ECLI:CZ:US:2021:2.US.1672.21.1
sp. zn. II. ÚS 1672/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky P. R., zastoupené JUDr. Kateřinou Sekaninovou, advokátkou se sídlem Dominikánské náměstí 2, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. dubna 2021, č. j. 20 Co 40/2021-116 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. ledna 2021, č. j. 129 Nc 2502/2020-82, o návrhu na odklad výkonu napadených rozhodnutí, takto:
Vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2021, č. j. 129 Nc 2502/2020-82, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2021, č. j. 20 Co 40/2021-116, se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Odůvodnění:
1. Dne 8. 1. 2021 vydal Městský soud v Brně rozsudek č. j. 129 Nc 2502/2020-82, kterým nařídil návrat dvou nezletilých dětí stěžovatelky do místa jejich obvyklého bydliště v obci X, Spojené státy americké a uložil stěžovatelce povinnost k zajištění navrácení dětí do 30 dnů od doručení rozsudku. Stěžovatelka podala proti rozsudku odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně dne 20. 4. 2021 tak, že rozsudkem č. j. 20 Co 40/2021-116, že rozsudek městského soudu potvrdil - jen lhůtu pro splnění povinnosti uloženou stěžovatelce stanovil až do 30. 6. 2021 s odůvodněním, aby zde děti mohly dokončit školní rok (v ostatním zůstalo rozhodnutí soudu prvního stupně beze změn).
2. Stěžovatelka podala proti oběma rozhodnutím ústavní stížnost, v níž mimo jiné navrhla, aby Ústavní soud odložil jejich vykonatelnost. Svůj návrh stěžovatelka odůvodnila tím, že v případě vycestování do USA hrozí nezletilým dětem výkonem rozhodnutí závažná újma na právech. Soudy o návratu rozhodly, aniž by se jakkoli zabývaly otázkou uložení záruk bezpečného návratu a aniž navrácení nezletilých podmínily splněním (vhodných a přiměřených) záruk bezpečného návratu. Náhlý a soft-landingem neošetřený návrat do místa obvyklého bydliště nezletilých by nezletilým dětem mohl způsobit závažnou psychickou újmu a děti nevratně poznamenat. Stěžovatelka připustila, že již nyní děti psychosomatizují a je zřejmé, že oba rodiče na tomto stavu nesou svůj díl viny. Hrozící vážná újma tkví v nerespektování nejlepšího zájmu dítěte a představují ji v obecné rovině zásahy do soukromého a rodinného života.
3. Podle stěžovatelky, resp. jejího návrhu na odklad vykonatelnosti ve spojení s ústavní stížností, existuje reálné nebezpečí nedobrovolné separace dětí od matky. V této souvislosti stěžovatelka poukázala na úmysl navrhovatele matku po navrácení dětí do místa obvyklého bydliště z její rodičovské úlohy "odstavit" a veškerá rodičovská oprávnění atrahovat na osobu navrhovatele. Poukázala i na nebezpečí trestního stíhání matky pro rodičovský únos po jejím návratu s dětmi do místa obvyklého bydliště. Podle stěžovatelky pak konečně odložení vykonatelnosti rozhodnutí obecných soudů nebude rozporné s tzv. důležitým veřejným zájmem, zatímco výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění přiznaného rozhodnutím třetí osobě by pro stěžovatelku a její dvě nezletilé děti znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. Výkon rozsudku odvolacího soudu a rozsudku soudu prvoinstančního by nutně vedl k situaci, kdy by řízení o ústavní stížnosti fakticky postrádalo smysl, neboť i v případě vyhovění ústavní stížnosti by se již nezletilé děti fyzicky nacházely mimo území České republiky.
4. Podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. Ústavní soud posoudil návrh stěžovatelky a dospěl k závěru, že podmínky pro odložení vykonatelnosti jsou v posuzované věci naplněny.
5. Odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí je svou povahou mimořádným institutem, jehož přiznání přichází v úvahu také v situaci, když stěžovatelce (a nezletilým dětem) v důsledku výkonu rozhodnutí hrozí závažná újma mj. v podobě dočasného přemístění do cizí země a tím narušení již navázaných vazeb a stability prostředí, ve kterém nezletilé děti nyní vyrůstají. V případě nepřiznání odkladu vykonatelnosti by došlo k nutnému výkonu rozsudku soudu prvoinstančního ve spojení s rozsudkem soudu odvolacího s tím, že budoucí řízení o ústavní stížnosti v této věci by pak představovalo pouhou akademickou debatu bez reálného dopadu na stěžovatelku a nezletilé děti.
6. Ústavní soud současně neshledal, že by jiným osobám mohla odložením vykonatelnosti vzniknout závažná újma. Stejně tak neshledal, že by odložení vykonatelnosti bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost, a to do právní moci rozhodnutí o ústavní stížnosti.
8. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že tímto kladným rozhodnutím o odkladu nijak nepředjímá své budoucí meritorní rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu