouva, jejímž předmětem bylo, že se stěžovatel (a ostatní členové představenstva) zúčastní dražeb, jimiž budou pro žalobce z jeho peněz získány pozemky od Pozemkového fondu ČR nejprve do vlastnictví těchto fyzických osob a poté, až to bude možné po zániku předkupního práva, budou tyto pozemky převedeny zpět do vlastnictví žalobce, který za ně zaplatil kupní cenu formou záloh. Přestože jednání stěžovatele soud výslovně označil za nemravné, přihlédl k námitce promlčení vznesené stěžovatelem a žalobě z tohoto důvodu nevyhověl.
3. K odvolání žalobce odvolací soud rozsudek soudu napadeným rozsudkem změnil tak, že se nahrazuje vůle stěžovatele uzavřít se žalobcem kupní smlouvu na předmětné pozemky a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovými závěry učiněnými soudem prvního stupně. Důvod pro změnu rozsudku soudu prvního stupně však spočíval v odlišném právním posouzení věci. Dle názoru odvolacího soudu účastníci uzavřeli smlouvu příkazní, z níž pro stěžovatele plynul závazek převést všechen svůj užitek - získané pozemky - na žalobce. Stěžovatelem uplatněnou námitku promlčení označil s ohledem na provedená skutková zjištění jako rozpornou s dobrými mravy. Pokud žalobce akceptoval stěžovatelem na členské schůzi dne 3. 7. 2017 uváděné zdravotní důvody prodlení s převodem, neměl by mu jeho vstřícný postup jít k tíži. Proto žalobě vyhověl.
4. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele napadeným usnesením odmítl.
5. Stěžovatel považuje rozhodnutí odvolacího soudu za překvapivé. Odvolací soud totiž nově učinil překvapivý závěr o nemravnosti námitky promlčení na základě vyhodnocení dopadů vyjádření stěžovatele v roce 2017 o tom, že je nemocen, které zřejmě vedlo ke zmeškání lhůty k podání žaloby. Odvolací soud údajně účastníky při ústním jednání upozornil na rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle kterého hodlá věc posoudit, a dále na to, že se bude zabývat otázkou rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy. Stěžovatel se však domníval, že odvolací soud přezkoumá věc po právní stránce, včetně rozporu již vznesené námitky promlčení s dobrými mravy, ovšem v intencích argumentace a důkazů probíraných před soudem prvního stupně. Odvolací soud jej měl upozornit na to, že hodnotí provedené důkazy jinak než soud prvního stupně. To se však nestalo a jeho závěr o tom, že zdravotní stav stěžovatele, o němž se zmínil dne 3. 7. 2017 na členské schůzi družstva, je fakticky rozhodující okolností, na které odvolací soud založil závěr, který zvrátil rozhodnutí soudu prvního stupně, byl překvapivý.
6. Odvolací soud sice sdělil podstatný obsah dvou listin (zápis z jednání představenstva ze dne 22. 8. 2007 a zápis z náhradní členské schůze ze dne 3. 7. 2017), neseznámil však účastníky s tím, jaká skutková zjištění z takto provedených důkazů učinil. Stěžovatel v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 1247/20.
7. Stěžovatel dále dovozuje, že důvod, proč žalobce podal žalobu až v srpnu roku 2018, je podle jeho názoru ryze ekonomický. Učinil tak v době, kdy zjistil, že hodnota pozemků v důsledku výstavby silničního obchvatu významně roste. Připomíná, že žalobce vyzval stěžovatele k uzavření kupní smlouvy již v roce 2015 a následně i v roce 2017. Stěžovatel se domnívá, že za tohoto stavu následky promlčení měl nést žalobce. Stěžovatel nepopírá, že pozemky nakoupil za peníze žalobce, ovšem žalobce tyto peníze vrátit nechtěl a věc řešil soudní cestou. Stěžovatel uvádí, že je vážně onkologicky nemocen a nepřetržitě se v zásadě od roku 2018 léčí. Účast u soudních jednání mu opakovaně nebyla ošetřující lékařkou doporučena.
8. Závěrem stěžovatel dodává, že pro uzavření jakékoli smlouvy i v ústní formě by museli za žalobce jednat dva členové představenstva, což se nikdy nestalo.
9. Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.
10. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
11. Pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Po důkladném seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a napadeného rozsudku se Ústavní soud domnívá, že v projednávaném případě takový zásah shledán nebyl.
12. Namítá-li stěžovatel, že odvolací soud nedodržel zákonný postup pro změnu rozsudku nalézacího soudu, čímž porušil jeho právo na spravedlivý proces, nelze mu dát za pravdu. V nyní posuzovaném případě vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se plně ztotožnil. Předně je třeba uvést, že z rozsudku odvolacího soudu nevyplývá, že by nové pro stěžovatele překvapivé skutkové zjištění spočívalo ve zhodnocení zhoršeného zdravotního stavu stěžovatele v roce 2017, který dosud nebyl předmětem dokazování. Z rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění učiněného soudem prvního stupně spočívajícího v tom, že z obsahu zápisu z náhradní členské schůze ze dne 3. 7. 2017 vyplývá, že stěžovatel nesplnění povinnosti převést dotyčné pozemky žalobci sám odůvodňoval svojí nemocí. Obsahem skutkového zjištění tedy bylo tvrzení stěžovatele k důvodům zpoždění převodu pozemků na žalobce na členské schůzi. Obdobně formulované skutkové zjištění je uvedeno na č. l. 7 rozsudku soudu prvního stupně.
13. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud neztotožnil s právním hodnocením věci, upozornil účastníky na rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle kterého hodlá věc posoudit a na to, že se bude zabývat otázkou rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy. Následně sdělil podstatný obsah dvou listin (včetně zápisu z náhradní schůze ze dne 3. 7. 2017). Výtka stěžovatele, že poté odvolací soud pochybil, pokud účastníky neseznámil s tím, jaká skutková zjištění z provedených důkazů učinil, není namístě. Z výše uvedeného vyplývá, že obsah skutkových zjištění musel být účastníkům znám. Stěžovateli tedy zjevně nic nebránilo, aby sám nebo prostřednictvím svého právního zástupce z toho hlediska v odvolacím řízení skutkově argumentoval.
14. Odvolací soud provedl toliko konfrontaci vlastní právně kvalifikační úvahy s právním názorem soudu prvního stupně, přičemž při svých právních úvahách vycházel z totožných skutkových závěrů, které byly pro právní posouzení věci zásadní, a až tyto pak vedly k rozdílnému právnímu posouzení věci. Odvolací soud tak postupoval v intencích §220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., na něž se v napadeném rozhodnutí odvolával, jelikož při tomto postupu pojem správně zjištěného skutkového stavu soudem prvního stupně předpokládá, že odvolací soud jeho skutkové závěry převezme.
15. Odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1247/2020, se týkal specifické situace provádění důkazního prostředku přehráním videozáznamu, které lze považovat za specifický případ tzv. ohledání. Z toho pak Ústavní soud dovozoval specifické požadavky na zaznamenání výsledku ohledání - přehrání videozáznamu - do protokolu. Závěry v nálezu uvedené se tak vztahují na jinou než nyní řešenou problematiku.
16. Odvolací i dovolací soud se podrobně zabývaly otázkou, zda námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy a jsou-li tedy dány okolnosti, které ospravedlňují potřebu tohoto korektivu. Nesouhlas stěžovatele s jejich vyhodnocením nemůže založit opodstatněnost jeho argumentace v rovině ústavnosti.
17. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že v projednávané věci nedošlo k dotčení stěžovatelových ústavně zaručených práv. Ústavní stížnost proto odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu